Komunikují muži a ženy stejně?

| Autor: Ivana Hospodářová PhDr. | Rubrika: Zábava

Proč je komunikace mezi muži a ženami tak složitá a proč si tak často nerozumíme i když naše vztahy jsou více než blízké a hluboké? Co od sebe vzájemně očekáváme a můžeme tato očekávání naplnit?

Komunikují muži a ženy stejně?


Několik slov úvodem

V západoevropských zemích podle statistik končí rozvodem každé druhé manželství,
ženy a muži se vzájemně obviňují z nepochopení, netolerance k partnerovým
názorům, postojům a hodnotám. Každá strana je zásobena množstvím
argumentů a důkazů, naše vztahy jsou často narušovány vzájemným
nepochopením v každodenních záležitostech.

Proč je komunikace mezi muži a ženami tak složitá a proč si tak často
nerozumíme i když naše vztahy jsou více než blízké a hluboké? Co od sebe
vzájemně očekáváme a můžeme tato očekávání naplnit? Jsme schopni se
domluvit s partnerem či partnerkou v soukromém životě i s kolegou a kolegyní
v práci?


Nabízím vám několik setkání nad komunikací mezi muži a ženami. Setkání,
jejichž cílem je nabídnout cosi jako průvodce, který nám pomůže poznat a
pochopit proč se muži a ženy chovají tak, jak se chovají. Když víme proč,
dokážeme pochopit, když víme proč, přestáváme se domýšlet, když víme
proč, jsme schopni akceptovat jednání druhé strany a vzájemně si lépe
rozumět.


Člověk jako moderní " nahá opice"

Jako živočišný druh máme za sebou miliony let evolučního vývoje, ve kterém
naše chování a jednání určovalo naše genetické vybavení. Dnes sice umíme
létat do kosmu ale naše biologické potřeby nejsou příliš vzdálené od
potřeb našich předků před miliony let. Jsme prostě jedním z živočišných
druhů, jsme zvířata, kterým se za miliony let evoluce podařilo vybrousit své
chování a jednání do současné podoby. V rámci tohoto dlouhého vývoje
byla ve struktuře našeho mozku a těla zakódována i rozdílnost mezi muži a
ženami, která nám dnes s radikální změnou našeho světa a našich rolí v
něm působí často problémy.

Podívejme se na rozdíl, který pravděpodobně znáte z vlastní zkušenosti.
V rodině se narodí dvojčátka. Malá Maruška dostane růžové dupačky a peřinku,
její čepička je ozdobena růžovo-bílými volánky a všichni příbuzní a
přátelé, kteří se sklánějí nad její postýlkou nebo kočárkem se rozplývají
a říkají Marušce jaká je roztomilá panenka a jaká z ní vyroste krásná
slečna. Malý Honzík dostane modré dupačky a modrou peřinku a nad jeho postýlkou
a kočárkem se ozývají hlasy jaký fotbalista, silný chlapák z něho určitě
vyroste.

Jsme u vědou i laiky často diskutované otázky: Čím je více ovlivňováno
naše chování a jednání - přírodou nebo výchovou?
Důkazů o tom, že
náš mozek je v okamžiku našeho narození již do značné míry
naprogramovaný a výchova a prostředí, ve kterém vyrůstáme naše chování
jen posiluje nebo utlumuje, těchto důkazů přibývá. Mozek mužů a žen je
naprogramován v souladu s jejich rolemi rozdílně, a proto vidíme svět různě
a rozdílné jsou i naše hodnoty a priority. I kdyby naše dvojčátka Maruška
a Honzík dostala stejné bílé oblečení a chovali jsme se k nim stejně,
dokonce i kdyby vyrůstala na opuštěném ostrově - Honzík by si velmi pravděpodobně
vyřezával vojáky a Maruška by si hrála s panenkou. Samozřejmě, že mezi námi
jsou rozdíly i v rámci pohlaví. Jsou dívky s chlapeckými zájmy a koníčky,
a chlapci, kteří mají spíše dívčí záliby. To, jak je v nás individuálně
namíchána maskulinita a feminita určuje naše chování, komunikaci a jednání
v celém našem dalším životě.


Proč jsou Marušky jiné než Honzíkové

Po miliony let našeho vývoje byla role ženy a muže jednoznačně určena. Muž
byl lovcem a jeho náplň práce byla zabezpečit ženu a děti potravou a ochránit
je před nepřáteli a divokou zvěří. Žena byla dárkyní života a ochránkyní
sídla, znala a zná magické tajemství zrození. Svět našich předků byl
krutý, nelítostný, byl to boj o přežití. Vztahy mezi muži a ženami byly
naopak velmi jednoduché a průzračné. Žena se starala o děti spolu s ostatními
ženami, v okolí jeskyně a sídla sbírala jedlé plody a tak přispívala i k
doplnění výživy rodiny. Muž lovil potravu a ochraňoval pospolitost a když
se vrátil z lovu s kořistí, odpočíval a nabíral síly pro další den. Ženy
pak pečovaly o to, aby si muž dostatečně odpočinul a mohl se druhý den
vydat opět na lov. Obě pohlaví vzájemně oceňovala jedno druhé, protože
jak ženy, tak muži svým způsobem přispívali k přežití rodu. Hlavním úkolem
muže bylo zajistit a ulovit potravu, hlavním úkolem ženy bylo zajistit péči
o potomky.

