Bílá barva
Symbolizuje čistotu a jasnost, ale i nevinnost a naivitu. Bílá barva je barvou novicek v klášterech, ale i barvou sterility a kapitulace. Jestliže někdo preferuje bílou barvu v oblečení, zejména ve starším věku, může to signalizovat jeho nezralou osobnost nebo inklinování k perfekcionismu. Jestliže někdo doplňuje bílou barvou jiné barvy, jde o vyrovnanou osobnost (Muths, 1991).
Bílá může reprezentovat i jednotu (všechny barvy jsou v ní obsažené). Je barvou panenství, ale i semene, představuje plodnost, ale na druhé straně i smrt. Bílý je popel - v tomto významu bílá zastupuje podle Fincherové (1997) "psychologický křest ohněm, kdy si člověk je vědom svého transpersonálního, věčného či nesmrtelného aspektu".
Kellogová (in Fincher, 1978) uvádí, že když je bílá použita přímo na bílý papír, můžeme to interpretovat jako potlačování, ukrývání něčeho uvnitř nebo nechuť přijímat pocity těla.
Při své arteterapeutické práci jsem se setkala s používáním bílé na bílou u dvanáctileté týrané dívky, s níž pracuji od jejích devíti let.
Černá barva
Je opakem bílé, je barvou tajemna, smutku, askeze. Ve spojení "černá ovce", "černý Petr", "černá magie" nabývá jednoznačných významů. Výlučné používání černé barvy ve výtvarném projevu zejména u dětí obvykle signalizuje prožité trauma, deprese.
Černá barva v podobě větší nebo menší skvrny se objevuje pravidelně v kresbách devítiletého děvčete, u něhož byl ve dvou letech diagnostikován diabetes mellitus. V kresbách, které si schovávala od útlého věku její matka, je to zřejmé. Může to signalizovat způsob vyrovnání se s celoživotní zátěží nebo stigmatem (Kýšková, 1998).
Červená barva
Je barvou vitality, síly, života, revoluce, požáru. Červenou barvu mají v oblibě ve svých malbách hlavně hyperaktivní děti, děti agresivní. V mladším věku je to barva, kterou rády preferují všechny děti. Červená barva podporuje sexualitu.
Růžová barva
Je jemnější kvalitou červené. Symbolizuje lásku. Je barvou nezralosti nebo naivity. Hledět na svět přes "růžové brýle" znamená jej vidět hezčí, než je.
Růžová v kombinaci s černou může signalizovat negativní pocity o sobě samém (Kellogová in Fincher, 1978). V praxi jsem se s touto kombinací setkala v malbě třináctiletého sexuálně zneužívaného děvčete, umístěného do dětského domova.
Růžová je barvou těla.V malbách může být používána lidmi s fyzickými příznaky způsobenými nemocí nebo stresem. Kellogová zjistila, že ženy během menstruace často používají růžovou barvu.
Modrá barva
Patří k chladným barvám. Je barvou moře a nebe, ale i konzervatismu a povinnosti, sebepozorování. Je barvou matky podle asociačního řetězce modrá - voda - plodová voda - symbol Madony v modrém plášti - matka.
V kontextu diagnostických možností barev se právě modrá jeví jako velice významná. Jak jsem už popsala dříve v této kapitole, zejména jestliže je použita bizarně, na místech, kde je neobvyklá, např. modrý strom, modrá ruka trestajícího otce, upozorňuje terapeuta na prožité trauma v souvislosti s rodinou. V psychoanalytickém kontextu vyjadřuje vztah s matkou. Modrá může disponovat studenými nebo teplými odstíny. Nese v sobě velmi protikladné významy. "Modrou jako by člověku bylo dáno něco, co je jen on sám, modrá je zrcadlem jeho nitra a dvojité podstaty jeho bytosti. V modré barvě - jako v žádné jiné - poznává sebe: uchvácený a zděšený." (Baleka, 1999)
Žlutá barva
Žlutá je jednou ze základních barev a barvou teplou. Na silnicích varuje před překážkou. Bývá často nazývána barvou levé hemisféry (Muts, 1991), stimuluje ji a podporuje duševní kapacitu člověka.. Lidé preferující žlutou barvu bývají jasní myslitelé. Odborníci upozorňují, že by si ji neměli předávkovat lidé intelektuálně příliš aktivní. Je vhodné ji indikovat zejména dětem s mentálním handicapem.
