Jak zacházet s lidmi, kteří upadli do velkých potíží

| Autor: Portál | Rubrika: Zábava

Můžete hovořit o sobě – řekněte cokoli, o tom, jak jste strávili dnešní den – cokoliv, co vám přijde v dané chvíli jako vhodné. Nemusíte se vždycky snažit o kontakt s problémy jiných lidí. Pokud se však o nich fokusující sám zmíní, nebo máte-li pocit, že by o nich mluvit chtěl, pak byste ho samozřejmě měli vyslechnout. Ten člověk by měl vědět, že ho budete poslouchat. Někdy však přijde čas, kdy s úlevou zjistí, že se dá prostě hovořit i o jiných věcech.

Období ticha a klidu je také užitečné. Může si lehnout do trávy nebo jít na procházku, aniž bude napjatě čekat, že se musí něco říkat.
Lidem s velkými problémy také pomůžete, když si s nimi pohovoříte o jejich silných stránkách – třeba o šití nebo o hudbě. Budou se pak možná na chvíli cítit dobře a vy si pozitivně a docela přirozeně popovídáte s kompetentním člověkem.
Když s ním nějakou dobu jen prostě pobudete, bude se ten člověk možná cítit na to, aby vás vzal do oblastí, které jsou pro něj problematické.

Když váš partner říká velice podivné věci, kterým nerozumíte, a pak uvede jednu nebo dvě, které vám dávají smysl, chyťte se jich a několikrát je zopakujte*. Máte v nich kontaktní body. Uděláte dobře, když se k těmto větám vrátíte, zatímco jiná témata jen tiše posloucháte – třeba i hodinu.
Pokud partner říká věci, které nemohou být pravdivé, odpovídejte spíše na pocit než na zkreslená fakta nebo nepravdy. Například: „Marťané mi všechno vzali…“ Ten pocit můžete zachytit, když řeknete: „Někdo vám vzal, co bylo vaše?“

Jiné způsoby, jak pomáhat

Řekněme, že vás nějaký muž požádá o něco, co mu nemůžete dát. Můžete jeho požadavek odmítnout, ale můžete mu také říci, že jste rádi, že je v kontaktu s tím, co potřebuje. Řekněte mu, že máte radost, protože se cítil dost volný na to, aby vás o to požádal. To platí zvláště v době, kdy je jeho potřeba v souladu s jeho životem a osobním růstem, a zejména když si poprvé dovolí vás požádat, abyste se s ním sblížil nebo s ním strávil čas. Když se k vám ten člověk chová zřetelně destruktivně nebo poraženecky (a vy si myslíte: není divu, že spousta lidí toho člověka nemá ráda), můžete udělat několik věcí:

1. Můžete říct, jaký z toho máte pocit.
2. Můžete poukázat na to, co ten člověk dělá, a zeptat se, jaký z toho má vnitřní pocit. Stačí, když je nejasný, a nikoli jasně definovaný. Když mu řeknete, že útočí, manipuluje, že je líný, že „kňučí“, „že se vás snaží ovládat“, nebo mu dáte jinou zatracující nálepku, je to jen váš vnější pohled. Člověk, který fokusuje, má pocity daleko složitější. A tak se zajímejte, čeho se to vlastně týká, i když to dokážete ze své vnější perspektivy nějak negativně označit.
3. Pokud cítíte, že je v takovém špatném chování přece jen nějaký životodárný obsah, pak reagujte právě na něj. Spousta špatných cest je špatných jen proto, že se dobrá věc dělá polovičatě, a nikoli naplno a zcela svobodně. Když budete reagovat na tu část, která se opravdu děje, pomůže ji více rozvinout. Vaše reakce na část, která chybí, příliš nepomůže.

Příklad: Někdo si naříká a stěžuje. Nikomu nepomůže, když řeknete: „Proč pořád tak naříkáte, proč jste takový slaboch? Proč se trochu nevzmužíte a neřeknete, co chcete?“ Daleko více pomáhá reakce na pozitivní polovinu toho, co tvrdí, a říci: „Říkáte, co od lidí potřebujete, a snažíte se, aby přestali s tím, co dělají.“

Řekneme si teď několik věcí, které jsou zdravé a pomáhají životu: když se člověk bere za sebe; když obhajuje způsob, jak věci vidí; když si dovolí cítit to, co opravdu cítí; když se snaží s někým sblížit; když zkusí udělat něco, co dlouho nedokázal udělat; když je zvědavý; když se diví sám sobě; když se setkává s druhými lidmi. Patří sem i sexualita, pocit kosmického významu nebo tajemství, hledání pokoje, odvaha ukázat se druhým, jaký opravdu jsem, zkoušení nových věcí, schopnost převzít kontrolu nad situací, umět říci lidem, co od nich potřebujete, být čestný, doufat, odmítnout se vzdát, být schopen požádat o pomoc. Tohle vše pomáhá k dobrému životu.

