Prý jsou muži z Marsu a ženy z Venuše. Nebo klidně i obráceně? V každém případě na tom něco bude. Ženy něco chtějí, muži také. Ale jejich představy se často liší. Slyším to všude kolem sebe a jen z toho střihám ouškama.
Daniela k nám dorazila na kole. Sama, po porci dvaceti kilometrů, které potřebuje jako dávku pro výrobu hormonů dobré nálady. Po chaosu v práci se vrací po páté domů, pěkně se zatočí kolem dětí, navaří poživatin jak pro rotu vojáků a pak chce ještě trochu žít. Její Jarda chce sice také žít, ale jeho představy se od těch jejích liší. Jarda maká v práci a unavený dojde po šesté domů. Pustí televizi a svalí se na gauč. A sportuje. Prostřednictvím hráčů na ledě či na trávníku, také hoch hraje golf a tenis, jezdí dokonce i na koni. Bohužel jen v té televizi. Jinak je unavený tak, že mu dělá potíž přepnout na ovladači kanál.
O víkendu Daniela nalistuje v knížce výletů stránku s cílem, který není ani tak daleko, aby to zruinovalo rodinný rozpočet, ani tak blízko, aby to tam znala stejně dobře, jako oddělení potravin v místním hypermarketu. Má touhu něco vidět, něco zažít, něco si užít. A nemusí to být ani exotické cíle, ani finančně náročné opulentní večeře. Chce vzít batoh na záda, skočit na vlak, pokochat se pohledem z okénka a vyjet ze zajetých kolejí. Jarda vzdychá. Po té celotýdenní únavě se mu nechce trmácet se vlakem, ani autem a na kole či pěšky už vůbec ne. Nechce se mu vůbec nic. Potřebuje odpočívat. Pěkně doma, v klidu, u televize, nebo maximálně u kafča na balkóně.
Daniela v tom není sama. Většina žen chce víc, stejně jako ona. Některé s vyplazeným jazykem míří alespoň jednou týdně s karimatkou do tělocvičen, další s výrazem štvané zvěře usednou na barovou židličku, aby si popovídaly s kamarádkou. Je zvláštní, že po chvíli se vyplazený jazyk schová a uštvaný pohled zmizí. Mnohdy i na dovolenou odjíždí s kamarádkou a mapou cílů, které chtějí navštívit a vidět. Ženy pak mají v oku zase svá pověstná světýlka, která doma v šedi dní vyrobí tak maximálně elektrická jiskra u sporáku. Neváhají proto zatnout zuby, proměnit se na mnoho v jedné, poklidit, uvařit, vyprat a pak se proměnit v tu holku, kterou bývaly, než se staly „přítelkyněmi“, manželkami a maminkami.
Nejsou všichni muži stejní a možná máte doma vzácný exemplář, který s radostí nažhaví podrážky, zařehtá jako kůň a s chutí vyrazí v osm večer na prochajdu nebo třeba na kolo, muž třídy 3A dokonce i do divadla. A navíc takového, který dovolenou plánuje už od ledna. Jen to neříkejte Danielám. Ta naše totiž povídala, že prý sci-fi zrovna dvakrát nemusí. A i když to není třeba sci-fi, mohla by vám možná tak trochu závidět.
Vaše
Eni