Tak jsem zaslechla, že prý se spousta chlapů na podzim po vzoru medvědů zazimuje a provozují po tu dobu jen nejnutnější činnost, aby neztráceli energii. Povídala to jedna chytrá paní v rádiu. Od podzimu do jara to prý vypadá, jako kdyby se konalo mužské mistrovství světa v gaučingu. Někteří muži pro tuto disciplínu hledají přítulnou parťačku, protože ve dvou se to zimuje lépe. Vážnější, hloubavější a pohodlnější typy pak šetří silami úplně všude.
Některé ženy prý slaví, že se jim nikdo nedere pod noční košile. Nemusejí se vymlouvat na bolesti hlavy a blížící se jaro a probouzející se mužné síly vítají stejně radostně, jako teenager, opuštěný na víkend rodiči, babičku z Moravy. Další ženy ovšem v tu dobu jásají, když jejich muž náhodou vyjde nahatý z koupelny a jim je dopřáno alespoň si připomenout, jak vypadá mužské tělo. Tím víc se těší na jaro, protože to, jak známo, dělá divy. Jaro dokáže připomenout touhu i stoletému dědečkovi a zmobilizovat jeho síly natolik, že se dobelhá do parku a švidrá mlsně očima děvčatům pod sukně.
Vylezly sněženky a modřinec, ráno člověka začínají budit řevem ptáci. A teta Vendulka naříká, že je žena nebohá a že prý si připadá po pěti letech jako manželův kamarád. Rád si s ní dá pivo, pokecá o politice a když už Vendulka moc trojčí, jestli v ní vůbec ještě vidí ženu, tak řekne, že jasně, protože žádnýho chlapa by neodrovnalo už druhý pivo. A dodává, že ho neviděla nahatýho už celou věčnost, protože chvíli, kdy se zjevil v Adamově rouše mezi futry vždycky prokaučovala, protože se jí zrovna buď pálila cibule na guláš, nebo jí volala synova učitelka, že kluk už zas propadá z dějepisu.
Vendulka se těšila na jaro. Na první jarní den si zapsala do kalendáře červenou tužkou „PŘIŠLO JARO!“ a jala se očekávat, kdy jaro přijde i na jejího chotě. Jenže pořád nic. A tak si řekla, že líná pusa holý neštěstí a jednoho zvlášť teplého dne se před ním jala nakrucovat: „Všiml sis?“
„Čeho?“
„Ale jdi, neříkej, že nic…všiml sis?“
„Tak čeho?“
„No přece…. Neleze na tebe něco?“
V oku se mu zaleskla slza a Vendulka ji mylně považovala za záblesk zájmu. Nebyl to zájem. Byla to jarní alergie. Než našel její muž kapesník, ještě stačil zahuhňat: „Leze. Jarní únava!“
Vaše
Eni