„Když ho konečně spatřila, rozbušilo se jí srdce a skoro se jí podlomila kolena. Tu vteřinu, kterou potřebovala k znovunalezení rovnováhy, měla v hlavě jen jedinou myšlenku – právě teď být tou nejkrásnější ženou na celém světě.“
Říkáte si možná, že jde o červenou knihovnu, o příběh, v němž statní muži lámou srdce křehkým ženám. Ale není tomu tak, jen se vás snažím vtáhnout do tématu mužsko-ženského, tedy do emotivního povídání, kde rozum má pouze podružnou úlohu. Zato důležitou roli v něm hrají společenské stereotypy, které prozrazují, jak ženy o svém vlivu na muže málo vědí (samozřejmě i naopak).
Každý z nás by byl rád pro druhé pohlaví atraktivní. Ženy i muži o tom jak získat zájem mají své představy. Některé se zakládají na tradiční zkušenosti našich předků, jiné jsou nám vnucovány médii. Jak se v tom zorientovat? Přestože muži velice stojí o přízeň žen a chtějí být pro ně přitažliví, jsou to právě ženy, které jsou v tomto směru více ovlivnitelné a pro zvýšení své atraktivity dokáží udělat někdy i nemožné. To je podporováno kulturně („žena má být krásná“) a psychologicky – v sebepojetí ženy hraje tělesný vzhled větší roli než u muže.
Vztah k vlastnímu tělu je pro nás všechny každodenní přirozenou realitou. V posledním desetiletí stále častěji odborníci používá termín „body image“, což je způsob, jakým člověk přemýšlí o svém těle, jak ho vnímá a cítí. Výzkumy prokázaly, že v době dospívání, kdy naše tělo prochází velkými změnami a zároveň začínáme pociťovat silněji vlastní sexualitu, je více než 60 % dívek se svým tělem nespokojených a jsou ochotné něco s tím dělat. Muži jsou v tomto směru výrazně laxnější a možná i línější.
Tato nejistota se s věkem sice snižuje, přesto je dobrým podhoubím pro vnější vlivy, které slibují větší sebejistotu, atraktivitu, lepší pocit ze sebe.
V zásadě lze říci, že čím více se cítí žena nejistá, tím snadněji podléhá vlivům okolí.
Na pultech stánků s časopisy a v televizních obrazovkách vídáme dnes a denně rozzářené úsměvy žen, které prý vypadají skvěle a jsou přitažlivé, navíc jsou určitě zdravé a úspěšné. A protože náš dnešní svět je světem příběhů, bývají tyto obrázky doplněné návody, jak lze takového skvělého stavu dosáhnout. Vytváří se tu jakási norma ideálu, kterou je vhodné následovat.
Ideál říká, jak má žena vypadat a jak se má chovat, aby byla přitažlivá.
Takové ideály měla kultura vždy – a dost se v historii měnily. Tak například starý Řím vyznával štíhlé pevné tělo, středověk vyobrazuje plnoštíhlé ženy s kyprými tvary, 20. století předbíhá antický ideál a na trůn nakonec usedá vyhublá, nezdravě vyhlížející postava. V jiné kultuře to vidí zcela jinak - touto dobou je třeba v jižní Africe velebena nadváha a hubenost vzbuzuje strach, je totiž výrazem pro nemoc AIDS.
Mediální vlivy mohou ženy inspirovat, ale neměly by je ovládat. Tak se stává, že diety drží ty, které to nepotřebují v domnění, že čím budou štíhlejší, tím budou šťastnější. Nebo jiné se snaží následovat životní styl celebrit a jejich osobnost se ztrácí v nabízených šablonách.
Překvapením pro ženy může být, když se v průzkumu zjistilo, že muži předhazovaný ideál štíhlosti tolik nebere. Štíhlou postavu nepreferují před postavou s oblými tvary, naopak ocení hezké zuby (to platí pro obě pohlaví) a vůně. Zuby zdobí úsměv, což je náš způsob jak projevit někomu naše sympatie. Vůně je vývojově velice starý způsob poznávání, který obchází náš rozum a má velký vliv na naše city. Muž u ženy ocení, když má svůj styl – tedy když postava, oblečení, vůně a samozřejmě její projev jsou v souladu. A tady se už dostáváme od norem k projevu vlastní individuality.
Ženu nejvíce ozdobí její vlastní individualita, kterou kultivuje a rozvíjí.
Ženskou krásu může muž podporovat tak, že se bude chovat jako muž a nebude z princezen dělat popelky. Z této perspektivy je směšné až trapné hledat nějaké společné charakteristiky u žen podle vnějších atributů jako je postava či barva vlasů. To jsou velmi proměnlivé faktory, které vypovídají také něco o muži.
Každá společnost má ideál krásy poznamenaný svými mýty, obyčeji a vztahem k přírodě. Ukázkami mohou být tetovaná kůže v Oceánii, nahé prsy v Africe nebo obličeje pomalované tanakou, kůrou stromu, která zvláčňuje pleť.
Díky měnícím se trendům a přívalům módy se ideál krásy neustále mění. Ale důležitá je především krása vnitřní, protože jediná ta přetrvává a nepodléhá…
"Je jenom jedna barva, která ženu zkrášluje a vyjevuje její počestnost: červeň vyvolaná studem. Ta nechť je ozdobou, jíž se mohou pyšnit panny i manželky." (sv. Řehoř Naziánský)
zdroj: Dove, AMI Communications