Já nevím jak vy, ale moje panička vzpomíná na předvánoční čas, kdy coby dítě vybrala prasátko a zatímco dům voněl pečícím se cukrovím, ona šla shánět dárky. To byla pohoda! A když napadl sníh, mrzlo až praštělo a v rohu dvorka se krčil nachystaný stromeček,no tak to teprv!
Je to slovo skloňované ve všech pádech, ale jako by se za ním skrývalo něco úplně jiného. POHODA. Všichni si přejí klídek a pohodu a přitom jsou jak na startu Velké pardubické. Zpocení, nervózní, někdo i tím kopytem by kopl, kdyby nějaké měl. A ze všech stran je slyšet ržání: Už aby ty pitomé Vánoce byly za námi!
Kdepak. My vůbec nechceme, aby byly za námi. Užíváme si už teď. Vyrobila jsem s paničkou adventní věnec, na kterém každou neděli zapálíme jednu svíčku. Nakoupily jsme všechny ty věci, ze kterých se vyrábí vosí hnízda. Panička vůbec nebude čmudit a pálit plechy cukroví, po kterém se nakonec raduje jen váha, jak pěkně si lidí váží. Uplácáme hnízda. Ta máme tak rádi, že zcela jistě nebudeme muset přemlouvat návštěvy ke konzumaci, aby nezbylo. Hnízd u nás totiž nikdy není dost. Nevíte náhodou, jak dlouho před Štědrým dnem by se měla dělat? U nás to totiž neví nikdo. Kačenka dnes paničce řekla, že je to úplně jedno, protože jsou stejně během dvou dnů všechna pryč.
A co úklid? To jsem se včera nasmála! Panička řekla, že musí učinit povinnosti zadost a vyhnat tudíž z rohů pavouky, ale že nutno si takovou činnost zpříjemnit. Pustila si muziku tak nahlas, až si pamětníci mysleli, že vysílá místní rozhlas. Kabel od vysavače se mi točil pod nožičkami jako švihadlo a ta potvora žlutá mi vysála i mého oblíbeného krtečka!
Také se chystáme nakoupit nějaké dárky. Páníčka necháme doma, protože jak známo, chlapi jsou sice frontoví bojovníci, ale nesmí to být fronta v obchodě. Tam jsou to stvoření křehká a maskují to tím, že kolem sebe trousí takové to: „Pitomec jeden! Blbec neuvěřitelnej! Pusťte mě na něj a rozbiju mu palici!“
Ne ne, žádného páníčka, ani toho nejtrpělivějšího. Vezmeme s sebou naše holky nebo kamarádku. Vůbec nám nebude vadit, že stojíme ve frontě, že v rychlém občerstvení se nemáme kam posadit a musíme čínské nudle baštit vstoje. Až nás budou bolet nohy, nenaštveme se, nezabalíme to a nebudeme chvátat domů, ale dáme si někde dortík a čajíček a až si odpočineme, dokoupíme všechno, co jsme plánovaly. Cestou domů se pak pořádně nasmějeme. Míváme totiž vždycky spoustu zážitků. Jakých? No třeba s tou ostrahou, co nás chtěla loni vykázat, že pes do obchodu nepatří.
„Pane, to není pes, to je čivava!“ naprosto vážně mu začala vysvětlovat naše kamarádka, zatímco já jsem se krčila u paničky za bundou a koukala mi jen hlavička. Samozřejmě, že snad každý ví, že i čivava je pes, ale ona jela jako kulomet a toho pána tak dokonale popletla, že mávnul rukou a nakonec nám ještě povyprávěl vtip. No fakt.
Takže neštěkejte ani na protivy, však roztají, když užijete svou tajnou zbraň. Úsměv, dobrou náladu a – pohodu. Na to jak se "peče" má recept každý svůj. Užívejte krásný předvánoční čas a vzpomeňte si, jaké to bylo, když jste byly dětmi. Nic nebylo nemožné, sníh jiskřil, cukroví vonělo a dárkový papír tak krásně šustil! Přeji vám pohodu jako v kočárku nebo jako tehdy, když jste ještě věřily na Ježíška.
A zvlášť zdravím všechny své věrné čtenářky. Dobře vím, že mi také někdy píšete. Možná netušíte, jakou z toho mám radost.
Vaše Eni
ČTĚTE TAKÉ:
Kalhoty á la Marlene Dietrich!
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU