Ach, ta láska - věrné milování!

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Partnerskou lásku vedle překrásných, hlubokých zážitků, pocitů štěstí a velké radosti často doprovází i menší či větší překážky. Někdy si je připravujeme sami, někdy zase vystoupí okolí. V naší rodině se stále vzpomíná na mého dědečka, kterého láska k jeho překrásné, hodné a usměvavé Marušce, stála jeho mladý život. 

Ach, ta láska - věrné milování!


Partnerskou lásku vedle překrásných, hlubokých zážitků, pocitů štěstí
a velké radosti často doprovází i menší či větší překážky. Někdy
si je připravujeme sami, někdy zase vystoupí okolí. V naší rodině se stále
vzpomíná na  mého dědečka, kterého láska k jeho překrásné, hodné
a usměvavé Marušce, stála jeho mladý život. 


Jak se vše seběhlo? Dva mladí lidé se potkali a doopravdy zamilovali. On
student práv a syn velmi, velmi bohatých rodičů. Jeho vyvolená, mladičká
černovlasá Maruška byla dcerou zemědělského hospodáře z malé vesničky
pod úpatím Železných hor.


Rodiče vyvoleného Františka však ke svatbě svého syna řekli své ne!
Ne! Důvod: " Je pro tebe málo bohatá." Možná, že důvodu bylo i
více. Syn měl povinnost dostudovat a v té době nebylo zvykem ženit se při
studiu, navíc nevěsta byla příliš mladičká. Student František se však
rozhodl si svou milou, která s ním čekala dítě, vzít. Ale i rodiče se
projevili jako důslední a rozhodní. Syna z domu vyhodili, a jak vyprávěla
moje babička, kdysi překrásná Maruška, i vydědili. 


František svoji ženu velice miloval a byl si plně vědom, že pro něho
musí začít zcela nový nezvyklý život. Začal pracovat na velkostatku jako
kočí. Babička mně často vyprávěla, jak ho práce bavila, jak byl neobyčejně
šikovný a pracovitý a všechny životní problémy snášel s úsměvem. Byl
s Maruškou velmi šňasten. Jeho organismus však nebyl na takový nezvykle
tvrdý život zvyklý, po určité době onemocněl a zemřel. Jeho žena zůstala
s dětmi sama a bez pomoci svých rodičů by těžko mnohé překonávala. Bylo
asi hodně těžkých chvil. Když jsem se babičky vyptávala, vzala mou hlavu
do svých dlaní, líbala mně na čelo a tichounce šeptala: " Jsi celý
František, dítě mé."


Uplynulo mnoho let a náš příběh měl ještě pokračování. Bylo mi asi
tak pět let, když před naším domem zastavil překrásný kočár, tažený
bělouši. Z kočáru vystoupil velmi dobře oblečený pán, který se představil
jako děd. Prosil otce i nás o odpuštění za tvrdost, kterou projevil vůči
svému synovi a pak i vůči nám. Otec odpustit nechtěl, byl neoblomný.
Myslel na svou matku, na sourozence a na dětství bez milovaného otce. Maminka
i my děti jsme tatínka uprosily, aby odpustil tomu neznámému dědečkovi. Vždyň
i přes svou neoprávněnou tvrdost vychoval skvělého otce, dědečka, který
uměl držet slovo, věrně milovat a pracovat pro rodinu. Dodnes na nás tento dědeček
působí jako vzor dobrého a čestného člověka. A my na něho, i když jsme
ho nikdy nepoznali, stále vzpomínáme a vyprávíme o něm svým dětem.


Autor: Milly


Další články z rubriky

Nejhezčí pohled na Benátky severu

Nejhezčí pohled na Benátky severu

15. 11. | [Soutěž] Prodloužený víkend vám bude stačit na poznání všech zajímavostí Stockholmu, města…

Jeruzalém – město koček

Jeruzalém – město koček

13. 11. | [Soutěž] Že je Jeruzalém město tří náboženství, unikátních památek a bohužel i věčných bojů, ví asi…

Nový Zéland po vlastní ose

Nový Zéland po vlastní ose

8. 11. | [Soutěž] Oblíbené turistické destinace Nového Zélandu jsou celoročně přeplněné turisty. Lze se jim…

Cesta čokolády

Cesta čokolády

6. 11. | [Soutěž] Byli jsme při tom, jak se z dovezených kakaových bobů v Belgii vyrábějí lahodné pralinky.