Jak jsme na tom dnes? Především už vůbec nejde jenom o přežití a
ochranu. Od svých partnerů očekáváme mnohem více. Očekáváme lásku,
naplnění, společné porozumění a soulad. Muž už zdaleka není tím, kdo má
hlavní slovo v existenčním zabezpečení a obživě rodiny, očekává se od
něho, že bude pomáhat také s výchovou dětí, domácími pracemi. Žena
kromě péče o děti, dům a rodinu usiluje o seberealizaci a přispívá k obživě
a prosperitě rodiny. Role muže a ženy se proměňují pod tlakem současných
podmínek moderního světa a techniky, která umožnila ženám osvobodit se od
velkého množství časově náročné domácí práce. Zatímco naše genetické
" naprogramování", které zabezpečovalo mužům i ženám přežití
ve smyslu přežití rodu se nezměnilo - podmínky, ve kterých dnes společně
žijeme, jsou zásadně odlišné.


Jak jsou na tom Honzíkové a Marušky dnes?

Často se setkáváme s výrazy ženská intuice, mít oči i vzadu, ženské a
mužské myšlení, muži mají hroší kůži a ženy jsou upovídané a přecitlivělé,
správný chlap nebrečí, každý muž je záletník a jde mu jen o jedno, se
ženskou ( chlapem) se žít nedá ale bez nich také ne - a jistě bychom našli
řadu dalších .

Co je na nich pravdivé? Jsou ženy opravdu citlivější a vnímavější než
muži? A pokud ano, proč je tomu tak?
Odpověď najdeme u "matky
" přírody.

Většina samiček savců je vybavena bohatšími smyslovými schopnostmi než
jejich samčí druzi. Stejně tak je tomu i u člověka. Ženy se staraly o
"hnízdo", pečovaly o děti, byly neustále spolu a potřebovaly
proto umět zachytit i drobné změny naladění dětí i sebe samých.
Rozvinuly tak schopnost všímat si řady pro muže nezachytitelných detailů a
podrobností, neverbálních signálů a změn v chování druhých. Musely
registrovat i malé změny v chování dětí, které mohly být signálem
nemoci, bolesti, hladu a strádání. Navíc komunikovaly v malém prostoru svých
obydlí a jeho okolí a bylo nezbytné pro přežití, aby zaznamenaly i sebemenší
změny, které mohly signalizovat nebezpečí. Proto jsou ženy daleko citlivější
na rozeznávání nálad, emocí ale i drobných detailů v malém prostoru.
Jak
někdy v zoufalství žertují muži: "Moje žena je schopna rozeznat tmavý
vlas na mém saku , který mi určitě nepatří ale zacouvat autem do garáže
je pro ni problém." Většina dětí se svěřuje spíše svým matkám než
otcům, je to většinou matka, která zná smutky i radosti svých dětí
daleko lépe, než otec. Na základě řady signálů, které ženy podvědomě
zachycují, jsou pro ně také daleko čitelnější vzájemné mezilidské
vztahy, jsou citlivější na atmosféru a jsou schopny odhadnout, jak se budou
vztahy mezi lidmi vyvíjet.

V roli ochránkyně hnízda se u žen také vyvinulo tak zvané periferní vidění
často až v rozsahu sto osmdesáti stupňů, nahoře i dole - to je důvod, proč
mají muži často dojem, že ženy mají oči i vzadu.

A jak vidí muži? Muži byli lovci a to, co potřebovali bylo vidět do
dálky, uvidět zvěř, být schopen odhadnout vzdálenost a sledovat pohybující
se cíl i na velkou dálku. Odborníci mluví o "tunelovém" vidění
u mužů
, které skvěle sloužilo ke sledování a ulovení kořisti, které
ale znamená, že v omezeném prostoru jsou muži méně schopni najít zejména
malou věc, než ženy. Typickým dotazem mnoha manželů je: "Prosím tě
kam´s mi schovala tu novou kravatu? Ve skříni ji nevidím." Na to moudrá
žena reaguje tak, že ji přijde manželovi podat a zdrží se komentáře. Nevýhodou
žen je naopak špatný odhad vzdálenost při parkování a couvání, kdy se nám
často podaří otřít se o vůz či jinou překážku za vozem nebo před ním.
Když se zlobíme na své mužské protějšky, že se na ulici ohlédnou za pěknou
dívkou či ženou, zapomínáme, že i my zajímavého muže zaregistrujeme.
Jenom to na nás díky našemu perifernímu vidění partner nepozná, zatímco
my na něm díky jeho tunelovému vidění ano.


Na co se těšit v příštím setkání?

Proč plačící miminka slyší většinou jen matky, jak to že se otec
neprobudí?

Měli bychom se vzájemně hladit a proč to muži často neumí?

Co chutná mužům a co ženám?


Autorka článku vede na Dámě.cz Poradnu komunikace a
osobnostního rozvoje
.


Autor: Ivana Hospodářová

Další články z rubriky

47 žen se svléklo pro charitu. Vydělaly statisíce

47 žen se svléklo pro charitu. Vydělaly statisíce

Dnes | Vystavit svoje tělo čočce fotoaparátu, zvlášť když nejste modelka a není vám sedmnáct, stojí dost…

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…