Ibiza: Ostrov draků a ještěrek!

| Autor: Anita Balejíková (Juicy) | Rubrika: Zábava

Každý, kdo se vydá na Ibizu, se nevědomky podrobí rituálu na počest zbožňované domorodé ještěrky. Tento obřad spočívá v nákupu suvenýrů, na nichž je toto malé zvířátko vyobrazeno. A ono je prakticky na všech.





Bájní draci a všudypřítomné ještěrky



Důvod, proč je toto zvířátko na všem, je prozaický: žádný jiný živočich nemá na ostrově tak početné zastoupení jako právě ještěrka. V jednom z pouličních stánků, utopených v obrázcích ještěrek, konečně zahlédnu i jiné zvíře: u nohou prodavačky spí štěně. „To je naše národní plemeno, ibizský chrt,“ objasňuje mi majitelka a hrdě dodává, že z něho vyroste štíhlý a rychlý pes s dlouhýma nohama a špičatýma ušima.



Říká se, že předky těchto ušlechtilých loveckých psů přivezla na Ibizu egyptská královna Kleopatra, která se tu prý zastavila na svém putování do Říma. To vám sice nikdo nepotvrdí, nicméně pravdou zůstává, že ibizský chrt se tu těší velké oblibě a chovatelé za něj dávají nekřesťanské peníze. Zvláštní přitom je, že stačí zajet na jihozápad ostrova a najdete toulající se smečky těchto psů, jež nepatří nikomu.



Když je pozorujete na tom správném místě, naskytne se vám zvláštní pohled: v popředí pobíhají tato stvoření a vzadu, na pokojné mořské hladině, se vzpíná zakletý ostrov Es Vedra s menším „sourozencem“ Es Vedranell. Proč zakletý? Tato 382 metrů vysoká skála je jakousi magnetickou obdobou bermudského trojúhelníku - při jejích březích ztroskotala už nejedna loď. Slavný Erich von Däniken dokonce ve svých románech přisoudil skálu Es Vedra mimozemšťanům. Pokud tyhle kamenné útvary, přezdívané také „Dračí zuby“, nejsou špičkou bájné Atlantidy, za niž je považují ezoterici, pak jsou třeba vážně opravdovými dračími čelistmi.











Dobrodružná historie



Obyvatelé Ibizy jsou možná trochu staromódní a konzervativní, o to však originálnější - a stejně je to i s hlavním městem ostrova. Kdysi neslo stejný název, avšak po přijetí zákona v roce 1983 byly všechny španělsky psané cedule s názvy obcí a měst nahrazeny novými v ibizském dialektu eivissenc, tradičním jazyku ostrova. A tak se z hlavního města Ibiza rázem stala Eivissa. Její původ má ale na rozdíl od jejího nového jména mnohem delší historii. Založili ji Féničané už kolem roku 700 př. n. l. Po pádu Kartága ji ovládli Římané, později ji vyplenili Vandalové, ocitla se pod nadvládou Maurů, útočili na ni Normané a až r. 1235 ji dobyl aragonský král Jakub I.



Každému, kdo přichází do tohoto města, padne do oka jako první středověká pevnost ve čtvrti D’alt Vila, která se impozantně tyčí nad přístavem a dominuje celé Eivisse. Její dva kilometry dlouhé a metr silné hradby původně chránily celkem deset hektarů plochy, na které se ve 13. století arabské obyvatelstvo zabarikádovalo před dobyvateli. Od roku 1999 je D’alt Vila zapsaná na seznamu památek UNESCO. Ale neočekávejte žádný skanzen; naopak, je to velmi živá čtvrť, jejíž romantické úzké a strmé uličky jsou jako stvořené pro objektivy fotoaparátů. Pestře pomalované domy jsou postavené tak blízko sebe, že si sousedi bydlící naproti sobě mohou přes ulici podat ruce. Nad hlavami se ve větru suší prádlo a kolem pobíhají dovádějící děti místních a udávají zdejší životní rytmus.










Viva España!



V ulicích hlavního města mají před každou hospodou televizor. Před ním sedí jako přibití místní obyvatelé a zhypnotizovaně na něj upírají zrak. Když je na programu fotbal a hrají Španělé, okolní svět pro ně přestává existovat. Dokonce i číšníci kvůli fotbalu zapomínají na své povinnosti a hosty obsluhují s notným zpožděním. „Ať žije Španělsko! Ať žije král!“ burácejí tito patrioti po každém pěkném gólu. Ano, člověk, který by necítil lásku k domovině, by nebyl Španěl. A také obyvatelé Ibizy jsou dcerami a syny španělského národa; je v nich španělská ctižádost.



Ale ještě zpátky k ulicím. Každá z nich voní jinak. Barvy a vůně totiž mění Eivissu podle názvů čtvrtí: přístavní La Marina, objímající širokým náručím místní loděnici, voní kořením paelly a čerstvými rybami, zatímco v původně rybářské čtvrti Sa Penya jsou dnes cítit jen drahé parfémy homosexuálních transvestitů. To víte, časy se mění... Půvab uzounkých uliček dotvářejí útulné kavárničky a restaurace se stolky rozloženými na chodníku, které kolemjdoucím jakoby vemlouvají, aby se na chvíli posadili a oddali romantickým myšlenkám. Sehnat volný stůl po západu slunce však bývá neskutečný problém! Jak tak sedíte, a popíjíte víno či orxatu z mandlového mléka, kolem se promenádují zamilované páry. Hetero - i homosexuální. Gayů je tu plná čtvrť a nikdo se nad tím nepozastavuje. Ostatně jste na Ibize a tady je vše dovoleno...







„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Juicy.„






ČTĚTE TAKÉ:

Zažijte nikdy nekončící party na Ibize!

Další články z rubriky

Chybí vám sníh? Potěšte se fotkami zimní krajiny!

Chybí vám sníh? Potěšte se fotkami zimní krajiny!

Dnes | 1 | V posledních letech je to se sněhem v České republice docela bída a pokud nevyjedete do hor, můžete…

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Včera | Ano, i v britské královské rodině se slaví klasické Vánoce včetně štědrovečerní večeře, rozbalování…

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Včera | Obvykle se mluví o starých dobrých časech, často se říká, že dřív bylo líp. Jenže ono bylo spíš…

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

9. 12. | K těmto fotografiím asi není moc co dodat. Zvířecí mláďata prostě dokážou rozněžnit každého, tím…