V psychoanalytickém kontextu je barvou otce. Odpor ke žluté může signalizovat strach nebo neschopnost vnitřního pohledu do sebe. V mém archivu dětských kreseb je i obrázek od malého šestiletého amerického chlapce, který nakreslil továrnu na jed. V potrubí proudí jed, jenž má citronově žlutou barvu.
Dědeček jedné z mých studentek údajně mimořádně nenáviděl žlutou barvu. Je velmi pravděpodobné, jak vyplynulo z rozhovoru se studentkou, že se mu spojovala se zážitky z časů holocaustu, ačkoli on sám nebyl příslušníkem židovského národa.. Žlutou barvu tehdy měla Davidova hvězda, jíž byli za druhé světové války označováni Židé. Jak dále vyplynulo z rozhovoru, ve vsi, kde žil, skutečně došlo k hromadnému odsunu Židů.
Zelená barva
Je barvou rovnováhy mezi modrou a žlutou. Podporuje nervový systém. Působí uklidňujícím způsobem, podobně jako bledě modrá (oblečení lékařů na operačním sále). Symbolizuje naději a klid. Je to barva lidí se silným sociálním cítěním. Mnoho zelené však může způsobovat depresivní efekty, např. u vojáků. Jak uvádějí američtí arteterapeuti ? a potvrdil to i můj výzkum, děti týrané a sexuálně zneužívané často používají zelenou barvu v kombinaci s červenou, mnohdy v bizarních kombinacích (červenozelený déšť, červenozelené oči, červenozelený dům).
Šedá barva
Je nazývána i "upírem" barev. Snižuje intenzitu barvy vedle ní ležících, je barvou kompromisu mezi bílou a černou. Inklinují k ní lidé s tendencemi uštvat se v práci, workholici. Společně s černou a hnědou barvou je to barva, již používají ve svých malbách děti v dětských domovech, které prožily trauma, a depresivní klienti.
Hnědá barva
Je jedna z rudimentárních barev, je to barva země, pokory, askeze. Hnědá je barvou solidních, trpělivých, spolehlivých a silných jedinců. Preferují ji lidé, kteří na sebe berou práci a odpovědnost, již nechce nikdo přijmout. Jsou to lidé pevně stojící na zemi a takoví, kteří umí dobře hospodařit s penězi a pomáhají neprivilegovaným lidem.
Hnědé jsou hábity františkánských mnichů. Hnědá ?uzemňuje?. Hnědou však mají v oblibě i depresivní lidé.
Na druhé straně být "hnědý" může znamenat i sympatie k fašistické ideologii, což ostatně dokládají uniformy Hitlerových oddílů SA.
Fialová barva
Je barvou spirituality. Goethe asocioval tuto barvu se strachem ze zániku světa. Mnoho autorů ji spojuje s barvou smutku a utrpení (fialové stuhy na smutečních věncích). V křesťanské církvi je to barva pokání. Schilling uvádí, že podle výzkumů v Německu tuto barvu upřednostňují v oblečení starší lidé.
Purpurová barva
Purpurová byla nejdražším barvivem (byla velice nákladným způsobem vyráběna z mořských organismů) a mohli si ji dovolit jen ti nejbohatší ? vladaři. Je proto barvou pompy a císařů. Byzantští císaři se rodili do tzv. purpurových sálů, takto je měla okázalost doprovázet už od prvních vteřin života a determinovat jejich výjimečnost.
Oranžová barva
Vzniká ze žluté a červené. Je tedy jakoby kombinací životní energie (sexuality) a intelektu. Pomáhá mobilizovat lidi, kteří upadli do letargie a depresí. Oranžová je "sociální barva", barva extrovertů. Je to barva mládeže, síly, nebojácnosti. Buddhističtí mniši nosí oranžové oděvy.
