Jak se netrápit s prací?

Test

Vážený a milý Ollavvi, když jsem si přečetla Váš článek, hned jsem si řekla, že bych Vás chtěla poznat. Asi jste měl štěstí. Když člověku zemře jeho nejbližší, přitom ztratí práci a ze zdravotních důvodů už jinou nenajde, nemá život už žádný smysl.Přeji Vám Václave vše nejlepší, i při zdolávání Vašeho nejvýše důležitého úkolu. Jiřinka.

Vážené dámy.
Jednotlivé body, kdy Vás práce nebaví jsou jakoby vystřiženy z naší bývalé fabriky. Pracoval jsem coby vývojový konstruktér výrobků a práce mě strašně bavila, asi jsem byl workholik, ale, když jsem viděl opravdu kolem sebe samé hovězí, tak jsem dal v 53 letech výpověď a začal jsem doma ve starém chlévě kreslit výkresy a pracovat na strojích, které jsem si postupně pořídil na leasing, kreslil jsem pro jiné podniky a protože jsem neměl na to, abych někomu zaplatil výrobu prototypu, musel jsem se naučit vešleré fígle strojního obrábění atd... Velmi krušné, nechtěl jsem pracovat pro konkurenci bývalé fabriky, tak jsem dělal úplně jiné obory. Nezkrachoval jsem, přičemž největší podrazy jsem obdržel od státních darmošlapů ( úředníků ).
Přišel důchodový věk a pracuji jako důchodce dál, zákazníků mám tolik, že si můžu vybírat, 15 let jsem nebyl u doktora ( jen ústní ujištění, že mě nic není pro řidičák ), nikdy jsem se nenudil a nikdy nelitoval, že jsem z fabriky odešel. Důchod mám o třetinu nižší, než ti, co v podniku zůstali, ale když je vidím zlomené, zešlé, zhnusené, že byli vypadnuti do důchodu a nemají, mimo denního kolotoče slevových referentů místních supemarketů, vlastně právo na existenci.
Měli jsme nedávno 65 níci slezinu a bylo to pro mě hrozné, protože to byla většinou přehlídka vyměněných kloubů, zubních protéz, operačních jizev, rozvodů a bohužel i demencí a prožraných aloholiků.
Z toho vyvozuji, že chlap by měl, pokud je chlapem a váží si toho, co dosud udělal,a chce si zachvat sebeúctu a rodinu, v padesátce opustit zaměstnání a znovu se někde uchytit, učit se, navazovat nové kontakty a tím se znovu narodit, aby se připravil nějakých všeobjímajícím koníčkem, který zvládne, na důchod. Důchod je poslední věcí člověka.
Ty důchodové koníčky jsou zvláštní, já třeba jsem toužil mít vybavenou dílnu, kde bych mohl realizovat své nápady a vynálezy, jiný známý z fabriky slézá Dolomity a natáčí kamerou poslední cestu jeho dědy, který jako rakouskouherský voják na Italii padl, další chlapík si otevřel ekologický dvůr pro třídění odpadu, další dělá školníka, můj bývalý spolupracovník natáčí svatby a křtiny a dělá dokumentaristu obecní kroniky.
Věřte mně, že na tom setkání bylo na první pohled vidět, kdo je z důchodců aktivní a kdo to vzdal. Když kdosi začal diskuzi o ošizení platu ještě kdysi v zaměstnání, zarazil jsem ho, že jedna z nejhroznějších smrtí je umírání na vkladních knížkách ( Wivegh ). Docílil jsem aspoň toho, že jsem každému v internetové kavárně založil schránku, že si budeme občas psát, případně zvát se na vlastní pohřby.
Zdá se Vám tato úvaha morbidní ? Podívejte se kolem sebe, kolik je kolem Vás chodících mrtvol, kolik jich už je definitivně uskladněných. A mně je 65 a potřebuji od Vás dámy pomoc, protože mě čeká ještě jeden nejvýše důležitý úkol a o tom až příště.
Václav.