Komunikují muži a ženy stejně?

| Autor: Ivana Hospodářová PhDr. | Rubrika: Zábava

Proč je komunikace mezi muži a ženami tak složitá a proč si tak často nerozumíme i když naše vztahy jsou více než blízké a hluboké? Co od sebe vzájemně očekáváme a můžeme tato očekávání naplnit?

Komunikují muži a ženy stejně?


Několik slov úvodem

V západoevropských zemích podle statistik končí rozvodem každé druhé manželství,
ženy a muži se vzájemně obviňují z nepochopení, netolerance k partnerovým
názorům, postojům a hodnotám. Každá strana je zásobena množstvím
argumentů a důkazů, naše vztahy jsou často narušovány vzájemným
nepochopením v každodenních záležitostech.

Proč je komunikace mezi muži a ženami tak složitá a proč si tak často
nerozumíme i když naše vztahy jsou více než blízké a hluboké? Co od sebe
vzájemně očekáváme a můžeme tato očekávání naplnit? Jsme schopni se
domluvit s partnerem či partnerkou v soukromém životě i s kolegou a kolegyní
v práci?


Nabízím vám několik setkání nad komunikací mezi muži a ženami. Setkání,
jejichž cílem je nabídnout cosi jako průvodce, který nám pomůže poznat a
pochopit proč se muži a ženy chovají tak, jak se chovají. Když víme proč,
dokážeme pochopit, když víme proč, přestáváme se domýšlet, když víme
proč, jsme schopni akceptovat jednání druhé strany a vzájemně si lépe
rozumět.


Člověk jako moderní " nahá opice"

Jako živočišný druh máme za sebou miliony let evolučního vývoje, ve kterém
naše chování a jednání určovalo naše genetické vybavení. Dnes sice umíme
létat do kosmu ale naše biologické potřeby nejsou příliš vzdálené od
potřeb našich předků před miliony let. Jsme prostě jedním z živočišných
druhů, jsme zvířata, kterým se za miliony let evoluce podařilo vybrousit své
chování a jednání do současné podoby. V rámci tohoto dlouhého vývoje
byla ve struktuře našeho mozku a těla zakódována i rozdílnost mezi muži a
ženami, která nám dnes s radikální změnou našeho světa a našich rolí v
něm působí často problémy.

Podívejme se na rozdíl, který pravděpodobně znáte z vlastní zkušenosti.
V rodině se narodí dvojčátka. Malá Maruška dostane růžové dupačky a peřinku,
její čepička je ozdobena růžovo-bílými volánky a všichni příbuzní a
přátelé, kteří se sklánějí nad její postýlkou nebo kočárkem se rozplývají
a říkají Marušce jaká je roztomilá panenka a jaká z ní vyroste krásná
slečna. Malý Honzík dostane modré dupačky a modrou peřinku a nad jeho postýlkou
a kočárkem se ozývají hlasy jaký fotbalista, silný chlapák z něho určitě
vyroste.

Jsme u vědou i laiky často diskutované otázky: Čím je více ovlivňováno
naše chování a jednání - přírodou nebo výchovou?
Důkazů o tom, že
náš mozek je v okamžiku našeho narození již do značné míry
naprogramovaný a výchova a prostředí, ve kterém vyrůstáme naše chování
jen posiluje nebo utlumuje, těchto důkazů přibývá. Mozek mužů a žen je
naprogramován v souladu s jejich rolemi rozdílně, a proto vidíme svět různě
a rozdílné jsou i naše hodnoty a priority. I kdyby naše dvojčátka Maruška
a Honzík dostala stejné bílé oblečení a chovali jsme se k nim stejně,
dokonce i kdyby vyrůstala na opuštěném ostrově - Honzík by si velmi pravděpodobně
vyřezával vojáky a Maruška by si hrála s panenkou. Samozřejmě, že mezi námi
jsou rozdíly i v rámci pohlaví. Jsou dívky s chlapeckými zájmy a koníčky,
a chlapci, kteří mají spíše dívčí záliby. To, jak je v nás individuálně
namíchána maskulinita a feminita určuje naše chování, komunikaci a jednání
v celém našem dalším životě.


