Vyběhla jsem ven a uviděla na zahradě míček. Běžela jsem pro něj, ale cestou jsem potkala motýlka. A když jsem za ním vyskočila, zabzučela za mnou moucha. Když jsem se za ní ohlédla, uviděla jsem Arčínka, jak nese moji plyšovou rybičku.Utíkala jsem k němu, abych mu ji sebrala, ale spatřila jsem misku s krmením a vzpomněla si, že jsem ještě nesnídala. A když jsem si nabrala do tlamičky, došlo mi, že úplně původně jsem se šla vlastně vyvenčit.A panička se mi smála ...
Ležela jsem v pelíšku v kuchyni. Panička přiběhla, v letu se svlékala, tašky s nákupem pohodila ke sporáku. Zazvonil jí mobil. Jednou rukou ho držela a telefonovala, druhou zapnula konvici a do hrnku nachystala čaj. Na schodech se objevil Arčín a vzápětí do tašky s nákupem strčil nos. To jsem viděla já, ale ne panička. Ta utíkala zapnout ještě pračku a hledala cestou druhou domácí ponožku. Když uviděla Arčína, s balíčkem šunky od kosti v tlamičce, jak mizí dolů po schodech, vzdychla a začala strkat nákup do ledničky. No to jsem se nasmála! Aby ne, zubní pasta přece do ledničky nepatří, nebo jo? No a tomu mobilu tam taky asi nebude moc dobře. Voda se dovařila. Panička spěchala zalít čaj, ale oko jí padlo na uvadlou fialku na okně. Vrátila se do koupelny pro konvičku na zalévání kytek a když už v té koupelně byla, praštilo jí do očí umyvadlo špinavé od zubní pasty. Začala ve skříňce pod ním hledat houbičku, aby ho očistila a když ji otevřela, zjistila, že tak nějak potřebuje přerovnat.
Sledovala jsem se zájmem paničku, jak uklidila skříňku, kromě umyvadla ještě přeleštila zrcadlo a cestou do kuchyně urovnala věci na věšáku. S nezalitým hrnečkem čaje si sedla k počítači. Má toho hodně, skoro jako já. Ale co by dělala, kdyby k tomu všemu ještě potřebovala chytat motýly a mouchy jako já? Smála jsem se s tlamičkou od ucha k uchu, když mobil v té ledničce začal zvonit a ona ho nemohla najít. Smála jsem se, když páníčkovi nachystala smaženku bez šunky, zatímco si Arčínek olizoval fousky. Smála jsem se, když se chtěla napít již vychladlého čaje a namísto toho si jen z hrnečku vysypala do klávesnice cukr. No, možná že kdekdo by si už zoufal.
Panička si nezoufala Seděla u počítače a smála se, až jí slzy tekly. Nechápala jsem, čemu se směje. Nikde žádný motýl ani moucha a já přece pěkně způsobně sedím v pelíšku. Zaškrabala jsem jí na nohu, aby mě vzala na klín, jako že se chci mazlit. Skočila mi na to. Musela jsem se trochu natáhnout, abych viděla na monitor a pak jsem už věděla, proč se směje. Četla si právě Pavlínčin blog o Multitaskingu v ženském podání, vlastně o takové multifunkčnosti žen. Kdepak, není nad to, když víme, že v tom nejsme samy! A tak je to se vším.
Tak se s vámi pro dnešek loučím. Zrovna jsem se chtěla podrbat za ouškem, ale koutkem oka jsem zahlédla na zemi něco, co bych mohla moooc potřebovat. Tak si pro to běžím, honem, ale...co to je? Tamhle je přece ten můj míček.....a hele, další moucha.... co jsem to...co že jsem to vlastně chtěla?
Eni