„Vstupný je tu vtip! A když navíc bude o čarodějnicích, neupálíme tě!“ vítalo mužské osazenstvo dámy, které přicházely na pálení čarodějnic. Náhle zaskočeny se kroutily jako by už na té hranici stály. Některým se ale povedl pěkný kousek. Já nemusela říkat nic. Mě uznali za doplněk paničky-čarodějnice, místo havrana.
Paničce se vybavil jeden otřepaný, ale pro danou příležitost aktuální: Jde strašně hnusná čarodějnice lesem. Je opravdu hnusná a na nose má bradavici velkou jako pralinku. Na rameni jí sedí černý naježený kocour. Náhle se na cestě objeví krasavec, čarodějnici se až málem srdce zastaví. „Když uhádneš, jaké zvíře mi sedí na rameni, můžeš se se mnou pomilovat,“ mrkne na něho a on aniž zaváhá zvolá: „Krocan!“ Baba se mírně ušklíbne: „No, bylo to těsně vedle, ale pro dnešek ti to uznám.“
Zaperlila a byly jsme k ohni puštěny a s klidem mohly sledovat šlehající plameny. To Jana se rozčilovala, že si raději měla opéct buřta doma nad sporákem, protože žádný vtip nezná a že upálit by zasloužili pánové pro tak blbej nápad.
„He-he-hele, tak když mi dáš pořádnýho hu-hu-hubbbbana, tak já to ve-mu zzza tebe,“ švidral na ni šilhavýma očima pošťák Kája, jemuž dělalo potíže nejen mluvení, ale i to, aby se udržel na nohou a neupadl. Jana neměla zájem, ale Kája i tak slabikoval vtip, který ve výsledku zněl asi takhle: Chlap shazuje tchýni z okna v sedmým patře a volá za ní: Tak vidíš, ty čarodějnice, jinej by tě zabil a já tě pouštím na svobodu!“
A zatímco Verča a Andrea byly odsouzeny k upálení, protože ani jedna neřekla vtip, ale jen pár sprostých slov na adresu pánů, Simona excelovala vtipem o chytré horákyni a čarodějnici:
„Chytrá horákyně a čarodějnice se baví na gymplu, na jakou půjdou vejšku. Chytrá horákyně říká, že půjde na ekonomku. Nebude tam sice nejhezčí, ale bude nejchytřejší. A čarodějnice povídá, že půjde na matfyz, protože tam nebude nejchytřejší, ale zato nejhezčí.“
S namoženou bránicí jsme musely přiznat, že to od pánů nebyl zase tak špatný nápad. Lepší než loňská kontrola košťat. Poslední dubnová noc, říká se jí také Filipojakubská, je zvláštní. Shlukují se čarodějnice a slétají se na čarodějnický sabat. Muži se rovněž shlukují, ale nikam nelétají, nýbrž se naopak mnozí válí, neboť přeberou čarodějného zlatavého lektvaru. A my ženy (a čivavy) se také válíme - smíchy. Třeba když se čtyřletý vnouček, kterého doma nabádají, aby jedl, nebo bude pořád malej, zadívá na babičku, která se rozpačitě ňoume v opečeném buřtu a řekne jí: „Jez, nebo budeš pořád stará!“
Vaše
Eni