Proč jsou Marušky jiné než Honzíkové

Po miliony let našeho vývoje byla role ženy a muže jednoznačně určena. Muž
byl lovcem a jeho náplň práce byla zabezpečit ženu a děti potravou a ochránit
je před nepřáteli a divokou zvěří. Žena byla dárkyní života a ochránkyní
sídla, znala a zná magické tajemství zrození. Svět našich předků byl
krutý, nelítostný, byl to boj o přežití. Vztahy mezi muži a ženami byly
naopak velmi jednoduché a průzračné. Žena se starala o děti spolu s ostatními
ženami, v okolí jeskyně a sídla sbírala jedlé plody a tak přispívala i k
doplnění výživy rodiny. Muž lovil potravu a ochraňoval pospolitost a když
se vrátil z lovu s kořistí, odpočíval a nabíral síly pro další den. Ženy
pak pečovaly o to, aby si muž dostatečně odpočinul a mohl se druhý den
vydat opět na lov. Obě pohlaví vzájemně oceňovala jedno druhé, protože
jak ženy, tak muži svým způsobem přispívali k přežití rodu. Hlavním úkolem
muže bylo zajistit a ulovit potravu, hlavním úkolem ženy bylo zajistit péči
o potomky.

Jak jsme na tom dnes? Především už vůbec nejde jenom o přežití a
ochranu. Od svých partnerů očekáváme mnohem více. Očekáváme lásku,
naplnění, společné porozumění a soulad. Muž už zdaleka není tím, kdo má
hlavní slovo v existenčním zabezpečení a obživě rodiny, očekává se od
něho, že bude pomáhat také s výchovou dětí, domácími pracemi. Žena
kromě péče o děti, dům a rodinu usiluje o seberealizaci a přispívá k obživě
a prosperitě rodiny. Role muže a ženy se proměňují pod tlakem současných
podmínek moderního světa a techniky, která umožnila ženám osvobodit se od
velkého množství časově náročné domácí práce. Zatímco naše genetické
" naprogramování", které zabezpečovalo mužům i ženám přežití
ve smyslu přežití rodu se nezměnilo - podmínky, ve kterých dnes společně
žijeme, jsou zásadně odlišné.


Jak jsou na tom Honzíkové a Marušky dnes?

Často se setkáváme s výrazy ženská intuice, mít oči i vzadu, ženské a
mužské myšlení, muži mají hroší kůži a ženy jsou upovídané a přecitlivělé,
správný chlap nebrečí, každý muž je záletník a jde mu jen o jedno, se
ženskou ( chlapem) se žít nedá ale bez nich také ne - a jistě bychom našli
řadu dalších .

Co je na nich pravdivé? Jsou ženy opravdu citlivější a vnímavější než
muži? A pokud ano, proč je tomu tak?
Odpověď najdeme u "matky
" přírody.

Většina samiček savců je vybavena bohatšími smyslovými schopnostmi než
jejich samčí druzi. Stejně tak je tomu i u člověka. Ženy se staraly o
"hnízdo", pečovaly o děti, byly neustále spolu a potřebovaly
proto umět zachytit i drobné změny naladění dětí i sebe samých.
Rozvinuly tak schopnost všímat si řady pro muže nezachytitelných detailů a
podrobností, neverbálních signálů a změn v chování druhých. Musely
registrovat i malé změny v chování dětí, které mohly být signálem
nemoci, bolesti, hladu a strádání. Navíc komunikovaly v malém prostoru svých
obydlí a jeho okolí a bylo nezbytné pro přežití, aby zaznamenaly i sebemenší
změny, které mohly signalizovat nebezpečí. Proto jsou ženy daleko citlivější
na rozeznávání nálad, emocí ale i drobných detailů v malém prostoru.
Jak
někdy v zoufalství žertují muži: "Moje žena je schopna rozeznat tmavý
vlas na mém saku , který mi určitě nepatří ale zacouvat autem do garáže
je pro ni problém." Většina dětí se svěřuje spíše svým matkám než
otcům, je to většinou matka, která zná smutky i radosti svých dětí
daleko lépe, než otec. Na základě řady signálů, které ženy podvědomě
zachycují, jsou pro ně také daleko čitelnější vzájemné mezilidské
vztahy, jsou citlivější na atmosféru a jsou schopny odhadnout, jak se budou
vztahy mezi lidmi vyvíjet.

