Lonnie Baggins pracoval obvykle v přeplněných obchodních domech, železničních a autobusových nádražích, na sportovních podnicích a podobně. Přitom měnil většinou po několika dnech svůj vzhled. Nešlo však jen o nějaké převleky. Lonnie tyto proměny rád nazýval slovem vylepšení. Dával si jen pozor, aby totéž vylepšení nenosil několikrát na stejném pracovišti. Po několika použitích své nápadité změny vzhledu zase opouštěl a vymýšlel si nové, a to i v případě, že ty minulé byly stále ještě neokoukané. V tomto ohledu byl Lonnie disciplinovaný člověk.
Měl paruku, která byla skutečně ošklivá, ale jemu velice dobře sloužila. Dále používal falešné zuby a různé kníry – někdy samostatně, jindy v kombinaci s bradkou. Lonnie měl oči blízko sebe a jeho nos byl tak krátký, že již v počátcích svého života dostal přezdívku Krysa. Pomocí umělých zubů a knírků dokázal Lonnie se svou nešťastnou vizáží vskutku zázraky. V jeho případě šlo tedy skutečně o vylepšení vzhledu naděleného mu přírodou.
Jeho obličej jej poněkud vyděloval ze společnosti ostatních kapesních zlodějů. Zatímco většina „chmatáků“ se snažila co nejvíce splynout s davem a to poslední, po čem by toužili, bylo přitahovat pozornost, Lonnieho v žádném případě přehlédnout nešlo. A převleky, které používal, tak svou nápadností zajišťovaly, že si nikdo nevšímal jeho šikovných rukou s dlouhými prsty, též daru přírody, která se v tomto případě snažila ze všech sil kompenzovat jiné nedostatky.
Pokud jde o dopad na Lonnieho profesi, nebyly však převleky zárukou stoprocentního úspěchu. Lonnie strávil již dvě období života v jednom ze zařízení Její Výsosti, třebaže sám pro sebe se domníval, že v prvním případě se to nemůže počítat. Tehdy šlo pouze o pasťák, neboť měl teprve sedmnáct a lidé v místech, kde vyrůstal, považovali pobyt ve vězení pro mladistvé za přirozenou součást dospívání.
Nicméně ani jedna z obou zkušeností nebyla nijak příjemná. Zvláště dva roky v Tanningshire se ukázaly jako naprosto nesnesitelné. A tak když se na něj onen chlapík z bezpečnostní služby British Airways obrátil s nabídkou, aby poskytoval společnosti konzultace týkající se ochrany pasažérů, chopil se Lonnie šance ještě dříve, než si mohl uvědomit případné problémy.
„To, co nás zajímá,“ začal zástupce bezpečnostní služby hovořit o nabídce, „je využití vašich zkušeností. Víte, množství cestujících, kteří přicházejí o peněženky a další cenné věci, prudce roste. A tak my bychom rádi ... Tak dobře, na rovinu řečeno: rádi bychom vás zaměstnali při přípravě bezpečnostní analýzy. Tajně samozřejmě. British Airways představují špičku mezi leteckými společnostmi. Nemáme více krádeží než jiné společnosti, ale problém je jejich růst. Chceme podniknout kroky k nápravě, aniž by vzbudily negativní ohlas u veřejnosti vůči naší firmě a letecké dopravě obecně.“
O týden později při první oficiální konzultaci vysvětloval představitel British Airways: „Pro začátek byste možná mohl říci, co si myslíte o potenciální použitelnosti prostředků, které chceme instalovat před letošní letní cestovní špičkou.“
Po zaznění termínu potenciální použitelnost Lonnie pochopil, že se bude muset spoléhat spíš na instinkt než na pochopení smylsu řeči člověka z bezpečnostní služby. Současně se rozhodl pořídit si i zápisník. Termín instalovat znal, ale jen samotná možnost slyšet, jak ho někdo jen tak klidně používá, jej uváděla do stavu zmatku.
„Tak tedy první opatření: U každé letenky bude připojeno stručné poučení. Krátkým textem chceme varovat cestující před kapesními zloději a nabídnout jim několik rad.“
Podal Lonniemu list papíru.
„Rád bych, abyste si to přečetl. Na tomto papíru je hrubý návrh textu. Přesněji řešeno je ten návrh textu opravdu jen předběžný. Čekáme teď na vaše stanovisko a pak text dopracujeme.“
Představitel bezpečnostní služby chvíli zaváhal a pak pokračoval: „Druhé opatření: Na nejdůležitějších místech letišť, která využívá naše letecká společnost, rozmístíme výstražné tabulky s tímto textem.“
Podal Lonniemu další list papíru, na kterém byla napsána velmi zkrácená verze předchozího textu, a pak pokračoval:„Tyto varovné tabulky vyvěsíme u vstupů do letiště, u dopravníků zavazadel, u informačních stánků. Zkrátka na všech místech, kudy cestující procházejí. Třetí opatření: Zvýšíme zejména na důležitých místech počet uniformovaného personálu. Všude budou vidět naši lidé, což většinou bezpečnost zvyšuje.“
Lonnie jen pokývl hlavou.
„A je tady ještě čtvrté opatření a já jsem zvláště v tomto případě zvědavý na váš názor. Navrhujeme nasadit neuniformované zaměstnance, aby se snažili udržet kapesní krádeže pod kontrolou. Já sám mám, otevřeně řečeno, pochybnosti, zda to povede ke zlepšení.“
Lonnieho zavřené oči zvlhly a úzké chřípí se mu roztáhlo.
Představitel British Airways ale mluvil dál. „Víte, můj názor je, že nasazovat současně uniformované a neuniformované osoby v téže oblasti je kontraproduktivní. Přinejmenším jedni z nich budou nadbyteční.“
V Lonnieho hlavě se rozjasnilo a málem by hned prozradil, jak zásadní chybu chce bezpečnostní služba udělat. Nakonec jim to samozřejmě řekl, ale ne hned. Lonniemu bylo totiž nad slunce jasné, že žádný kapsář neodolá, pokud má příležitost dostat se ke kořisti, o které získal informace.
Jakou vážnou chybu udělala bezpečnostní služba?
Ukázka z knihy: Detektivní příběhy s otevřeným koncem
Čtyřicet případů k řešení pro mládež od dvanácti let a dospělé
Krátké detektivky s otevřeným koncem nabízí první díl z nové série knih úspěšného autora záhadných příběhů, které čtenářům umožňují prověřit si své schopnosti logického myšlení, postřeh, kombinační schopnosti, představivost a mnohé další znalosti potřebné k usvědčování vrahů, zlodějů a podvodníků. Nakonec může čtenář porovnat svoje řešení s řešením autorovým, které je uvedeno na konci knihy.
Vydalo nakladatelství Portál
Cena: 179,- Kč
Soutěžte o knihu