Jo jo, bude u nás svatba. Kačenka s Martinem si řekli, že v říjnu je venku ošklivo, pořád koukat na telku člověka taky nebaví pořád a že by to chtělo nějaké zpestření. A tak prý třeba taková svatba by mohla být to pravé zpestření pozdních sychravých říjnových dní..
Přišli k nám, Martin v ruce kytku a povídá mojí paničce: Přišel jsem tě požádat o ruku tvojí dcery. Panička se na něj zaraženě podívala a pak se rozesmála: "Musíte? Já myslela, že si počkáte, až klukovi bude osmnáct a bude to s vámi moci náležitě oslavit." Kubíček jako by věděl, o čem je řeč, zrychlil své krůčky a zmizel v koupelně. Netušili jsme, co tam dělá a síla okamžiku nedovolila se o to zajímat. Martin odpověděl, že brát se nemusí, ale když nebude mít na Katku řádný papír, nebylo by jak ji vyreklamovat.
Katka řekla, aby s ní panička šla vybrat v týdnu nějaké ty šaty. A ta jí slíbila, že šaty vybrat půjdou a povyprávěla, jak vybírala jedny s kamarádkou Míšou.
Míša je sice stvoření útlé, skoro jako čivava.No a tak když vybíraly šaty, zašly spolu do jednoho salonu, kde za půjčení šatů na obřad chtěli tolik peněz, že by se za stejnou částku daly pomalu koupit a ještě by ze zbytků vyšlo na bikiny. Ve druhém salonu se Míše snažila asistentka vnutit lahvově zelené, ačkoliv je to pro svatební šaty barva netypická a navíc k Míše jde zelená asi jako jásavě růžová k smutečního průvodu. Míša pravila, že vypadá jako vodník a paní asistentka se zachmuřila a řekla, že nanejvýš jako lesní panna a že to je celé krásné. No, vzdaly to. Šly do dalšího salonu. Tam obsluhovala unavená paní a Míše nabízela šaty ve stylu „princezna za každou cenu“, ačkoliv v nich i útlá Míša připomínala Otesánka po měsíční brigádě ve výrobně cukrovinek. Nakonec přeci jen jedny šaty objevily, ale Míša říkala, že díky tomu je to její první a poslední svatba, i kdyby se z nastávajícího vyklubal neurvalý hazardní hráč a sukničkář k tomu.
No, tak jsem zvědavá, co vybere panička s Katkou. Katka říkala, že nosí jen černé a tělové prádlo, takže budou-li šaty bílé, bude si kvůli tomu muset koupit bílou podprsenku. Panička řekla, že jednu netknutou bílou doma má a protože jsou tak asi nastejno, jen ji přepere, protože to tak má být a Katce že ji dá.
Hned večer tak učinila, přihodila nějaké další spodní prádlo, vesměs takové ty lepší kousky. Už sotva koukala, když prádlo vyndávala a věšela. Ráno ho šla sebrat a nevěřila vlastním očím. Podprsenka připomínala dvojitou čepičku na trpaslíka a ostatní prádlo by mohly nosit leda tak panenky. A já hned věděla, která bije. Co Kubíka zajímá nějaká svatba, toho zajímají čudlíky a montáže, on je veskrze technický človíček. A tak díky němu se veškeré přádlo pěkně vyvařilo a panička si toho ani nevšimla, protože z té žádosti o ruku byla celá vedle. Katka si půjde prádlo hezky koupit a panička přemýšlí, co s tím sraženým.Vlastně – proč čepička pro trpaslíka? Nemusí být lakomý. Jedna pro něj, jedna pro mě. Bude mi tak akorát. Jo jo, bude svatba….
Vaše Eni