Myslím, že jsem už velká holka. Oslavila jsem první narozeniny a váha ukazuje 1,36 kg. A velké holky si píší deníčky, ne? Pevně jsem se rozhodla, že to budu dělat taky.
Dostala jsem se k tomu až teď. To byste nevěřili, co má taková čivava všechno na práci. Museli jsme třeba koupit babičce novou televizi. Babička je o osmdesát dva roků starší než já a říkala paničce, že potřebuje LSD. Než panička pochopila, že stará televize umřela a že si babička chce pořídit novou LCD, pokoušely se o ni mdloby, že se babička na stará kolena chce dát na drogy. U vybírání jsem samozřejmě nesměla chybět. K technice všeho druhu mám totiž vřelý vztah. Tuhle jsem okousala kabel k notebooku a zatímco panička strávila půlhodinu v hysterickém oblouku, páníček říkal, že jsem se holt jen potřebovala připojit. Šla jsem s paničkou do obchodu. Nosí mě v takové tašce na břiše a má teď přezdívku „Mamaklokan“. Tolik lidí pohromadě jsem zatím neviděla. Panička povídala, že to je proto, že jsou nějaké slevy. Lidi nakupují jako blázni a bodejť taky ne, když za babku pořídíte super úžasnej snowboard, ačkoliv ke sportu máte vztah vřelý jako odsouzenec ke špalku a k sekeře a navíc jen matně tušíte, k čemu to prkno vlastně je. Ale nekupte to, když je to ve slevě! Televize ve slevě nebyla a přesto jsme ji koupili. Doma ji páníček vyndal z krabice, položil na zem a šel si odpočinout. Tak jsem ji pěkně olízala. Jsem šikovná a podařilo se mi okousat i takové zlaté nálepky co na ní byly. Třeba tu největší, FULL HD. A babička, nevím proč, křičela: „Eni fuj! Nežer ful!“
Byla jsem taky v několika prima restauracích. V jedné pizzerii mi třásli packou a říkali mi: „Ahoj, Žeryku!“ Usoudila jsem, že tam jsou dobří lidé a běžela jsem si říct k peci o pití. Taková veliká rotvajlerka se začala rozčilovat, že tam je ředitelkou ona a že tam podnapilým a čivavám nenalévají a začala mi sprostě nadávat. Rozhodla jsem se, že jí za to vyrobím do čumáku dírky na piercing, ale panička mě čapla a rozmluvila mi to. Se slušností prý dojdu dál. Pchá, co ona ví! Já jsem moderní a dívám se s babičkou na tu novou televizi a jak já to tak vidím, moje panička je pořád ještě dost naivní. Bez slušnosti tam totiž dojdou úplně nejdál. Jenže to víte, jaký pán, takový pes…..a tak jsem jí tedy slíbila, že se budu chovat slušně, nebudu nadávat ani se prát a krást už vůbec ne.
Psssst – prozradím to jenom vám: Moje panička nosí s sebou všude pytlíky a když mi něco upadne, do těch pytlíků to uklidí. Ale asi to každý páníček takhle nedělá. Jsem maličká a tuhle jsem šlápla na chodníku do hromady tak velké, že mi tam tlapička zajela až po ramínko. Panička použila všechna sprostá slova, která zná :o)).
Musím běžet, učím se zpívat a za chvíli máme zase zkoušku. To zpívání mě vážně baví. Tak snad si toho do příště poznamenám víc.
Eni
PS: Eninka zavítá na Dámu pravidelně každé úterý.