Páníčkovi přišel doporučený dopis, na který netrpělivě čekal. Samozřejmě paní pošťačka chodí kolem poledne a takový dopis běžně předá komukoliv z rodiny, je-li někdo doma. Pokud doma nikdo není, smůla. Ve schránce na vás pak mává výzva k vyzvednutí uložené zásilky.
Takže malá rekapitulace: je-li doma sklerotická babička, dopis jí paní pošťačka předá. Ovšem ouha, pokud by někdo z rodiny šel třeba s občankou páníčka a notářsky neověřenou plnou mocí na poštu doporučený dopis vyzvednout. To ne. To má smůlu. Mohl by ho nepředat, zneužít. Jako kdyby s ním nemohl podložit hrnec s mlíkem, jako ta babička, když ho převezme doma…
Panička zavolala na poštu a prosila o znovudoručení. Paní pošťáková na druhém konci linky jí řekla, že musí zavolat až po páté hodině, až bude zpátky listonoška, která dopisy roznáší. No nic. Po páté s paničkou voláme. Vypadá to, že na poště nikdo není. Ani na doručovatelkách, ani na vedení. Hlavně, aby tam byly paní za přepážkou…a tak si málem nožičky ušoupu, jen abychom tam stihly zaběhnout a poprosit o znovudoručení. On se totiž náš páníček v týdnu domů nikdy nedostane v době, kdy má pošta ještě otevřeno. Všechno dohání v sobotu a to je tolik věcí, že mu ke štěstí ještě chybí stát frontu na poště. Tak jsme s vyplazenými jazýčky na tu poštu doběhly.
Paní za přepážkou potvrdila to, co jsme už věděly. Dopis nám nedá, ani kdybychom jí přinesly páníčkovu občanku, řidičák, průkazku do knihovny a vzorek DNA. Tak jsme poprosily o znovudoručení, aby mohla panička další den dopis od paní pošťačky doma převzít. Zároveň jsme se zeptaly, zda je možné vyřídit plnou moc, abychom mohly páníčkovy dopisy i na poště vyzvedávat místo něho my. Paní nám dala dvě lejstra, která má páníček vyplnit a podepsat a na základě toho paničku a mě k vyzvedávání jeho milostných dopisů zmocnit.
A panička se ptá: „Předpokládám, že buď sem musí manžel přijít to před vámi podepsat, nebo to musí být notářsky ověřené?“ Paní se na ni podívala, jako by byla ufoun. „Proč? Stačí, když to doma podepíše a vy to sem hodíte. Já vám udělám průkazku, zaplatíte padesát korun a můžete tři roky poštu vyzvedávat vy.“
Smála jsem se pod vousy. Proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě. Chtěla jsem té paní říct, že co kdyby panička podškrábla ta lejstra za rohem sama. Požadované by bylo splněno a kdo by pak dokazoval, že jsem to nepodepsala třeba já, Enninka? No, ani jsem neštěkla. Panička přiložila prst na pusu, abych byla zticha. Ta paní na přepážce si to nevymyslela, ta jen plní nařízení shora.
Řekněte, kdo to vymyslel, když i mě, maličkatou čivavu napadne, jak snadno by se to dalo obejít? Inu, dobře všichni víme, že na vymýšlení jsou tu Chytrolíni. Jsou prostě všude. Tak mě napadlo, že Chytrolíni ještě nemají v kalendáři svůj den. Ale nakonec mi došlo, že by to nemělo cenu. Chytrolíni mají totiž svůj den 365 dní v roce…
Vaše
Eni
KAŽDÝ DEN NOVÉ SLEVY NA JEDNOM MÍSTĚ!
ČTĚTE TAKÉ:
Naďa Konvalinková: Zhubla sedm kilo a našla si milence?!