Dar boha úhořů

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Jaké příběhy si vyprávějí obyvatelé tichomořských ostrovů? V knize Mýty a legendy Tichomoří najdeme třiadvacet příběhů. Jde o pestrý výběr vyprávění o tom, jak vznikl oheň, přes milostné příběhy až po naučná vyprávění o moudrém a pošetilém bratrovi. Ze všech vyplývá určitá moudrost, reflexe života a lidského jednání a vlastností.

Jaké
příběhy si vyprávějí obyvatelé tichomořských ostrovů? V knize Mýty a
legendy Tichomoří najdeme třiadvacet příběhů. Jde o pestrý výběr vyprávění
o tom, jak vznikl oheň, přes milostné příběhy až po naučná vyprávění
o moudrém a pošetilém bratrovi. Ze všech vyplývá určitá moudrost,
reflexe života a lidského jednání a vlastností.


Přinášíme milostný příběh, který se vypráví na Cookových
ostrovech.


Dar boha úhořů


Na ostrově Mangaia tekla říčka kolem domu jedné mladé ženy, která se
jmenovala Ina. Hned, jak ráno vstala, běžela k vodě a potápěla se v tůňce
pod větvemi stromů. Voda byla čistá, hluboká a chladná. Ina se potopila až
ke dnu, vyplavala nahoru s výkřikem, otřepala si z vlasů vodu a sotva
popadala dech v šoku ze studené vody. Nikdy tam nebyla dlouho. Slunce prosvítalo
mezi stromy a osušilo jí hladkou hnědou kůži.

Jednoho rána ji potkalo nepříjemné překvapení. Když se do vody ponořila,
připlaval klouzavým pohybem z říčky do tůňky obrovský úhoř. Ina spatřila
tvar dlouhého hada a polekala se. Rychle vyplavala nahoru, ale nad hladinu se
okamžitě vynořila také hlava úhoře. Díval se na ni černýma očima.
Plavala jako o závod ke břehu a běžela domů, ani nečekala, až na slunci
uschne.

Ťhoř tam byl i druhý den. Ina se neodvážila do jezírka vstoupit. Den co
den chodila k vodě, ale úhoř tam byl stále. Teprve po dlouhé době se odvážila
zase v tůňce plavat. Rychle si na obrovského úhoře zvykla. Dokonce si ho
oblíbila a začali si spolu hrát a společně pod vodou plavali.

Uplynulo několik měsíců. Nadešlo ráno, kdy slunce svítilo tak jasně, že
se voda přímo třpytila, jak na ni skrze listy dopadaly paprsky. Když Ina
vylezla na břeh, úhoř ji k jejímu údivu následoval a začal se proměňovat.
Místo dlouhého černého hada před ní stál hezký mladý náčelník. Rozpřáhl
ruce a řekl: "Teď aspoň víš, kdo skutečně jsem."

"A kdo jsi?" zeptala se a trochu se při tom třásla.

"Jsem Tuna, pán všech úhořů," odpověděl. "Byla jsi ke mně
laskavá a velkorysá a já jsem tě začal mít rád. Nyní budeš mou nevěstou."

Pro Inu to byla šňastná doba. Každý den se se svým manželem toulala po
lese a vyznávali si vzájemně lásku; avšak když slunce zapadlo za hory,
Tuna se stal opět úhořem. Potom tiše vklouzl do jezírka a Ina ho až do východu
slunce druhého dne ráno nespatřila.

Po mnoha měsících nastal den, kdy Tuna musel své manželce něco důležitého
prozradit. Objal ji a řekl: "Ino, má milovaná, nastal čas, abychom se
rozloučili. Dala jsi mi více štěstí, než má kdo právo očekávat. Jsem
za tvou lásku vděčný a ve svém srdci jsem zkroušený, protože už spolu
nemůžeme být."

Ině začaly po tváři stékat slzy. "Jsi teď můj manžel,"
plakala. "Proč bys mě měl opouštět?"

Tuna odpověděl laskavým hlasem: "Kdyby bylo po mém, má drahá Ino, už
bych tě nikdy neopustil, ale já jsem více úhoř než člověk. Ťhoři jsou
můj lid a potřebují mne. Ale já na tebe nikdy nezapomenu. Budu k tobě provždy
nosit ve svém srdci lásku."

