Darjeeling - vůně čaje

| Autor: Michaela | Rubrika: Zábava

Budík se protivně rozdrnčí už o půl čtvrté v noci. Zamžourám do ranního šera, popadnu brašnu s fotoaparátem a ospalým krokem opustím hotelový areál. Tentokrát mě nedoprovázejí ani opice -všude je ticho, celý Darjeeling ještě spí.



2. den

Teprve když se dostanu do centra města, na hlavní silnici, začnu potkávat první džípy. „Madam, madam!“ volá na mě z okénka jeden z řidičů, „Tiger Hill?“ Kývnu, nasoukám se dovnitř a s povděkem přijmu šálek. Tentokrát to není černý darjeeling, umaštěná sklenka ukrývá typicky indický čaj „chai“ s mlékem a cukrem. Neodvažuji se reptat - hlavně že je to horké!

Kopec Tiger Hill je nejvyšším místem Darjeelingu. Přestože je součástí chráněné rezervace, silnice, která se po něm vine, je neustále plná automobilů chrlících páchnoucí zplodiny. Před východem slunce a krátce po něm jsou tu dopravní zácpy na denním pořádku. Právě odsud je totiž nejlepší výhled na osmitisícovou Káčaňdžungu, jejíž panoramata věčně zasněžených horských štítů s rudým kotoučem na obzoru jsou úchvatná. Nebo tak to alespoň vypadá na pohledech, které tu čiperní obchodníčci nabízejí s vtíravým povykováním. Já měla smůlu: celý masiv se ten den utápěl v mlze, takže kromě růžově nasvícených mraků nebylo vidět nic. Turistům hlavně z Kalkaty a jižnějších koutů Indie to však nebrání v tom, aby vytahovali foťáky a mobily a pořizovali si s tím „úžasným výhledem“ fotografie.

Musím se smát, tohle místo si nebudu pamatovat jako přírodní skvost, ale jako perfektní ukázku chaosu: masy tlačících se lidí, řady troubících taxíků a vyběrači vstupného. Když si připlatíte, můžete východ slunce pozorovat ze speciální budky s prosklenými stěnami. Lidé se tu tlačí k oknům hlava nehlava - a přitom kromě mraků není vidět vůbec nic!
Na zpáteční cestě stavíme - stejně jako většina turistických džípů - na letmou prohlídku železniční smyčky Batasia Loop. Koleje se tu prudce stáčejí ve tři sta šedesáti stupních a je odsud výhled na celý Darjeeling i okolní hory. Snad aby tohle místo bylo turisticky přitažlivější a místní si mohli vybírat vstupné (v přepočtu asi 1,50 Kč), byl zde vztyčen pomník indickým vojákům, kteří zahynuli v nejrůznějších válkách od roku 1947. Obelisk a socha bojovníka s puškou však nepoutá pozornost návštěvníků tak jako okolní stánky s občerstvením.



3. den

Přestože jsem si výhled na himálajské vrcholky příliš neužila, neodradí mě to od toho, abych se dál nesnažila poznávat jejich historii. Darjeeling je neodmyslitelně spjat s legendárním Tenzingem Norgayem - šerpou, který roku 1953 spolu s Edmundem Hillarym stanul jako první člověk na vrcholu Mount Everestu. Mimochodem byl to právě vnuk tohoto slavného horského vůdce, který v roce 2007 doprovodil na nejvyšší horu světa první Češku - Kláru Poláčkovou.

Tenzing Norgay zemřel v Darjeelingu a nachází se zde i jeho hrob, který je dnes jakýmsi poutním místem pro všechny milovníky vysokohorské turistiky.
V Himálajském horolezeckém institutu najdete muzeum, jehož expozice přibližuje folklorní život původních obyvatel zdejších hor, himálajskou faunu a flóru i historické lezecké vybavení. Oddělené Everest Museum vypráví příběhy nejvýznamnějších expedic na střechu světa a nechybí ani plastický model Himálaje, díky kterému má člověk celé pohoří jako na dlani, aniž by musel Everest osobně zdolávat.

Poslední den v Darjeelingu je tak trochu běh na dlouhou trať. Nechci si nechat nic ujít, a tak si po zběžné prohlídce botanické zahrady a zoo s jedinečným chovným centrem sněžného leoparda najímám taxík a vyrážím do buddhistických chrámů. Ty jsou tu celkem tři -bohatě malované pestrými náboženskými výjevy, se zadumanými mnichy v purpurových hávech, procházejícími se po terasách a meditujícími ve sporém stínu. Navečer se vydám na místní tržiště, kde je temperamentní indická atmosféra tak hustá, že by se dala krájet. Nekonečné bludiště obchůdků se vším možným - od pestrých šál přes tužky po pálivé chipsy nasáklé tukem - je přeplněné k prasknutí. Místní se hádají o zboží, handrkují kvůli ceně, pokřikují na známé a v ohnivých debatách zatarasují cestu kolemjdoucím.

Odkudsi se ozývá monotónní troubení, mezi kterým na chvíli rozpoznám veselou píseň. Ve vzduchu je cítit pálivé koření a prach. Tak takový je opravdový Darjeeling. Navzdory turistům a závratným ziskům z nejslavnějšího čaje zůstává věrný kultuře své země. Indie se prostě nezapře!

Více o vůni čaje se dočtete zde

Foto: profimedia.cz



„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Juicy„

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Dnes | Ano, i v britské královské rodině se slaví klasické Vánoce včetně štědrovečerní večeře, rozbalování…

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Dnes | Obvykle se mluví o starých dobrých časech, často se říká, že dřív bylo líp. Jenže ono bylo spíš…

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Včera | K těmto fotografiím asi není moc co dodat. Zvířecí mláďata prostě dokážou rozněžnit každého, tím…

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

7. 12. | Už jen něco málo přes dva měsíce nás dělí ode dne svatého Valentýna a očekávané premiéry druhého…