Začíná to nevinně kolem třicítky s prvním krémem proti vráskám. Pohled do zrcadla odhalí nepatrné příznaky stárnutí pleti a valná většina žen začne okamžitě panikařit.
Některé dokonce ani na první vrásky nečekají a se „zaručenou“ prevencí proti stárnutí začnou klidně kolem pětadvacítky. Stáří se dnes jednoduše nenosí, ty tam jsou doby, kdy zvrásněná tvář ženy budila v lidech úctu a respekt, vyjadřovala charisma.
Stále raději zapomínáme na to, že právě vrásky, šedivé vlasy a stáří vůbec, značí moudrost a zkušenost. Stydíme se za něj a obáváme se, že přestáváme být atraktivní a žádoucí. To je ovšem hluboký omyl. Na atraktivitě začneme ztrácet až ve chvíli, kdy si to sami připustíme.
Určitě není nic špatného na tom, když o sebe žena pečuje v každém věku a udržuje se v kondici. Je ale přinejmenším směšné, když se snaží hustým make-upem, předraženými krémy a omlazovacími kúrami, nebo dokonce injekcemi zastavit něco, co je přirozenou a nevyhnutelnou součástí života. Jít s dobou rozhodně není chyba, ale podléhat jí určitě není hodné pravých dam.
Navíc jsou pak tyto ženy špatným příkladem svým dětem a vnoučatům, kážou jim přirozenost, ale samy pak vlastní nedostatky zakrývají, a tím koneckonců i krátí čas, který s nimi mohou trávit.