Takto se vás možná ptají známí, ale šéf? Stalo se vám to někdy? Pokud jste
v pozici šéfa, začněte se o své podřízené zajímat trochu víc než jen v tom
smyslu, jestli chodí do práce včas nebo plní všechny úkoly. Zájem a sledování spokojenosti nakonec přinese výhody všem, říká personalistka Iveta Sigmundová.
Zdá se, že sledování spokojenosti pracovníků je pro některé zaměstnavatele zastřeno tajemnou mlhou. „Proč bychom měli sledovat spokojenost? Vždyť jim dáváme práci, tak co by chtěli víc?“ Určitá míra nezájmu v naší kultuře přežívá už celá léta. Proč se pouštět do takové akce? Jak zjistit, zda jsou zaměstnanci se svou prací a s podmínkami ve firmě spokojeni? A co když vyjde najevo, že zdánlivě dobré klima nemá zdravé jádro? Neuškodí to pověsti společnosti? Mnoho otázek vyvolává nechuť pouštět se do něčeho takového, jako je sledování spokojenosti zaměstnanců. Přitom úkol je to vlastně docela jednoduchý.
Nejprve by si měl zaměstnavatel uvědomit podstatu otázky: Proč sledovat spokojenost svých lidí? Jednoduchá odpověď: Protože tím vyjadřuje zájem o ně. Dává jim najevo, že tu nejsou jen pro práci samotnou, nýbrž že vedení skutečně záleží na tom, zda lidé mají ke své práci všechny prostředky, jestli jsou ztotožněni s firemní kulturou, způsobem komunikace ve společnosti a podobně.
První známkou nespokojenosti bývá většinou změna klimatu uvnitř firmy. Lidé přestávají být otevření, jsou nervózní, nepředávají si informace, přestává fungovat komunikace, objevují se různé „zaručené“ zprávy, které narušují harmonickou atmosféru. A pokud se navíc začínají zavírat dveře do kanceláří, které byly doposud vždy otevřené, je to jeden z nejjasnějších signálů, že se zaměstnanci uzavírají sami do sebe a vytvářejí si bariéru před ostatními kolegy ve firmě.
V takové situaci má mít šéf naopak kancelář otevřenou a dát průchod intuici. Něco se děje? Je načase začít s tím něco dělat. Skutečný stav věci se dá zjistit formou přímé komunikace s pracovníky nebo prostřednictvím anonymního dotazníku. První varianta je ekonomicky zcela nenáročná, nic nestojí a je celkem jednoduchá. Management, linioví manažeři nebo i šéfové jednotlivých oddělení se mohou průběžně ptát všech svých lidí, jak se jim daří, co jim chybí k práci nebo co by případně vylepšili. Získávají tak cenné informace a mají možnost na ně operativně reagovat.
Nesmí však chybět zájem! Zaměstnanci musejí cítit, že nejde jen o formálně kladené dotazy, ale že uvidí i konkrétní reakci, výsledek. Nesmí se stát, že informace vyšumí a setkání jako by se nikdy neuskutečnilo… Avšak tato varianta nejenže není důsledná, ale není ani zcela objektivní.
Výrazně podrobnější informace přináší dotazníkový průzkum spokojenosti. Jeho smyslem je, aby si šéfové ujasnili, co je vlastně zajímá a kde cítí závažné problémy, tedy co chtějí dotazníkem vlastně zjistit. Hodně záleží na sestavení dotazníku, zvláště pak na správné formulaci otázek, které by měly být srozumitelné jak pro zaměstnance z řad managementu, tak pro dělníky.
Předností dotazníků je jejich anonymita. Lidé mají možnost vyjádřit se k tomu, co je opravdu trápí a kde vidí slabé stránky firmy. Upřímné a otevřené odpovědi však nepřijdou jen tak samy od sebe, ale je třeba jim předem připravit půdu. Jak na to? Není nic jednoduššího než seznámit pracovníky už před samotnou realizací průzkumu s tím, co je vlastně jeho účelem a cílem. Pokud zaměstnanci cítí důvěru a zájem ze strany firmy, nevzniká prostor pro komunikační šumy, které by mohly vést k obavám z propuštění a podobně.
Správná komunikace se zaměstnanci obnáší i to, že se dozvědí výsledky takového průzkumu, a jak s nimi bylo dále naloženo – z nich plynoucí zpětnou vazbu. Pokud lidé nedostanou informace o tom, jak vše dopadlo, můžete si být jisti, že jakákoli další podobná akce bude neúspěšná. Otevřenost na straně zaměstnanců má být opětována otevřeností a sdílností ze strany jejich vedení.
ČTĚTE TAKÉ:
Výsledky a róby na 21. ročníku TýTý