Babička z chaloupky s vonící mátou

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Tak teď už to vím babičko, kde tě mám. Jsi přece stále se mnou. Stará, malá babička s tváří plnou vrásek, věčným úsměvem a moudrem v laskavých pomněnkových očích.

Babička z chaloupky s vonící mátou


Tak teď už to vím babičko, kde tě mám. Jsi přece stále
se mnou. Stará, malá babička s tváří plnou vrásek, věčným úsměvem a
moudrem v laskavých pomněnkových očích. Ráda ti ráno za svítání v
chaloupce pletu cop z tvých šedých vlasů. Jsou staré jako ty, babičko.
Potom si do nich vkládáš sponu s hřebínkem a já ti podávám tvůj šátek
od dědečka. Jsou na něm červené vlčí máky. Vážeš si dlouhou zástěru
s velkými kapsami a nazouváš dřeváky vyhřáté od kamen. Babičko prosím,
zatop už pod plotnou. Těším se na tvůj čaj z máty. Dřevo je složené
kolem zdí, voní tu společně s mátou, které je plná chaloupka. Visí tu sušená
snad na všech trámech. Je i v proutěných košíčcích a okolo pelestí tvé
staré postele. Ta tvoje chaloupka babičko, je tolik maličká a voňavá. V síni
stojí malovaná almara plná hrníčků. Je tam i ten z něhož pil dědeček
svou bílou kávu, když sedával na dřevěné židli a ty jsi už věšela
duchny a polštáře přes bidlo. Kohout dávno kokrhal a já budu za chvíli na
zápraží snídat od tebe pečený chléb. Budu ho zapíjet doušky máty a
slunce začne pomalu stoupat nad dvorečkem a nízkými chlívky. Potom zalijeme
muškáty na oknech. Jsou malá, natřená na bílo a zdobí je růžové záclonky
ušité od tebe, babičko. Nanosíme do chaloupky vodu. Studánka je kousek za
ní, jde se k ní úzkou cestičkou. Potom dám do misky mléko kočce, než
zase uteče skrz plůtek z břízy, na kterém jsou staré kamenné rendlíky.
Je za ním lípa, jejíž lístečky jemně šumí a spolu se sluncem vrhají
tančící stíny na střechu chaloupky.


Sázel jí dědeček, když si tě bral
babičko, však já to vím. Pořád tě chrání a ty jsi tak stále s ním.
Vezmeš mě za ruku, je tolik stará oproti mé, a řekneš mi aň si jdu užít
ven. Půjdu do lesa a na hřbitov. Z kapsy mi podáváš na cestu preclík, usmíváš
se a dlaní vonící od máty mě hladíš po tváři. Zpívají ptáčci a létají
vysoko. Bude krásně. Zabouchnu branku a vidím tichou vesničku. Možná ještě
spí. Domečky jsou zde malované a každý má svou zahrádku. Letos vyrostly nádherné
slunečnice a opravdu se otáčejí za sluncem. Sem tam jsou okénka dokořán a
štěkne z dálky pes. Nebe je modré a já zahlédnu pod keřem koňátka. Jsou
maličká, mourovatá a čekají na svou mámu. Na náměstí se otevírají
první obchůdky a už do nich spěchají děcka s bandaskou na mléko. Z pekárny
se line vůně čerstvých housek a pekař mi mává. Mám vesničku v zádech,
když přicházím k lesům. Jsou čisté, moudré, s mechy a šiškami. Zpívá v
nich teplý vánek a já jdu blíž. Chodím sem ráda. Když paprsky padají na
mech, kapradí a jehličí, je to krásné pohlazení. Jako to od tebe, babičko. 



