Bez čokolády je mě jen půl!

| Autor: Ebra | Rubrika: Zábava

Já bych řekla, že mě je půl bez šunčičky.Panička vzdychá, že je jí jen půl bez čokolády. Tedy ona říká čekulády. Ať říká co chce, že je jí bez toho jen půl dokazuje pokaždé, když se něco takového doma ocitne a v paničce to zmizí rychlostí tryskáče. Prostě půlka člověka, žádnej člověk. Honem je to třeba napravit.

Ona ta čekuláda má trochu divnou vlastnost. Sice panička říká, že bez ní jí je jen půl, ale když si té lahody dopřává, je nejen celá, ale spíš tak trochu jako dva. Navíc má tahle čekuláda magickou moc. Když si ji panička koupí, musí se na ni vrhnout hned za pokladnou. Připomíná tak bandu námořníků po roční plavbě, na návštěvě v hampejzu. Mnohdy pozře i kus staniolu. Nic nedbá na to, že i to malé dítě je proti ní konzument s vybranými způsoby, cpe to do sebe až slintá. Kolikrát vypadá, že lituje, že obal zahodila do koše a taky ho nezbaštila.

Co vám budu povídat – tuhle ležím pod peřinou, panička si čte, prostě klasika. Na hodinách půlnoc, v domě klid. Najednou mě vzbudilo něco divnýho. Nahoře nad peřinou se cosi dělo. Něco tam šramotilo a mlaskalo. Vykoukla jsem. Panička držela v jedné ruce knížku, ve druhé čokoládový banánek a z tranzu by ji nevytrhlo ani kdyby se jí u postele zjevilo půlnoční strašidlo. Nedávno se totiž rozhodla držet tak trochu dietu.

Nejprve dieta spočívala v tom, že nezdlábla denně celou tabulku čekulády, ale jen půl. Potom se vzdala i té půlky. Zhubla za dva týdny pět deka. Když potkala na ulici dítě s čokoládovým bonbónem, tak hrozilo, že mu ho sebere a zdrhne. No a tak prostě absťák si vybral svou daň a panička cpala do sebe ten čokoládový banánek pod tlakem, tváříc se přitom, jako by ji do nebe právě vynášel Alan Delon za svých mladých let. Začunila si peřinu a musela si jít znovu čistit zuby.

Nepozorujete, že všichni kdo baští čekuládu, mívají tak nějak lepší náladu? Nevím, je-li to proto, že ta hnědá dobrá věc obsahuje látky, jenž se na dobré náladě podílejí, nebo to je tím, že si takoví lidé nic nezakazují a nemají pak výčitky svědomí. Prostě říká se, že sladké je dobré na nervy.

Pokud vám to nezpůsobuje syndrom kredenciózní postavy a dopřáváte si s rozmyslem, není třeba se takové lahody vzdát. Navíc pak nebudete muset převlékat začuněné peřiny a čistit si znovu zuby v době, kdy pekaři rozváží housky po krámech. Ať vám chutná!


Vaše
Eni


Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Nejhezčí pohled na Benátky severu

Nejhezčí pohled na Benátky severu

15. 11. | [Soutěž] Prodloužený víkend vám bude stačit na poznání všech zajímavostí Stockholmu, města…

Jeruzalém – město koček

Jeruzalém – město koček

13. 11. | [Soutěž] Že je Jeruzalém město tří náboženství, unikátních památek a bohužel i věčných bojů, ví asi…

Nový Zéland po vlastní ose

Nový Zéland po vlastní ose

8. 11. | [Soutěž] Oblíbené turistické destinace Nového Zélandu jsou celoročně přeplněné turisty. Lze se jim…

Cesta čokolády

Cesta čokolády

6. 11. | [Soutěž] Byli jsme při tom, jak se z dovezených kakaových bobů v Belgii vyrábějí lahodné pralinky.