Barevné kombinace
Mezi barvami, podobně jako mezi lidmi, existují různé vztahy. Je důležité všímat si, jaké barevné kombinace nebo konstelace barev klient používá. Například černá a červená je kombinací vyjadřující hněv, ale i depresi, červená se zelenou vyjadřují konflikt.
Česká arteterapeutka Slámová (2000) uvádí zajímavé pozorování barevného vyjádření u pacientů s poraněním mozku. Píše, že tito pacienti preferují barevné kombinace černo-zelené, tedy používání deprivační kombinace zašpiněných studených barev. Tato kombinace podle zmíněné autorky vyjadřuje regres a zároveň negativismus, protože pacient regres těžce nese. Ve své praxi jsem se setkala s dominancí zeleno-černé kombinace v malbách sedmiletého autistického chlapce.
Preference barev u dětí
Pogády a kol. uvádějí preference barev u dětí do deseti let. Chlapci v tomto věku upřednostňují červenou, žlutou a modrou, děvčata červenou, fialovou, žlutou a modrou. Ve věkových kategoriích nad deset let je pořadí u chlapců: červená, zelená, žlutá, modrá - a u dívek: červená, fialová, žlutá, zelená, modrá. Tentýž autor uvádí, že při výběru barev hraje roli nálada, osvětlení místnosti a barva jejích stěn.
Švancarová a Švancara (in Pogády a kol., 1980) prezentují názor, že menší děti mají sklony k barevné samoúčelnosti. U starších dětí barva slouží k dynamice děje.
Dlabačová (in Pogády a kol., 1967) zkoumala barvy v obrázcích anxiózních dětí. Konstatuje převládající jednobarevnost kresby, zvláště tmavé odstíny, syté barvy zvláště na velkých plochách., úsilí pomalovat co největší prostor, barevné šrafování prázdného prostoru.
Siegel (1994), současný americký lékař, který pracuje s onkologickými pacienty, poukazuje na používání červené barvy v malbách svých klientů. Jasně červený dům s kruhovitými okny symbolizuje pokročilou rakovinu konečníku. Samotný dům připomíná lidskou pánev a má anální, vaginální a anurovaskulární otvor.
V. Löwenfeld (1987) tvrdí, že použití barev u dětí čtyř- až sedmiletých může být vzrušující zážitek. Děti používají barvy pro zážitek z ušpinění. Děti od sedmi do devíti let však už objevují vztah mezi barvou a objektem. Často opakují stejné barvy pro tytéž objekty. Je to součást vývoje dětského procesu myšlení. Dítě už tehdy umí seskupovat věci do tříd a generalizovat. Umí odpovědět, jakou má barvu nebe nebo tráva. Mimoto si děti vytvářejí i své individuální spojování barev s některými objekty podle vlastních zkušeností. V tomto věku začínají děti také experimentovat s mícháním barev.
Od devíti do dvanácti let se odpoutávají od rigidních schematických vztahů a jsou schopné vytvářet bohaté barevné odstíny, kupř. odlišují modrou na nebi a v jezeře nebo odstíny zelené, které jsou jiné na listech stromu či na trávě.
Preference barev u psychiatrických pacientů
Wadesonová (1980), která pracuje s dospělými psychiatrickými pacienty, uvádí v charakteristických znacích maleb manických pacientů používání ?divokých? (wild) a "teplých" (hot) barev. U depresivních pacientů naopak tmavé, temné barvy nebo jejich nepřítomnost, nedostatek barevnosti signalizují energetický náboj pacientů.
(ukázka z knihy Základy arteterapie, nakladatelství Portál)
Jaroslava Šicková-Fabrici
Základy arteterapie
Osobnost arteterapeuta a arteterapeutický vztah
Formy a metody arteterapie
Diagnostika výtvarného projevu
Indikace arteterapie
Řada praktických námětů, rad a kazuistik
Autorka, která se arterapií v praxi zabývá, předkládá praktickou publikaci všem psychoterapeutům, studentům výtvarných a psychologických oborů, odborníkům pro práci s dětmi i dospělými a v neposlední řadě i rodičům.
brož., 166 s., 229 Kč.