no bohužel u nás nejsou podmínky pro to abychom se mohli za prací stěhovat, my jsme se tahali po podnájmech asi 6 let a měli garsonku v mém rodném městě a práci jinde, až jsme dopadli tak, že nás sousedi udali, že tam nebydlíme a museli jsme k soudu, protože nás chtěli vystěhovat, valstník bytu se ani nenamáhal zjistit kde jsem co děláme a jestli řádně platíme nájem, to se nás ptal až jeho advokát po prvním soudě, no nakonec je to přišlo cca na 15 tisíc, protože jsme to samozřejmě vyhráli, ale mohlo za to být jedno městské pískoviště nebo jiný dětský prvek
to se nedivím.mě kazí náladu už to,že musím přecházet přes silnici do školy.
Dojíždím již deset let dvacet km tam a zpět =cca přes 40 km a mohu říci, že už mě to velmi vyčerpává a to jezdím svým vlastním autem a nejsem závislá na jiných dopravních prostředcích. Takže i když jsem byla dříve nadšená, s postupem času říkám: "Ne, nevyhovuje mě to".
Dva roky jsem dojížděla denně 100 km do práce a pak navečer zase 100 km zpátky ... občas mi to dávalo dost zabrat hlavně kvůli tomu zbytečně ztracenýmu času na cestách, ale na druhou stranu jsem to brala i pozitivně - za ty dva roky jsem přečetla na cestách do a z práce hrozně moc knížek :o) Letos od září pracuju z větší části týdne doma a nemůžu si to vynachválit - pořád mám práci, která mě baví a ještě si užívám městečko, kde chci žít, kde jsem se narodila a kde mám prostě svoje zázemí - rodinu, přátele a vzpomínky :o)
tak to já už si trvale kazím náladu od 6 třídy - pořád někam dojíždím :-(((
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.