Vdávala jsem se před několika lety a nebylo to z mladické nerozvážnosti. Celkem dobře jsme oba vydělávali a dá se říci, že jsme měli velice slušnou životní úroveň ( nebylo nám ani jednomu ještě třicet let). Zařídili jsme si byt, koupili auto a zatoužili po rodině, především já.
Když se mu nechce být otcem
Vdávala jsem se před několika lety a nebylo to z mladické nerozvážnosti.
Celkem dobře jsme oba vydělávali a dá se říci, že jsme měli velice slušnou
životní úroveň ( nebylo nám ani jednomu ještě třicet let). Zařídili
jsme si byt, koupili auto a zatoužili po rodině, především já. Manžel z
počátku navrhoval, abychom ještě počkali, že nás vlastně nic nehoní,
ale já začala pociňovat volání přírody a mateřské pudy. A tak jsem otěhotněla.
Po narození dítěte se náš život úplně změnil, ale přestože už nežijeme
tak bezstarostně a nemůžeme si dovolit kupovat stejné věci jako dříve, i
dovolená se koná jen tehdy, pokud se na ní podaří ušetřit, neměnili
bychom ani náhodou. Dítě nám obohatilo život, dalo mu jiný směr a smysl.
Musíme se trochu více otáčet, ale žít bez dítěte bychom už nechtěli.
Jsem moc ráda, že jsme se rozhodli pro život ve třech, byň jsme tušili, že
už nebudeme mít ani jeden tolik času na svoje hobby, práci ( já pochopitelně
jsem na mateřské, a protože se hodlám starat o dítě déle, než jen tři
roky, dosavadní práci zřejmě ztratím) a kamarády. A manžel ( ač si nebyl
úplně jistý, že už je na dítě vhodná doba) je nyní tím nejšňastnějším
a nejpozornějším otcem, co znám a neměnil by ani na okamžik.
Proč tohle vlastně všechno píšu. Mám kamarádku Moniku, která žije s
přítelem téměř pět let. Brzy jí bude pětatřicet a touží po dítěti.
Ovšem její stejně starý přítel se z různých důvodů nechce stát otcem.
Ten nejpádnější je, že se ještě na otcovství necítí ( předtím to byl
nedostatečně velký byt, když ho získal, tak zase předělával chalupu
atd.). Myslím si, že prostě s mojí kamarádkou dítě mít netouží, nechce
s ní jednoduše založit rodinu. Možná se jen bojí ztráty své, musím
říci značně vysoké, životní úrovně. Kladu si otázku, zda je to sobecké
a myslím, že vůči Monice určitě. Protože pokud ji miluje, tak jak tvrdí,
tak musí také vědět, jak se na dítě těší, co pro ni stát se matkou
znamená. Ona touží mít rodinu, biologické hodiny tikají, čím dál tím
rychleji a ona se bojí, že se třeba nikdy matkou nestane. Tedy pokud svého přítele
neopustí. Ale protože ho miluje, váhá. Ono najít jen tak jiného muže, do
kterého se zamiluje a bude s ním chtít založit rodinu, není tak snadné.
Dokonce uvažuje o tom, že by se stala svobodnou matkou.
Já si osobně myslím, že vlastně neexistuje žádná ideální doba pořídit
si dítě, vždy vás tato životní změna překvapí, činí vás zodpovědnou
tak, jak nikdy předtím. Pokud jste zabezpečení, není důvod váhat. Ale
pokud cítíte, že váš partner nesdílí chuň s vámi mít dítě, po kterém
vy toužíte, měla byste od něho odejít. Ta správná doba u něho asi nepřijde
nikdy a vy se možná dočkáte překvapení, že jednoho dne odejde za jinou ženou,
se kterou děti bude chtít mít. Ale vy už je možná nebudete moci mít. Moc
bych Monice přála, aby se k podobnému kroku odhodlala, znám ji moc let a tuším,
jak skvělou matkou by byla.
Autor: Gábina L.
include("nazor.php");=""?>