Nikdo by neměl záviset jen na vás. Ať se setkává i s jinými lidmi, které znáte, nebo zavolejte na pomoc někoho dalšího – zejména pokud dotyčnému chybí druzí lidé.
Člověk by měl být přítomen, když se o něm diskutuje s lidmi, kteří se mu snaží pomoci. Je obtížné být přímočarý před někým, komu se snažíte pomoci, ale už jsme si ukázali, proč to tak musí být.

Když člověk potřebuje pomoci s prací, místem k životu a podobně, nelze to od jiné potřebné pomoci oddělovat. Pomoc se prostě týká potřeb, ať jsou jakékoli. Nikomu nepomůže, když oddělíme „psychologické“ problémy od těch ostatních. V lidském životě jsou vždycky pospolu.

Třetí způsob pomoci: Interakce

Doposud jste buď reagovali na pocity jiného člověka (první způsob pomoci), nebo jste sdělovali své pocity a nápady, vyvolané jeho pocity (druhý způsob). Zatím se všechno týkalo pomoci jinému člověku. Nyní se dostáváme k vašim pocitům. Tento oddíl se vás týká stejně jako fokusujícího. Ideální je, když z toho máte užitek oba.

Naše pocity se v přítomnosti jiných lidí často týkají právě jich. A přesto jsou to naše vlastní pocity, které často vytýkáme jiným:
„Vadí mi, že se ze všech sil bráníš.“
„Mám pocit, že se mnou manipuluješ.“
„Mám vztek, protože mě pořád přerušuješ.“
„Jsem zklamaný, protože se necítíš lépe.“

V těchto příkladech vyjadřujeme naše pocity tím, že říkáme, že nějaký jiný člověk není dobrý, chová se špatně nebo je příčinou našich pocitů. Chceme-li své pocity vyjádřit užitečněji, musíme se na ně soustředit a navázat kontakt se svým nitrem. Naše pocity se budou vztahovat k tomu, co udělal jiný člověk, ale budou to opravdu naše pocity, které nebudeme přenášet na jiné. Například:

„Často jen obtížně udržím sled myšlenek nebo pocit, který by stál za řeč. Když mě tedy přerušíte, narazíte na mou slabinu. Taky si často nedokážu udělat prostor pro vlastní projev, a proto se tak rozzlobím, když mě přerušíte.“

„Zakládám si na tom, že dovedu lidem hodně pomáhat. Asi proto jsem tak zklamaný, že se necítíte lépe. Skutečně mi na vás záleží, ale chápu, že to zklamání je můj problém. Chtěl bych být velký dobroděj.“



Ukázka je z knihy:
Eugen T. Gendlin
Focusing

Focusing je terapeutický směr, který se rozvinul z dlouholeté výzkumné práce svého zakladatele na univerzitě v Chicagu. Je to technika terapie či sebeterapie, spočívající v rozpoznání a změně osobních problémů zakotvených v lidském těle. Jako postup focusing představuje několikastupňové prožívání změny – každý ze stupňů, je-li správně absolvován, přináší s sebou fyzické uvolnění a odbourání napětí. Vede k hlubší úrovni sebeuvědomění ve svém těle.
brož., 184 s., 249 Kč
ISBN 80-7178-793-0

Vydalo nakladatelství Portál.cz

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Dnes | Ano, i v britské královské rodině se slaví klasické Vánoce včetně štědrovečerní večeře, rozbalování…

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Dnes | Obvykle se mluví o starých dobrých časech, často se říká, že dřív bylo líp. Jenže ono bylo spíš…

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Včera | K těmto fotografiím asi není moc co dodat. Zvířecí mláďata prostě dokážou rozněžnit každého, tím…

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

7. 12. | Už jen něco málo přes dva měsíce nás dělí ode dne svatého Valentýna a očekávané premiéry druhého…