Sbírám pár hříbků na večerní smaženici a několik šišek do kamen.
Budeme večeřet pod nebem a dnes bude plné hvězd, tak jako vždy, babičko. Dívám
se na broučka, je to snad světluška, ten Svatojánský brouček o němž mi
vyprávíš pohádky, babičko. Počítám letokruhy pařezu na kterém sedí.
Nemohu uvěřit, že je tak stár. Potom se opřu o kůru stromu, hřeje mě do
zad a já pozoruji mráčky mezi těmi korunami. Každý z nich pro mne něčím
je. Tak jako vždy jsem ulepená od smůly. Vím dobře, že ten strom krvácí a
přesto tu vůni vnímám a mám ji ráda. Větve mi šeptají, aň ještě
nechodím. Toulám se lesní travou, tu a tam se červenají jahůdky. Je jemná
a zůstává dlouho mokrá od ranní rosy. Kolem je i borůvčí a všechno je
klidné a smířené. Myslím teď na tebe, babičko, určitě pečeš a vaříš
svou dobrou polévku, tu, co měl dědeček od tebe tolik rád. Šourám se písčitou
cestičkou podél lesa. Leží tu na ní tucty kamínků, mám ráda ty bílé.
Nakloním se nad louku a sbírám ti kytičku. Musím dát pozor, abych neutrhla
Slzičky panenky Marie. Je jich tu spousta. Všude kolem slyším cvrčky a z
lesa se ozývá datel. Možná mi něco říká. Povídám si s ním. Louky jsou
poseté kopretinami a pampeliškami. Najednou mám chuň jít bosá. Udělám to
a cítím se spjatá se vším tu okolo. 


Slunce už pálí a všechno zde patří
k sobě, beze slov. Malá lávka svázaná z kmenů, co leží přes potok, mě
láká, abych šla blíž. Potok je plný pulců a na třpytícím se kameni odpočívá
žába. Chvíli ji pozoruji a nehýbám se, tak jako ona. Pod lávkou se lehce hýbe
pavučina a čeká. Chvíli jdu potokem a místy skáču z kamene na kámen.
Jsou ledové, ale není mi zima. Vítr začíná vát víc, když přicházím ke
hřbitovu. Je klidný a chrání ho kamenná zeď. Maličká kaplička se zvonečkem
mě zve k sobě dál. Zapálím svíčku, zaliji květinu a tiše se dívám.
Neumím
popsat, na co teď myslím. Prstem maluji křížek na kámen, jak jsi mě to učila
babičko a když odcházím, loučím se s všemi. Sluníčko zapadá a já vidím
červánky. Jsou krásné. To ty jsi mi řekla, že to jsou červánky, babičko.
Náhle všechno utichá. Smrky už šumí míń, cvrčci se vzdalují, kytičky
se ukládají k spánku a já cítím rosu večera. Padá soumrak nad malou
vesničkou, padá malý mráček nade mnou. Co mi chce říct? Svíčka dohořívá
a zvoneček v kapli začal náhle bít. Nevím proč. Slyším ho ještě, když
vcházím do tvojí chaloupky a těším se na tebe, babičko. Polévka je na
plotně, na okně chladne tvůj koláč a na dvorku se suší prádlo. Stoupám
po dřevěných schodech do podkroví, voní tu máta, kterou mám ráda a co ty
babičko? Volal tě dědeček, nebo jen spíš?


Autor: Mola


Další články z rubriky

Seriál Ulice: Anička už nechce žít a Evžen znovu pije

Seriál Ulice: Anička už nechce žít a Evžen znovu pije

Dnes | Ani tento týden nebudou mít obyvatelé Ulice klid. Poklidnou atmosféru opět naruší Adriana, která…

Seriál Ulice: Tony se popere, Simony salon je v ohrožení

Seriál Ulice: Tony se popere, Simony salon je v ohrožení

20. 3. | 1 | Další napjatý týden čeká obyvatele oblíbené Ulice. Tony se dostane do křížku s Jirkou Hermanem, u…

Seriál Ulice: Adrianin život v ohrožení a velké přiznání Bédy

Seriál Ulice: Adrianin život v ohrožení a velké přiznání Bédy

13. 3. | Drama v Ulici opět nabírá na obrátkách. Béda už nevydrží se svým svědomím a řekne Aničce pravdu.…

Seriál První republika: Co nás čeká v druhé sérii?

Seriál První republika: Co nás čeká v druhé sérii?

10. 3. | Na druhou sérii seriálu První republika si jeho příznivci museli počkat dlouhé tři roky. Brzy se…