Čas na dobré skutky

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Než Jáchym odemknul, obrátil se na svoji sestru: „Doufám, že tě ani nenapadne mámě vykládat něco o Máše…“ „A proč ne?“ ptá se, čímž jen potvrzuje Jáchymovu domněnku, že je úplně tupá. „Aby jí to nebylo líto.“

„Nechápu, proč by to mámě mělo být líto! Vždyť jsou už přes rok rozvedený a skoro dva roky spolu nebydlí. A navíc ta taťkova přítelkyně je děsná… žirafa jedna přemoudřelá…“ brblá Adéla, ale Jáchym ji už neposlouchá.
Máša a děsná? Zbláznila se?
„Zbláznila ses? To sis nevšimla, jakej je to kus?“
„Kus?“ ušklíbla se a v očích jí zajiskřilo. „Ty seš kus vola! Naprosto tě zblbla!“
„Což tobě se stát nemůže, protože už blbá seš,“ štěkl na ni, prolétl předsíní a zavřel se ve svém pokoji.
„Stalo se něco?“ slyší volat mámu.
„Zeptej se toho debila!“ odsekává Adéla a třískne za sebou dveřmi.
Jáchym leží na pohovce a civí do stropu. Nechápe, proč se k mámě takhle chovají. Určitě se na ně celej víkend těšila. S dědou moc zábavy neužije.
Donutí se vstát, ukazováčky zaboří do koutků úst, roztáhne je do úsměvu a odchází páchat dobré skutky.
„Nech to okapat… já to pak utřu,“ tahá mu máma z rukou utěrku. „Běž si klidně do pokoje, na večeři vás zavolám…“
Jáchym se nedá. O Madonnino tričko by nebojoval s větší vervou.
Utírá nádobí a snaží se tvářit, že ho to těší. „Co děda?“ ptá se, aby něco řekl.
„Ztratil zuby…“
„Už zase?“ diví se Jáchym. Lidi snad ztrácejí klíče, propisky nebo zapalovače… Ale zuby? A co kdyby měl umělou nohu? Taky by ji někam každou chvíli založil?
No, pokud ano, aspoň by se líp hledala…
„Mám se po nich podívat?“ nabídne se.
„Buď tak hodnej…“
„Zbytečná práce!“ zahuhlá děda a zamíří ukazovákem na svoji dceru: „To ona mi je furt schovává! Prej že moc jím… tak mi schovává zuby, aby ušetřila. Mrcha jedna nevděčná, lakotná!“
Už se ani proti podobným nařčením nebrání, jenom vždycky tak schlípne, všímá si Jáchym a táhne dědu pryč z kuchyně.
Moc rád by mámě zase vygumoval ty hluboké rýhy kolem úst, které jí tam táta jednoho dne vyhloubil. Vlastně se to asi stalo přes noc…
U večeře ještě vtipkovala, ale druhý den ráno je vzbudila do školy nejmíň o hodinu později. A na snídani byly palačinky.
„Napíšu vám omluvenku,“ řekla a právě tehdy si těch vrásek Jáchym všiml.
Ani se nemusel ptát, co se stalo. Všechno jako by křičelo, že táta odešel. I ty palačinky řičely cosi o rozvodu. Palačinky na snídani v úterý… mělo mu to dojít hned.
Šlehačka mu na jazyku zkysla.
Pak jim to máma oznámila.
Bylo to horší než čekal, otec neodešel, táhnout měli oni.



Ukázka je z knihy "Otcomilky" od Simony Monyové.
Další informace najdete na www.monyova.cz

Komentáře

Komentářů celkem: 1
moc ráda čtu knížky od Monyové :-) malina 16. 10. 2005 | 10:06

Další články z rubriky

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Dnes | Ano, i v britské královské rodině se slaví klasické Vánoce včetně štědrovečerní večeře, rozbalování…

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Dnes | Obvykle se mluví o starých dobrých časech, často se říká, že dřív bylo líp. Jenže ono bylo spíš…

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Včera | K těmto fotografiím asi není moc co dodat. Zvířecí mláďata prostě dokážou rozněžnit každého, tím…

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

7. 12. | Už jen něco málo přes dva měsíce nás dělí ode dne svatého Valentýna a očekávané premiéry druhého…