"To nestačí," vzlykala Ina. "Jestli musíš odejít, zanechej
mi tu něco, co si mohu navždy ponechat."

Tuna držel mladou ženu v náručí a utěšoval ji.

"Něco ti povím. Pozorně mě poslouchej. Zítra zakryjí oblohu temné
mraky a spustí se déšň. Nesmíš vycházet ze svého domu, protože dojde k
velkým záplavám. Řeka se vylije ze svého koryta a voda vystoupí až ke dveřím
tvého domu. Potom k tobě přijdu a ulehnu na tvém prahu. Jakmile mě uvidíš,
musíš mi uříznout hlavu a pohřbít ji."

"Ne, to nikdy neudělám!" řekla Ina.

"Musíš. Bohové řekli, že se tak musí stát. Důvěřuj mi a aň se tvá
ruka nechvěje. Až mou hlavu zakopeš, chci, abys na to místo chodila každý
den, dokud se něco nestane. To mi slib!"

Ina se pokusila přes slzy o úsměv a svému milému slíbila, že udělá, o
co ji žádá. Ale když se proměnil v úhoře a zmizel v tůňce, plakala tak
dlouho, až usnula.

Ráno ji vzbudil déšň. Byla to hotová průtrž mračen. Když vyšla ven, zdálo
se, že stojí pod vodopádem.

Stříbrná voda z říčky ležela pod stromy a stále stoupala, až pod ní
zmizely keře. Později toho rána slyšela, jak voda šplouchá o její plot.
Nad jezerem, kde dříve bývala tůňka, byly vidět pouze vrcholky stromů.

Voda se stále víc blížila k jejímu domu. Malé vlnky se začaly tříštit
o její práh a vtom uviděla Tunu! Velký úhoř plaval klouzavým pohybem mezi
keři. Zvedl hlavu a podíval se na ni měkce, jako kdyby říkal: "Stále
tě miluji, Ino." Potom položil svou hlavu na práh.

Ina si vzpomněla na slib, který dala svému milému. Vzala sekyru a uřízla
úhoři hlavu. Jakmile tak učinila, déšň ustal, mraky odpluly a voda rychle
klesla na svou obvyklou úroveň. Slzy se jí kutálely po tváři a rozstřikovaly
se v loužích, když vzala do rukou Tunovu hlavu a pohřbila ji do mokré země.

Každé ráno Ina navštěvovala místo, kde hlavu ukryla. Jednoho dne si všimla,
že tam přes noc vyrostl silný zelený výhonek. Rostlina rychle rostla. Byla
docela jiná než ty ostatní na zahrádce. Dobře ji zalévala a sledovala, jak
z ní vyrůstá mohutný strom s velkými listy a květy. Roky minuly, ale Ina
stále pozorovala strom, který vyrostl z Tunovy hlavy. Když byl vyšší než
její dům a dlouhý útlý kmen připomínal tělo jejího miláčka, zahlédla
v koruně několik velkých ořechů.

Vylezla na strom a jeden shodila dolů. Byl hnědý a pokrytý hrubými vlákny.
Když ho oloupala, vykřikla překvapením. Na jemném povrchu spatřila ústa a
oči svého milého. Tento dar, který jí byl dán na památku jejich lásky,
byl strom - kokosová palma - první, která se kdy objevila.

Je to už dávno, kdy Tuna, bůh úhořů, stvořil pro svou manželku, jež patřila
mezi smrtelníky, tento dar. Od té doby rostou kokosové palmy téměř na každém
ostrově Tichého oceánu. Listy palmy se používají k výrobě košíků,
klobouků a došků na střechy; ořechy poskytují pokrm a osvěžující nápoj.
Dnes se kokosový olej a kopra ze sluncem vysušeného jádra ořechů vyvážejí
lodí do všech částí světa. Kokosová palma je zázračný strom tichomořských
ostrovů - strom, který kdysi dal úhoří bůh mladé ženě z Cookových
ostrovů na památku jejich lásky.


(ukázka je z knihy Mýty
a legendy Tichomoří
, váz., 144s., 198 Kč, vydalo nakladatelství
Portál, 2002).


zdroj: Portál

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…