Boj o prsa

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Byla to báječná léta. U babičky ve Stradonicích jsem trávila půlku prázdnin. S bratránkem jsme podnikali výpravy do okolí. Přehoupnout se přes dřevěnou ohradu. Zaposlouchat se do šumění větru.

Boj o prsa


Byla to báječná léta. U babičky ve Stradonicích jsem trávila půlku prázdnin.
S bratránkem jsme podnikali výpravy do okolí. Přehoupnout se přes dřevěnou
ohradu. Zaposlouchat se do šumění větru. Z které strany k nám přichází
bučení krav? Aha, tamhle. Tak a jde se na rodeo. Klidně přežvykující krávy
vyrostly v naší fantazii v nezkrocené býky. Když už ale přijdeme opravdu
moc blízko, rozběhne se první proti nám. Pak druhá, třetí. Celé stádo nás
žene údolím. Funíme po srázu nahoru. Nebylo by lepší vylézt na jabloně,
kterých je tu spousta? Ne, už je vidět ohrada. Skok přes ní a zhluboka
oddechujíc válet sudy dolů. Přelézt plot na dvorek. Snad babička za tu půlhodinku
nepoznala, že jsme byli pryč.

Nechápala jsem, proč se holčičky takhle chovat nemají. Táhlo mě to ven.
Utírání nádobí a plení záhonků nebylo nic pro mně. Obzvlášň, když přišli
kluci z okolí. Byla jsem jedna z nich i když mi bylo o pět let míň.

Holky ve škole už dávno měly prsa. Jen mně tričko pořád viselo ve stejné
linii od krku k břichu. Nenosila jsem žádné růžové blůzičky a mašle ve
vlasech. Nějakým zázrakem jsem vždy unikla poznámce za honění se ve třídě,
za házení houbou, křídou nebo učebními pomůckami. Asi proto, že žádná
učitelka nevěřila, že bych mohla řádit stejně jako největší výtečníci.
Nikdo mi nezvedal sukně ani neosahával hrudník. Co by tam taky hledal, když
už od pohledu, tam nic nebylo.

Tak jsem tedy ploše přežila základku a přišel kámen úrazu. Střední škola.
Ve třídě samé holky. Kdyby to. Některé dámy měly o pět let víc než já
a o stejný počet čísel větší kopečky. Nevadilo. Stejně jsme žádného
kluka nemohly lovit, když ve třídě nebyl. Možná pár učitelů� Začínala
jsem se měnit ve slečnu. Ve čtrnácti mi předložili celou anatomii a pak už
jsme se jen bavily o rozmnožování, růstu a dospívání. O tom, jak vypadá
dítě, které se nenarodí úplně v pořádku a co pak s ním. O přestávce
se místo honění diskutovalo, kde mají levnější rtěnku, jak si zítra
Magda obarví hlavu a pro Ivetu dneska odpoledne přijede ten její. Taky co nového
vyšlo v Elle. Abych byla in, začala jsem si ho kupovat. V jednom z čísel představili
nejmenší podprsenku na světě. Byla to taková dvě černá kolečka o průměru
desetikoruny spojená černou tkaničkou. Konečně něco pro mě. V tu chvíli
mi profese modelky připadala hodně blízká. Velký už se tedy nenosí? Ale
kdež, v dalším čísle už zase byla Wonderbra. A v těch dalších taky. Ta
malá se už neukázala.

Maturita. Konečně pryč. Zase volná ve volném světě. Po Václaváku se nosí
turistky v přiléhavých černých tričkách a pohoří velké jako Alpy se
jim dere ven. Na mojí poušti už se přece jen vytvořily malé duny. Několik
nápadníků mě přesvědčilo, že prsa nejsou všechno. To já přeci už dávno
vím. Ale proč je těchto chytrých chlapíků tak málo? Jak to, že v časopisech
jsou vyfocené "opravdové ženské" i když jim táhne teprve na osmnáct.

Vysoká. Svět se mi změnil z malé zemičky na celou širou modrou planetu.
Konečně se můžu vysmeknout všem těm učitelkám i rodičům. Elle se změnilo
na Koktejl, Lidé a země nebo National Geographic. Místo jehly a nití
karabina s lanem. Zkrátit vlasy, obléknout pohodlné boty a mikinu. Štěstí,
že mám tak malá prsa. Nemusím s sebou nic vláčet. Jsem volná jako pták,
zapomenu-li na patnáct kilo v batohu na zádech a jednou tolik kilometrů v
nohou.

V baseballce jsem od kluka k nerozeznání. "Chlapci, nemáte oheň?"
ptá se děda opřený o dřevěný plůtek. Oheň nemáme a kluk jeden z nás
taky není, ale budiž. Každý se někdy splete.

Večer přichází vždy odpočinek."Tak co to bude, chlapi?" ptá se
rozzářený výčepní od Staré pošty. "To snad ne!" rozčílím se
naoko. Beru to jako vtip. Po dlouhém pohledu obsluhujícího vím stoprocentně,
že tu nikdo nežertoval. "Promiňte, já si nevšiml�" Čeho? Krátké
vlasy má snad každá druhá. Přiznávám, naušnice z praktických důvodů
nenosím. Ale to už teď také není poznávací znamení. Tak čeho si nevšiml?!

Páni mají nohy do O (alespoň mírně), ženám jdou pro změnu do X. Také
svaly jsou výraznější u mužského pohlaví a celková robustnost postavy,
nepočítám-li dělnice z bývalého SSSR, svědčí o samčím rodu. Mé ručičky
i nožičky si o nějakých svalech mohou nechat zdát. Na čele také nemám
kouty jako polovina poloviny lidstva.

"Nemohl byste��nemohla�" Ve frontě ve fotolabu za mnou stojí
muž v nejlepších letech. Neumí česky? Následuje zase pár krátkých začátků
věty a významný pohled na můj hrudník. Tentokrát mám dost těsné tričko.
Pod ním sice má přírodní prsíčka (někdy se to dá taky vylepšit push-upkou,
i když u mně toho na zvedání moc není). Ale i tak jsou nepřehlédnutelná
a tak nakonec přece jen vysloví své přání ve správné osobě. Chce půjčit
tužku. "Nemám" dím mu zpět. Asi nepochopil, že tím myslím psací
potřebu. Jeho pohled opět sklouzne dolů a smutné pokývání hlavou vypoví
o všem.

Mně ale přeci není třeba litovat, milý pane. Nevadí mi, že nenosím košíky
číslo šest a v nich oběšené myši. Můžu si vyjít na ulici jen tak, bez
podprsenky. Nic mě netlačí, když sedím celý den ve škole. A v horku mi
nestékají čůrky potu uměle vytvořeným korytem. Jen jednou jsem měla
problém. To když mi u moře smyla vlna horní díl. Ale nevadí. Stejně jsem
vypadala na třináct a tak si toho nikdo nevšímal. Horší to bylo ve školním
bazénu na vysoké. Rozhoupat můstek. Hop a hladina se uzavírá. Pak mě ale
vzduch přece jen vytlačí ven. Obrovský smích mi prozradí, že jsem při svém
báječném akrobatickém čísle ztratila polovinu oblečení. Není divu, když
nemá na čem držet�


Autor: Ještěrka


Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…