Ivana Burešová: Můj manžel je člověk do nepohody

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Na zvědavé otázky našich čtenářek a čtenářů odpovídají prezidentský kandidát Jaroslav Bureš a jeho paní Ivana Burešová.

Petra Kuthanová: Paní Burešová, jaké vlastnosti si nejvíce vážíte na svém manželovi?
Ivana Burešová: Můj manžel je člověk do nepohody. Spolehlivý, pracovitý, dochvilný, který si vždy umí s klidem a přehledem poradit v kritických situacích, kdy já znervózním. Dovede také v domácnosti vše opravit a vyřešit. Za jiného bych ho nevyměnila

Janina: Zajímalo by mne, zda by jako prezident navrhl snížení svých příjmů, které jsou vypláceny za tuto funkci a případné snížení \"důchodu\" vyplaceného po skončení funkčního období. Děkuji
Jaroslav Bureš: Nejsem populistou. Plat prezidenta je zákonem stanoven vzhledem k nárokům, jaké jsou na výkon této funkce kladeny a i ve srovnání se zahraničními úpravami je odpovídající. Stejně jako stávající president jsem připraven přispívat na charitativní činnost. To vidím jako vhodnější způsob jak naložit s příjmy presidenta, který ve své funkci skončil. Ostatně prozatím nepochybuji o své schopnosti uživit se prací a myslím, že bych ani nějaký „ důchod“ v produktivním věku nepotřeboval.

Dave: Jaké se Vám líbí ženy? Proč je o Vás tak málo slyšet? Co se stane, když nevyhrajete?
Jaroslav Bureš: Nemám vyhraněný vkus. Líbí se mi ženy s osobním kouzlem a nemusí být přitom ideálem krásy. Není mým stylem tlačit se do médiíí za každou cenu. Bývalý soudce a ministr spravedlnosti zajímá novináře většinou jen v souvislosti s vážnými a věcnými tématy. V odborných kruzích o mne rozhodně není málo slyšet. Když nevyhraji nestane se nic, druhý den půjdu normálně do práce.

Falcon: Děláte to pro peníze, nebo opravdu chcete, aby naše země měla v čele silnou, vzdělanou, hrdou a poctivou osobnost? Jestli mi nechcete říci pravdu, raději ani neodpovídejte. Děkuji.
Jaroslav Bureš: Představa, že presidentem někdo chce být pro peníze je šílená, alespoň pro mne. Věřte, že jsem si dokázal svou odborností vytvořit takovou pozici, že uživit se stejně dobře jako právník mi nečiní potíží. Jestli jsem udělal pro svou vzdělanost málo, to nechť posuzují jiní, stejně jako to jsem –li silnou osobností a mám-li vámi zmiňované vlastnosti.

Květa Černovská: Pane Bureši, zajímalo by mne, jak se díváte na trest smrti?
Jaroslav Bureš: Česká republika je vázána mezinárodními smlouvami a zrušení trestu smrti nepřichází proto v úvahu. Civilizovaná Evropa je v tomto jednotná.

Pavel Hrzán: Prezident Havel udělil svého času rozsáhlou amnestii, která vyvolala rozporuplné reakce. Jaký je váš názor na udělování amnestií?
Jaroslav Bureš: Přichází –li v souvislosti s jmenováním nového presidenta vůbec v úvahu udělení amnestie, pak jen z důvodů tradičních a ve velmi omezeném rozsahu pro pachatele nedbalostních trestných činů. Zdůrazňuji ovšem, že na tom, zda bude amnestie vyhlášena a v jakém rozsahu se musí president dohodnout s předsedou vlády ( popř. ministrem spravedlnosti ).

Veronika Kohoutová: Blíží se vánoční svátky, jak je prožívá Vaše rodina? Dodržujete tradice a jaké? Peče paní Burešová cukroví?
Jaroslav Bureš: Vánoce jsou pro naší rodinu nejmilejším svátkem. Trávíme je pravidelně na venkově na chalupě. Vždy máme velkou borovičku a zdobíme i stříbrný smrk před chalupou. Na Štědrý den dodržujeme půst, synové ho občas poruší jen česnečkou v poledne. O to dříve ovšem musí být štědrovečerní večeře, tedy silná rybí polévka, bramborový salát a smažený kapr ( pro staršího syna smažená vinná klobása, což je jedno z tradičních jídel na mém rodném Českolipsku), také kuba a samozřejmě cukroví a vánočka. Cukroví peče manželka, vánočku zatím stále maminka. Pouštíme si koledy a vášnivě sledujeme staré pohádky, kterých máme hojnou zásobu i na kazetách. Vánoce jsou pro mou rodinu obdobím, kdy se také na chalupě setkáváme s přáteli. Kouzlo Vánoc si snažíme udržet co nejdéle; stromeček a vánoční výzdoba často vydrží až do února.

Romana Krejčí: Paní Burešová, věnovala byste se stejně jako Vaše předchůdkyně charitativní činnosti? Jak jste na tom se znalostí cizích jazyků?
Ivana Burešová: Na charitativní účely příspíváme s manželem pravidelně ( ÚMÚN, FOD, povodňová konto, Kapka Naděje). Jsem připravena věnovat se charitativní činnosti, nemyslím ovšem, že je nezbytné zakládat další nadace. Bez potíží se domluvím anglicky a rusky, pasivně francouzsky. Začala jsem s italštinou i proto, že jsem maturovala z latiny a myslím, že vše jsem ještě nezapomněla.

