Judi Challiner: žasnu nad tím, kolik toho české děti znají!

| Autor: PR | Rubrika: Zábava | komerční sdělení

Má za sebou úctyhodných padesát let učitelské praxe v britských, pražských i mezinárodních školách. Její tatínek byl český Žid z Karlových Varů, který přežil holocaust, maminka Angličanka. Pracuje se sociálně vyloučenými skupinami a nadšeně propaguje tzv. inkluzívní a zážitkovou pedagogiku. O svých bohatých zkušenostech a rodinné historii vyprávěla Judi Challiner i na letošní TEDxPrague.

Jak jste se dostala do Prahy?

Přišla jsem učit hudbu, drama a umění na English International School a bylo to fantastické! A když ta práce skončila, už jsem tu měla koupený byt. A tak jsem se dostala k divadelní výuce na českých státních školách a zůstala tu ještě nějaký čas. Loni jsem si ale řekla, že si od dětí dám pauzu. Momentálně učím dospělé kreativní komunikaci – čili jak oživit jejich projev a zapojit do něj i osobní příběhy – což je v České republice opravdu náročné, přistupují ke mně s velkou nedůvěrou (smích).

Máte zkušenosti z britského i českého školství, v čem se liší?

Největší rozdíl je v tom, jaký dopad na české státní školství měl komunismus. Vědomosti – pořád dokola jen vědomosti. Vždycky žasnu nad tím, kolik toho české děti vědí v porovnání s anglickými dětmi. Na druhou stranu si myslím, že neumějí myslet v souvislostech. Položím faktografickou otázku a hned dostanu odpověď. Položím otázku, na kterou jsou možné hned tři odpovědi a děti jsou nejisté a zmatené. Problém je také ve způsobu výuky – když děti požádám, ať si sednou na zem do kroužku, koukají na mě, jako kdybych byla z Marsu.

A co dospělí? Všimla jste si nějakých rozdílů mezi českými a britskými rodiči?

V Česku mají rodiče na děti mnohem větší vliv. Děti tu rodiče mnohem víc poslouchají, nehledě na to, z jaké sociální vrstvy pocházejí.

Je něco, co vás tady zaskočilo?

Když se dívám na všechna ta úchvatná díla vytvořená českými umělci, a pak ve škole koukám, jak se učí výtvarná výchova – jaké používají materiály, a že třeba všechny děti musí malovat ten samý obrázek, tak si říkám – odkud se ty talenty berou? Že by se probouzely až na vysoké škole?

Jak se vám v Praze žije?

Miluji to tu. Prahu je nemožné nemilovat, je prostě nádherná. A také ráda jezdím do Karlových Varů. Nikdy jsem se ale nesnažila dostat zpět náš rodný dům. Otec říkával, že by mu to stejně nikdy nenahradilo to, o co za války přišel.

A nestýská se vám po Británii?

Samozřejmě se mi stýská po rodině. A po krajině, která je místy opravdu půvabná. Ale i když nemluvím česky – což je ostuda, protože když mi byly tři, tak jsem uměla – a i když nerada opouštím rodinu, tak když přijedu do Prahy a vyrazím na Václavák, tak si říkám „konečně jsem zpátky doma!“.

Zajímají vás i další příběhy výjimečných žen? Nechte se inspirovat videi konferencí TEDxPrague.

Další články z rubriky

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Pohádkové Vánoce: Podívejte se, jak je slaví britská královská rodina

Dnes | Ano, i v britské královské rodině se slaví klasické Vánoce včetně štědrovečerní večeře, rozbalování…

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Staré dobré časy? Ani náhodou! Takhle žily ženy před sto lety

Dnes | Obvykle se mluví o starých dobrých časech, často se říká, že dřív bylo líp. Jenže ono bylo spíš…

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Dojemné! Roztomilá zvířátka si užívají Vánoce

Včera | K těmto fotografiím asi není moc co dodat. Zvířecí mláďata prostě dokážou rozněžnit každého, tím…

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

7. 12. | Už jen něco málo přes dva měsíce nás dělí ode dne svatého Valentýna a očekávané premiéry druhého…