Jak se žije v oázách I. - Bílá poušň

| Autor: Radmila Lorencová | Rubrika: Zábava

Celých osm hodin cesty vrhají přesluhující reproduktory na osazenstvo uragán egyptského popu. V tom rámusu se dá jen strnule sedět v transu nebo spát, což jsem nedokázala. Odvážila jsem se však požádat průvodčího, jestli by to nemohl malinko ztlumit. Místo očekávaného

Jak se žije v oázách I. - Bílá poušň


Celých
osm hodin cesty vrhají přesluhující reproduktory na osazenstvo uragán
egyptského popu. V tom rámusu se dá jen strnule sedět v transu nebo spát,
což jsem nedokázala. Odvážila jsem se však požádat průvodčího, jestli
by to nemohl malinko ztlumit. Místo očekávaného "yes" se mi
dostalo dvou chomáčků ošuntělé a možná již použité vaty do uší a
zatažení záclonek. Dost výmluvné gesto�

Odpoledne přijíždíme do Farafry. Máme v úmyslu jet na noc do pouště a po
nezbytných přemlouvacích procedurách konečně vyrážíme. S námi ještě
kamarád Švéd, kterého jsme potkali před pár minutami. Z korby džípu
sledujeme skrz prachovou clonu mizející domečky, širokou třídu z udusaného
písku a datlové plantáže.

Před námi stojí uprostřed silnice sudy, u nich vojáci s připravenými
samopaly a my opět zdravíme muže, který si nás zapisoval před několika
hodinami. Projíždíme a nic nás už nemůže zastavit. Vychutnáváme večerní
vítr, rozvířený písek a sádrové útvary pouště.

Po šedesáti kilometrech neustálého zapojování všech čtyř kol konečně
zastavujeme na nejvyšším sádrovém kopečku v okolí. Slunce se právě sklání
do peřin, usmívá se na nás posledními paprsky a barví oblohu i písek do
tisíců odstínů zlaté a růžové.

Beduín zatím postavil paraván a rozdělal oheň. A tak pomáháme oloupat
brambory, lilek a cibuli. V kotlíku se už vaří rýže. Odrazem od pokličky
se díváme dovnitř a uvědomujeme si teprve, jak veliký máme hlad. Všechny
ingredience se pak smíchají dohromady a přikusuje se na horkém kameni ohřátý
arabský chléb. Jak jednoduchá a prostá večeře. A přitom tak výtečná.

"S čím jezdíš raději do pouště, s velbloudy nebo džípem?" ptám
se, abych prolomila nastalé ticho. "Velbloudi�můžeš všude�džíp
ne. Je to levný." Tak pořád ještě moderní technika nezvítězila nad
zvířaty - trochu mě to hřeje u srdce. Komunikace není jednoduchá, náš průvodce
umí jen podstatná jména v němčině a my na něj mluvíme anglicky. Dozvídáme
se, že hadi, štíři a ostatní nebezpeční tvorové žijí blíž oázy a
sem se už nedostanou. Doufejme, že je to pravda.

Ráno mám pod spacákem obrovského černého brouka. Ale protože náš průvodce
už je na nohou a připravuje snídani, nechci vypadat jako vyplašená turistka
a tak se raději ani neptám, co se to o mne celou noc hřálo. Už tak stačí,
že mě občas budil zvuk, jako když přelétají divoké husy. Objevujeme
stopy, které tu včera večer ještě nebyly. Pár metrů okolo nás prostě
prošel velbloud� Kdo chce ještě říci, že na poušti není živo(t)?

Dopoledne je písek studený a světlý. Jemný vánek přesýpá ta nejjemnější
zrníčka. Bílé sádrové kopečky začínají splývat s okolím. Odjíždíme
pryč a mně se chce zůstat. Znovu vychutnat oblohu, nerušenou žádnými vzdálenými
světly z velkoměst, to naprosté ticho, ty tajemné stopy v písku.

Ani náš včerejší přítel ze Švédska nic nevěděl o dění okolo ležení
a to celou noc poctivě běhal za džíp. Po smíchání různých druhů ovoce,
umytého v pouličním vodovodu, mu nebylo zrovna nejlépe. A tak ho rovnou po příjezdu
do oázy odvážejí do nemocnice s příznaky žloutenky. Za dva týdny měl s
námi letět do Prahy, v letadle však zůstalo jeho místo neobsazené.



Dakhla

Přijíždíme před půlnocí. Po chvilce orientační prověrky nacházíme
hotýlek. Je to třípatrová budova. Vlastně jen dvoupatrová, třetí patro
je střecha, kde se samozřejmě také žije a spí. My však tentokrát
nepohrdneme luxusem pokoje s koupelnou, protože máme písek navátý úplně všude.
Milý recepční s hrdostí odemyká dveře a rozsvěcí. Desítky průhledných
ještěrek se rozutečou na všechny strany. Ty nejstatečnější si nás dál
prohlížejí ze zdí, ze stropu i z postele. Zase živí tvorové okolo nás.
Vypadají mile a přítulně, a tak si tentokrát najímáme pokoj i se
spolubydlícími.


Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Seriál Ulice: Nemoc Aničky, Otovy obavy a tajemný muž

Seriál Ulice: Nemoc Aničky, Otovy obavy a tajemný muž

24. 4. | Do Ulice vtrhlo jaro a s jejími obyvateli pěkně zatočí. Digi začíná pochybovat o svém vztahu,…

Seriál Ulice: Budou lítat pěsti, Simona přijde o peníze a Ota bude vdovcem

Seriál Ulice: Budou lítat pěsti, Simona přijde o peníze a Ota bude vdovcem

18. 4. | Velikonoce v Ulici skončily, ale jejím obyvatelům klid nepřinesly. David bude opět pod nátlakem…

Seriál Ulice: Tobiáš riskuje, David prozře a Anička je psychicky na dně

Seriál Ulice: Tobiáš riskuje, David prozře a Anička je psychicky na dně

10. 4. | Osudy obyvatel Ulice jsou čím dál víc dramatické a nikdo nemá chvilku klidu. Tereza bude muset…

Seriál Ulice: Adriana dostane lekci, Tobiáš riskuje život

Seriál Ulice: Adriana dostane lekci, Tobiáš riskuje život

3. 4. | Život lidí v Ulici se nezklidní ani krátce před velikonočními svátky. Terezu a Davida vyděsí…