Bazarová madam

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Miluju bazary. Přitahují mě jako magnet a myslím, že právě v nich zrovna šetřílek nejsem. Ne že bych ty věci nutně potřebovala, ale co kdyby se jednou hodily. A tak se v jedné východočeské chaloupce kupí hromady ošatek na chleba, velké množství starých hrnců a pokliček, polovina skříně vyšívaných deček a kanýrů. A když poctivě přiznám, tak tam mám šest poliček na hrníčky.

Bazarová madam


Miluju bazary. Přitahují mě jako magnet a myslím, že právě v nich zrovna šetřílek
nejsem. Ne že bych ty věci nutně potřebovala, ale co kdyby se jednou hodily. A tak se
v jedné východočeské chaloupce kupí hromady ošatek na chleba, velké množství starých
hrnců a pokliček, polovina skříně vyšívaných deček a kanýrů. A když poctivě přiznám,
tak tam mám šest poliček na hrníčky (další dvě jsou schované za starou skříní).
Nebudu přece tu mojí "mušku zlatou" dalšími poličkami provokovat, že?



Abych nevybočila ze zajetých kolejí, vrhla jsem se včera opět do jednoho bazarového
království. Prožitý den nebyl zrovna z těch plusových a tak jsem se rozhodla, že si
udělám radost. Pravda, bazar byl, řekla bych, takový provizorní. Bála jsem se, aby
se na mne v tom přítmí nesesypala střecha. Šmejdila jsem od regálu k regálu a přemýšlela,
kam bych co namontovala, pověsila, přitloukla. Pan vedoucí mne bedlivě sledoval a občas
pronesl: "Přejete si něco konkrétního, madam?". Jo, hochu, já nikdy nejdu
pro nic konkrétního, myslím si v duchu a s úsměvem zamítavě poděkuji. Pokračuji a
sem tam věci aranžuji. Hadrovou panenku zkouším posadit do proutěného křesla, na
vystavenou poličku věším starou konvici a přemýšlím, komu bych ji koupila.



No nic, říkám si, tak holt dneska nic nekoupím. Až najednou… Na staré skříni se
skvěl bleděmodrý škopek s velkým uchem. Ten se hodí, říkám si. Do něj teplou
vodu, do ní nohy. V zimě na chaloupce bude skvělej. Jen jestli není zespodu děravý,
říkám si. A protože čahoun zrovna nejsem, stavím se na špičky, natahuji se a na
sebe nahýbám obdivovaný škopek. Nebyl děravej. V ten moment se mi na hlavu vylévala
zapáchající voda. Dešňovka se jí říká. Celej obsah bleděmodrého škopku jsem měla
nejen na hlavě, ale voda mi stékala širokým rukávem světlého saka až na blůzu.
"Stalo se něco, madam?" zpoza rohu na mně jukal vedoucí. Zachovala jsem zdánlivý
klid a jen řekla: "Kolik, prosím, stojí ten škopek? A dodala: "Do prčic…"
"Není na prodej, madam, slouží jako lapač dešňovky. Silně nám sem zatéká.
Neřekla jsem ani slovo a přemýšlela, jak moc v posledních dnech pršelo. Podle zápachu
dost.

A tak jsem si za padesátku koupila vyšívanej kanýr, který posloužil jako osuška a
jako správná "madam" suverénně kráčela směr tramvaj. V té jsem byla středem
pozornosti. Pozornosti, o kterou jsem nestála. Seděla jsem jako zmoklá slepice a znovu
jsem koketovala s myšlenkou, do které vetešárny půjdu zítra…


Autor: Zdenka Svobodová


Další články z rubriky

Šéf hmyzích specialit: Tarantule je gurmánská pochoutka

Šéf hmyzích specialit: Tarantule je gurmánská pochoutka

18. 10. | [Soutěž] Indiánský šéfkuchař Nelson Mendez se snaží dostat na talíře pokrmy pradávných obyvatel…

Monako: Výlet nejen pro hráče

Monako: Výlet nejen pro hráče

16. 10. | [Soutěž] Monako má co nabídnout i v době, kdy není zrovna počasí na koupání. Můžete tu vidět…

Seriál Ulice: Vlasta Pešek žárlí na Amálii

Seriál Ulice: Vlasta Pešek žárlí na Amálii

14. 8. | Už za týden se na televizní obrazovky po prázdninové pauze konečně vrátí seriál Ulice. Co čeká na…

Seriál Ulice: Co čeká na podzim vaše oblíbené hrdiny?

Seriál Ulice: Co čeká na podzim vaše oblíbené hrdiny?

7. 8. | 1 | Stýská se vám po seriálu Ulice? Pak vás jistě potěšíme zprávou, že už 21. srpna se vrátí na…