Panička čte každý večer, respektivě každou noc, protože chodí do pelíšku až po půlnoci. Ale i kdyby si měla strčit do očí sirky, tak musí přečíst alespoň pár vět. Jinak by den nebyl úplný. Hlídám, aby si nebrala moc tlusté knížky, aby mi ji nějaká nezabila, až zase usne a knížka ji spadne na hlavu.
Tak to si tuhle panička četla nějakou statistiku, a co že prý lidé chtějí k Vánocům. A jestli myslíte, že na prvním místě jsou auta, brilianty a botičky od Blahnika, tak se pletete. Lidé si ponejvíc přejí knížku! Jestli vkladní, to se tam už nepíše. No, ono je taky pravděpodobnější, že tu knížku pod stromečkem najdou, že jo, tak raději neriskují…
Jsou prý lidé, kteří knížky řadí mezi dárky typu kostkované bačkory s žebříčkem, fusekle a kapesníky. Že ne, že to vy nejste? Hurá! To jste naše krevní skupina! Knížka je totiž výjimečná a má na rozdíl od televize tu výhodu, že podobu hrdinů si vysníte sami. Snědého hrdinu v televizi vidíte, jenže kromě toho opálení, které vám imponuje, se vám nelíbí jeho velký nos a rybí oči a nápadně vám připomíná strýce Jožina z matčiny strany. Toho Jožina, kvůli kterému se vždycky mohutně a dlouho větralo, neboť mu páchly nohy jak olomoucké syrečky. To kniha popisující snědého hrdinu vám dá prostor, aby chlap byl krásný, okatý, voňavý, mužný …ach! Uííí!!!
Podezírám paničku, že možná proto začala psát knihy. Tuhle jsem vyslechla její rozhovor s jinou spisovatelkou, která dokonce říkala, že když ji manžel naštve, napíše si vždycky lepšího. Jen aby se panička někdy nenaštvala na mě a nenapsala si lepšího pejska! Ale to vlastně nejde, žádný není lepší, než já. A navíc – to by neudělala! To by jí strach nedovolil! Už jste někdy viděli rozzuřenou čivavu?
Tak. Teď je před námi ještě jeden nesnadný úkol. Vybrat si z té obrovské nabídky na pultech přesně ty knížky, které si rády přečteme. Nejlépe takové, ve kterých najdeme i něco z našeho života, neboť zjistíme, že na tom nejsme v něčem třeba tak blbě samy a že trapasy se nestávají jen nám.
Přeji vám krásný nadcházející ADVENT.
Vaše
Eni