A pak kdo patří do blázince!

| Autor: Ebra | Rubrika: Zábava

Chodíváme s paničkou na návštěvu. Tuhle jsme byli v jedné hodně nestandardní a veselé rodině, u tety Emy. Bydlí se svým mužem, dvěma holčičkami, sedmdesátiletou maminkou nazývanou bábina, s dědou Josefem a starší sestrou bábiny tetou Bóžou. Ještě, že jsem čivava a mám vykulené oči sama od sebe.

„Co se stalo tvojí máti, že leží?“ zeptala se panička tety Emy.
„Ani mi nemluv, včera spadla ze skříně, když chytala Julče mouchy.“
„Proboha, kdo je Julča?“ vytřeštila panička oko.
„Žába.“
„Aha,“ kývla hlavou panička s výrazem, že je jí to úplně jasné, že je naprosto normální, když téměř sedmsedesátileté babičky padají ze skříní lovíc mouchy.
„Já jí pořád říkám, že nemá na ty skříně lízt, proč si sakra, nevezme štafle?“ ozvala se Bóža, která poslouchala za rohem a objevila se tam jako duch.
„O štafle si přece brousí drápky kocour, nemůžeme mu je sebrat,“ vysvětlila teta Ema.
„No jo, tak ať si radši bábina rozbije makovici,“ zavrčela Bóža, „a kde je vůbec děda?“
„Šel na ryby“, vzdychla Ema.
„Na ryby, na ryby, minule přebrodil řeku a pak netrefil domů.“
„Děda šel na ryby? Vždyť je zamrzlá řeka!“ podivila se panička.
„Jemu to nevadí,“ mávla rukou teta Ema.


Mezitím znovu do pokoje strčila nos Bóža, která se mezi tím odbelhala.
„Emičko, nezapomeň nakrmit kytky. Aby zase hlady nechcíply.“
Panička se na mě podívala a pošeptala mi, že do nervního sanatoria, kde určitě skončí mě rozhodně propašuje a budeme se tam válet v posteli spolu.
„Vy kytky krmíte? My je zalejváme,“ nechápala panička.
„Jenže my máme kytky masožravý.“
„Máte psa jak tele, tři kočky, žábu, rybičky, želvu, morče, několik křečků….na co jsem zapomněla?“ ujasňovala si panička.
„Na Elišku.“
„Kdo je Eliška?“
„Had. Řeknu ti, že ten mi tedy nedělá moc dobře, protože žere myši.“
„Ahoj teto,“ pozdravily holčičky, které se vrátily z fotografického kroužku a hned se zapojily do řeči: „Mamka včera seděla přes celé zprávy u terárka a přemlouvala ho s řízkem v ruce, ať si alespoň kousne.“
Jak říkám, ještě, že jsem čivava, I tak jsem cítila, jak mi ty oči z důlku ještě trochu povylezly.
„A kousnul?“ zeptala se panička.
Teta Ema zakroutila hlavou. „Kdepak. Nezabral, neřád jeden, ani na šunku, ba ani na játrovou zavářku do polívky. Musela mu dát nažrat Bóža. No co, stejně v naší rodině zastává roli kata a popravčího a zabijí i vánočního kapra. Poměrně čato vyhrožuje, že zabije i nás.“


Tak jestli mojí paničce někdo říká, že patří do blázince, protože když jde se mnou do restaurace, hledá v jídelním lístku zvlášť jídlo pro sebe a zvlášť pro mě, můžu mu doporučit, ať navštíví rodinu tety Emy. Pokud ho třeba omylem Bóža nezabije, už se nikdy ničemu divit nebude.



Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Vánoční woodoo: Jak využít sváteční výzdobu pro splnění přání

Vánoční woodoo: Jak využít sváteční výzdobu pro splnění přání

12. 12. | 6 | Končí starý rok a my se pomalu začínáme ptát, co nám přinese ten příští. Pomocí vánočního stromku…

Nejhezčí pohled na Benátky severu

Nejhezčí pohled na Benátky severu

15. 11. | [Soutěž] Prodloužený víkend vám bude stačit na poznání všech zajímavostí Stockholmu, města…

Jeruzalém – město koček

Jeruzalém – město koček

13. 11. | [Soutěž] Že je Jeruzalém město tří náboženství, unikátních památek a bohužel i věčných bojů, ví asi…

Nový Zéland po vlastní ose

Nový Zéland po vlastní ose

8. 11. | [Soutěž] Oblíbené turistické destinace Nového Zélandu jsou celoročně přeplněné turisty. Lze se jim…