Helena Dostálová: Zajímá mě, jestli mají manželé Burešovi nějaký vzor prezidentského páru?
Jaroslav Bureš: Každý člověk je neopakovatelný, vzory nijak nevyhledáváme. Chcete –li sama srovnávat, pak vězte, že moje manželka je velmi skromná a nijak zvlášť nemiluje veřejnou pozornost.

Gustav: Co mi můžete říci k vašemu členství v KSČ? Měl by být polistopadovým prezidentem předlistopadový člen KSČ?
Jaroslav Bureš: Lidé by měli být posuzování podle svých činů. Byl jsem soudcem , což je funkce veřejná ; mé chování a práci mohly (na rozdíl od mnohých jiných) posuzovat tisíce lidí a jistě tak činily. Ptejte se zejména odborné veřejnosti, ta mne zná nejlépe.

Jitka Formanová: Paní Burešová, pokud by se Váš muž stal prezidentem, změnila byste něco na svém vzhledu? Svěřila byste se do rukou vizážistů? Jaké módě dáváte přednost?
Ivana Burešová: Každý člověk dělá chyby a i já jsem zjistila, že je dobré alespoň se poradit. Mám ráda konzervativní oblečení, jednoduchost, kvalitní materiál a perfektní střih.

Anežka Jirková: Chtěl byste něco změnit na prezidentském úřadě?
Jaroslav Bureš: Mnohé. Chtěl bych především tento úřad mnohem více otevřít občanům a jeho kvalitu založit na práci perfektních profesionálů. A zejména bych chtěl být méně v úřadě a více mezi lidmi.

Petra Medová: Paní Burešová, jaká je Vaše profese? Bylo by pro Vás obtížné ji opustit?
Ivana Burešová: Od ukončení studií na právnické fakultě, tedy od r. 1978, pracuji v Živnostenské bance. Prošla jsem o píky celou bankou, nyní jsem ředitelkou právního odboru. Svou práci mám ráda, naplňuje mne po odborné stránce a jsem věrná Živnostenské bance i lidem v ní. Zatím nevidím důvod, pro bych měla svou práci opustit.

A. Stará: Jak staré máte děti? Jak ony, ale i Vaše paní přijaly fakt, že budete kandidovat na prezidenta?
Jaroslav Bureš: Dva syny, staršímu je 21, mladšímu téměř 19 let. Manželka i synové na počátku nadšeni nebyli, nyní mne podporují.

Bořek: Jak vidíte svoje šance na zvolení prezidentem? Já je moc nevidím.
Jaroslav Bureš: Budu –li ČSSD nominován, myslím, že bez šancí nejsem. Nikdo z uvažovaných kandidátů nemůže být zvolen jen hlasy jednoho poslaneckého či senátorského klubu. Bude nezbytné vést politická jednání.

Saša: Václav Havel je uznávaná osobnost, především v zahraničí. Uvědomujete si, že by Vaše pozice jako jeho nástupce byla velice obtížná?
Jaroslav Bureš: Myslím si, příští president, ať jím bude kdokoliv, nebude vybaven tak velkou a přirozenou autoritou, jaké se těšil Václav Havel, zejména při své prvé volbě. Jeho autorita vznikla v historicky neopakovatelných souvislostech. Šance pro budoucího prezidenta získat autoritu netkví v ničem jiném, než v poctivé každodenní práci , odpovědném a předvídatelném rozhodování , otevřené komunikaci s občany a schopnosti pracovat ve prospěch státu a občanů. To je i má představa výkonu presidentské funkce.

Daniela: Paní Burešová, je Váš manžel rodinný typ, pomáhá Vám v domácnosti?
Ivana Burešová: Ano, zejména na chalupě. Docela rád uklízí a musím říci, že důkladně. Potěší mě tím, že o víkendu obyčejně vaří ( já zase během týdne) a to velmi dobře a prakticky cokoliv. Umí si vyžehlit košili i kalhoty ( ty lépe než já) i když to zpravidla dělat nemusí. Bez potíží opraví co je třeba. Dokonce mi jednou spravil digitální hodinky, které mi odborníci vrátili jako neopravitelné. Dodnes jdou.

Zinn: Jak očekáváte, že by Vás národ coby prezidenta přijal? Jak vidíte svoji šanci uspět?
Jaroslav Bureš: Jsem si vědom toho, že stále nejsem příliš známý, třebaže jsem byl také ministrem spravedlnosti. Jsem ale připraven svou prací a chováním dokázat, že bych mohl být dobrým presidentem.

Žaneta Králová: Jaký jste v soukromí, jaké máte záliby? Bojíte se ztráty soukromí?
Jaroslav Bureš: Přátelé mi vytýkají, že na televizní obrazovce působím příliš přísně a vážně, ačkoliv takový v soukromí nejsem. Tak to asi bude pravda. Dvakrát až třikrát týdně sportuji ( většinou tenis), chodím na fotbal, vášnivě sleduji sport vůbec, rád vařím, na chalupě dělám práce všeho druhu a velkým koníčkem je veterán Š 1000 MB. Ztráty soukromí jsem si již užil jako ministr spravedlnosti, vím tedy jak veřejná funkce člověka omezí. Nicméně vězte, že především na Vás záleží, připustíte –li změnu svého života.

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…