Tak další malinkatej chlapeček je na světě. Vzal to hopem. Ještě v sobotu odpoledne jsem seděla na bříšku, kde byl schovanej a do kterého nastávající maminka cpala jeden obložený chlebíček za druhým a zajídala je dorty, že prý se musí posilnit – co kdyby…? A ono „kdyby“ tu bylo za pár hodin na to.
Jo jo, to víte. To takhle na Silvestra nebyl v televizi nic moc program, tak si velcí klucí a velké holky udělali svůj. Jaký? To je teď vidět v porodnicích, kde probíhá populační exploze.
Byla jsem se tam podívat. Slyšela jsem až ven ta křičící miminka a těšila jsem se, jak si to naše pěkně začerstva olížu, ale zatímco se panička šla na miminko podívat, já musela s páníčkem počkat venku. Nedá se nic dělat, však já si to vynahradím, až ho přivezou domů.
Doma
Panička volá Kačence: „A co chceš přivézt?“
Kačenka: „Snad jen novej podvozek a nový břicho.“
Panička si oddechla: „Je to dobrý. Už má zase humor.“
V porodnici
Panička: „Jejda, ten je krásnej, a rovnou opálenej!“
Kačenka: „Kdepak opálenej, bude podzim, děti nám žloutnou.“
Panička: „To jsem ráda, že se směješ.“
Kačenka: „Jen nesmím moc. Jak se smíchy natřásám, tak abych si nevyrobila šlehačku.“
Na chodbě
Starší cizí paní: „Oni tu mají ty vánočky zabalený v zavinovačkách jako jsme mívaly my! A úplně stejně to tu voní a taky úplně stejně ta miminka pláčou.“
Mlaďounká cizí slečna: „Nad čím se rozplýváš? Ještě, že jsem to viděla. Protože kdyby mě to náhodou jednou popadlo, tak si pěkně adoptuju sirotka nadálku, ten bude brečet někde v Africe a já budu mít klid, nebudu mít popraskaný břicho a fleky na obličeji a skvrny od mlíka na noční košili.“
Starší paní se na ni mlčky, leč s úsměvem, který neopouštěl její tvář, podívala. Ona moc dobře věděla, nad čím se rozplývá. Jsou totiž chvíle, kdy si ale opravdu nic neděláte z popraskaného břicha, fleků na obličeji ani skvrn od mléka na noční košili.
Vaše
Eni
ČTĚTE TAKÉ:
Nejsou houby jako houby
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU