Co s hysterickou tchýní?

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Asi nepřijdu s ničím novým, když řeknu, že šílím ze svojí tchýně. Bohužel nejen já, ale i můj manžel, její syn, a naše dvě děti.

Co s hysterickou tchýní?


Asi nepřijdu s ničím novým, když řeknu, že šílím ze svojí tchýně. Bohužel
nejen já, ale i můj manžel, její syn, a naše dvě děti. Vždy jsme se s manželem
snažili, abychom se o sebe postarali sami. Připadalo nám to tak správné a když se nám
narodily naše dvě děti ( 1.5 roku po sobě), jedinkrát se nestalo, že by tchýně nabídla
svoji pomoc ( jakoukoliv). Naopak, sama si užívala plnými doušky života. A my ji to přáli,
byla pět let vdova a nechtěli jsem ji v žádném případě odsuzovat, vždyň, kdo by
chtěl být po padesátce napořád sám. Odsuzovat proto, že si volila o mnoho let mladší
partnery, které si vydržovala, a když neměla momentálně dostatek finanční
hotovosti, tak ji kvapem opouštěli.


Samozřejmě vždycky, když byla v depresi, seděla u nás a stěžovala si, a to je
právě to prokletí. Stěžuje si čím dál tím častěji, vlastně jiná konverzace se
nekoná, stěžuje si úplně na všechno a vyčítá nám, co se dá, nejčastěji to, co
pro nás vůbec neudělala. Moje děti, je jim deset a jedenáct, se vždy vytratí z
domova, jen co tchýně přijde, nebo ještě lépe předtím, než vůbec dorazí. Předhazuje
jim neustále jako vzor děti své dcery ( a ta na ni slušně řečeno kašle), i když
není opravdu absolutně proč, když se ohradíme proti jejím výčitkám, uráží se a
přicházejí hysterické scény s citovým vydíráním. Řeknu to opravdu upřímně, už
ji mám plné zuby. Mohli bychom to být my, kdo by vyčítal ten její nezájem a její
nepomoc, když jsme to nejvíce potřebovali, ale my byli tolerantní a samostatní, tak
proč ne ona.


Došlo to tak daleko, že když ji jenom slyším v telefonu, který začíná
pochopitelně výčitkami nebo stěžováním, mám žaludeční neurózu a celý den jsem
naštvaná. Řešíme to s manželem neustále dokola, i on je z chování své mámy otrávený,
ale k ničemu rozumnému jsme nedošli. Když jí řekneme, co se nám nelíbí, přijdou
výčitky, pláč atd.... Já si myslím, že snad jediným řešením, jak zůstat v
pohodě, je přerušit s ní veškerý kontakt, alespoň do doby, než přijde k rozumu,
jestli vůbec někdy.


Poraďte, jak se zachovat? Děkuji vám za jakoukoliv radu.


Autor: čtenářka Andrea V.


Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…