Britové berou Monako útokem

Britové berou Monako útokem

Marbella vyšla z mody, v Jersey prší, Kajmanské ostrovy jsou moc daleko. Bohatí Britové se houfně stěhují do Monaka.

Přestože jich zatím není víc než pět tisíc, tvoří Britové v Monaku po Francouzích a Italech třetí největší národnostní skupinu. Mají tu své kluby, takže v The British Association of Monaco, nebo v Monte-Carlo Clubu (kromě dne Svatého Valentýna je uzavřen ženám), mohou v klidu probrat kriket i počasí. V „pravých londýnských“ pubech, jako je třeba Ship and Castle nebo Flashman, vládne tmavým dřevem obložená atmosféra, k nerozeznání od té ve městě na Temží. A nedávno otevřená pobočka Coutts Bank, banky královny Alžběty II, dodává lesku britským šekovým knížkám.

Britské kolonii patří i rozhlasová stanice Radio Riviera, přebírající poslední novinky z Barclays Bank. Mezi Londýnem a francouzským Nice bývá vytížených všech sedmnáct letů denně. Zbytek cesty zvládne helikoptéra za sedm minut. Britové hromadně opouštějí své tradiční cíle jako Cannes (je tam příliš mnoho arabských emírů a ruských obchodníků), Švýcarsko a Anglo-Normandské ostrovy (příliš často tam prší) i Bahamy a Kajmanské ostrovy (jsou zkrátka moc daleko). Na necelých dvou kilometrech čtverečních Monackého knížectví tak těsně sousedí se slavnými krajany, namátkou třeba Davidem Coulthardem, Ringo Starrem, nebo Rogerem Moorem i méně známými, možná však o to bohatšími průmyslníky a kapitány obchodu. Byty v ceně minimálně 25 000 Euro za metr čtvereční jdou podle Michela Dottata, majitele jedné z místních realitních kanceláří, na dračku. Zanedbatelná není ani cena zápisu do katastru, honorář notáře ( 9% kupní ceny, oproti 1% v Londýně) a další a další výdaje.

Největším lákadlem jsou kromě počasí a výhodné geografické polohy především nulové daně (Monako je na černé listině OCDE pro odmítání spolupráce při postihu daňových úniků). Dlouholetí obyvatelé Monaka si na „nových Britech“ především cení, že ochotně a štědře přispívají na muzea, divadla, nemocnice, ale i projekty milé knížecí rodině, jako je Asociace pro pomoc dětem třetího světa. „Je to způsob, jak diskrétně poděkovat za milé přijetí,“ vysvětluje George Cohen, administrátor Britské komunity.(Plus)

Doporučujeme

Články odjinud