V roli ochránkyně hnízda se u žen také vyvinulo tak zvané periferní vidění
často až v rozsahu sto osmdesáti stupňů, nahoře i dole - to je důvod, proč
mají muži často dojem, že ženy mají oči i vzadu.

A jak vidí muži? Muži byli lovci a to, co potřebovali bylo vidět do
dálky, uvidět zvěř, být schopen odhadnout vzdálenost a sledovat pohybující
se cíl i na velkou dálku. Odborníci mluví o "tunelovém" vidění
u mužů
, které skvěle sloužilo ke sledování a ulovení kořisti, které
ale znamená, že v omezeném prostoru jsou muži méně schopni najít zejména
malou věc, než ženy. Typickým dotazem mnoha manželů je: "Prosím tě
kam´s mi schovala tu novou kravatu? Ve skříni ji nevidím." Na to moudrá
žena reaguje tak, že ji přijde manželovi podat a zdrží se komentáře. Nevýhodou
žen je naopak špatný odhad vzdálenost při parkování a couvání, kdy se nám
často podaří otřít se o vůz či jinou překážku za vozem nebo před ním.
Když se zlobíme na své mužské protějšky, že se na ulici ohlédnou za pěknou
dívkou či ženou, zapomínáme, že i my zajímavého muže zaregistrujeme.
Jenom to na nás díky našemu perifernímu vidění partner nepozná, zatímco
my na něm díky jeho tunelovému vidění ano.


Na co se těšit v příštím setkání?

Proč plačící miminka slyší většinou jen matky, jak to že se otec
neprobudí?

Měli bychom se vzájemně hladit a proč to muži často neumí?

Co chutná mužům a co ženám?


Autorka článku vede na Dámě.cz Poradnu komunikace a
osobnostního rozvoje
.


Autor: Ivana Hospodářová

Další články z rubriky

Seriál Ulice: Svatba, vášnivý polibek, nová postava i Janek Ledecký

Seriál Ulice: Svatba, vášnivý polibek, nová postava i Janek Ledecký

19. 6. | Obyvatelé Ulice budou mít přes prázdniny zaslouženou odpočinkovou pauzu a nás tento týden čeká…

MasterChef Jiří Halamka: Nabízím lidem sexy formu české kuchyně

MasterChef Jiří Halamka: Nabízím lidem sexy formu české kuchyně

14. 6. | Čtyřiadvacetiletý Jiří Halamka patří mezi největší kuchařské naděje v České republice. Vítězství…

Seriál Ulice: Monika se vrací z Afriky a Martin se opije

Seriál Ulice: Monika se vrací z Afriky a Martin se opije

12. 6. | Dvacátá sezóna v Ulici pomalu končí a prázdniny jsou na spadnutí. Co se v seriálu odehraje během…

Co vás čeká v Ulici: David se zaplete s Terezou, Hedvika a Ota si řeknou "ano"

Co vás čeká v Ulici: David se zaplete s Terezou, Hedvika a Ota si řeknou "ano"

5. 6. | Dvanáctá sezona seriálu Ulice jde do finále! Do prázdnin se toho ještě stane: Jako již tradičně nás…