Komunikují muži a ženy stejně?

Komunikují muži a ženy stejně?

Několik slov úvodem
V západoevropských zemích podle statistik končí rozvodem každé druhé manželství, ženy a muži se vzájemně obviňují z nepochopení, netolerance k partnerovým názorům, postojům a hodnotám. Každá strana je zásobena množstvím argumentů a důkazů, naše vztahy jsou často narušovány vzájemným nepochopením v každodenních záležitostech.
Proč je komunikace mezi muži a ženami tak složitá a proč si tak často nerozumíme i když naše vztahy jsou více než blízké a hluboké? Co od sebe vzájemně očekáváme a můžeme tato očekávání naplnit? Jsme schopni se domluvit s partnerem či partnerkou v soukromém životě i s kolegou a kolegyní v práci?
Nabízím vám několik setkání nad komunikací mezi muži a ženami. Setkání, jejichž cílem je nabídnout cosi jako průvodce, který nám pomůže poznat a pochopit proč se muži a ženy chovají tak, jak se chovají. Když víme proč, dokážeme pochopit, když víme proč, přestáváme se domýšlet, když víme proč, jsme schopni akceptovat jednání druhé strany a vzájemně si lépe rozumět.

Člověk jako moderní " nahá opice"
Jako živočišný druh máme za sebou miliony let evolučního vývoje, ve kterém naše chování a jednání určovalo naše genetické vybavení. Dnes sice umíme létat do kosmu ale naše biologické potřeby nejsou příliš vzdálené od potřeb našich předků před miliony let. Jsme prostě jedním z živočišných druhů, jsme zvířata, kterým se za miliony let evoluce podařilo vybrousit své chování a jednání do současné podoby. V rámci tohoto dlouhého vývoje byla ve struktuře našeho mozku a těla zakódována i rozdílnost mezi muži a ženami, která nám dnes s radikální změnou našeho světa a našich rolí v něm působí často problémy.
Podívejme se na rozdíl, který pravděpodobně znáte z vlastní zkušenosti. V rodině se narodí dvojčátka. Malá Maruška dostane růžové dupačky a peřinku, její čepička je ozdobena růžovo-bílými volánky a všichni příbuzní a přátelé, kteří se sklánějí nad její postýlkou nebo kočárkem se rozplývají a říkají Marušce jaká je roztomilá panenka a jaká z ní vyroste krásná slečna. Malý Honzík dostane modré dupačky a modrou peřinku a nad jeho postýlkou a kočárkem se ozývají hlasy jaký fotbalista, silný chlapák z něho určitě vyroste.
Jsme u vědou i laiky často diskutované otázky: Čím je více ovlivňováno naše chování a jednání - přírodou nebo výchovou? Důkazů o tom, že náš mozek je v okamžiku našeho narození již do značné míry naprogramovaný a výchova a prostředí, ve kterém vyrůstáme naše chování jen posiluje nebo utlumuje, těchto důkazů přibývá. Mozek mužů a žen je naprogramován v souladu s jejich rolemi rozdílně, a proto vidíme svět různě a rozdílné jsou i naše hodnoty a priority. I kdyby naše dvojčátka Maruška a Honzík dostala stejné bílé oblečení a chovali jsme se k nim stejně, dokonce i kdyby vyrůstala na opuštěném ostrově - Honzík by si velmi pravděpodobně vyřezával vojáky a Maruška by si hrála s panenkou. Samozřejmě, že mezi námi jsou rozdíly i v rámci pohlaví. Jsou dívky s chlapeckými zájmy a koníčky, a chlapci, kteří mají spíše dívčí záliby. To, jak je v nás individuálně namíchána maskulinita a feminita určuje naše chování, komunikaci a jednání v celém našem dalším životě.

Proč jsou Marušky jiné než Honzíkové
Po miliony let našeho vývoje byla role ženy a muže jednoznačně určena. Muž byl lovcem a jeho náplň práce byla zabezpečit ženu a děti potravou a ochránit je před nepřáteli a divokou zvěří. Žena byla dárkyní života a ochránkyní sídla, znala a zná magické tajemství zrození. Svět našich předků byl krutý, nelítostný, byl to boj o přežití. Vztahy mezi muži a ženami byly naopak velmi jednoduché a průzračné. Žena se starala o děti spolu s ostatními ženami, v okolí jeskyně a sídla sbírala jedlé plody a tak přispívala i k doplnění výživy rodiny. Muž lovil potravu a ochraňoval pospolitost a když se vrátil z lovu s kořistí, odpočíval a nabíral síly pro další den. Ženy pak pečovaly o to, aby si muž dostatečně odpočinul a mohl se druhý den vydat opět na lov. Obě pohlaví vzájemně oceňovala jedno druhé, protože jak ženy, tak muži svým způsobem přispívali k přežití rodu. Hlavním úkolem muže bylo zajistit a ulovit potravu, hlavním úkolem ženy bylo zajistit péči o potomky.
Jak jsme na tom dnes? Především už vůbec nejde jenom o přežití a ochranu. Od svých partnerů očekáváme mnohem více. Očekáváme lásku, naplnění, společné porozumění a soulad. Muž už zdaleka není tím, kdo má hlavní slovo v existenčním zabezpečení a obživě rodiny, očekává se od něho, že bude pomáhat také s výchovou dětí, domácími pracemi. Žena kromě péče o děti, dům a rodinu usiluje o seberealizaci a přispívá k obživě a prosperitě rodiny. Role muže a ženy se proměňují pod tlakem současných podmínek moderního světa a techniky, která umožnila ženám osvobodit se od velkého množství časově náročné domácí práce. Zatímco naše genetické " naprogramování", které zabezpečovalo mužům i ženám přežití ve smyslu přežití rodu se nezměnilo - podmínky, ve kterých dnes společně žijeme, jsou zásadně odlišné.

Jak jsou na tom Honzíkové a Marušky dnes?
Často se setkáváme s výrazy ženská intuice, mít oči i vzadu, ženské a mužské myšlení, muži mají hroší kůži a ženy jsou upovídané a přecitlivělé, správný chlap nebrečí, každý muž je záletník a jde mu jen o jedno, se ženskou ( chlapem) se žít nedá ale bez nich také ne - a jistě bychom našli řadu dalších .
Co je na nich pravdivé? Jsou ženy opravdu citlivější a vnímavější než muži? A pokud ano, proč je tomu tak? Odpověď najdeme u "matky " přírody.
Většina samiček savců je vybavena bohatšími smyslovými schopnostmi než jejich samčí druzi. Stejně tak je tomu i u člověka. Ženy se staraly o "hnízdo", pečovaly o děti, byly neustále spolu a potřebovaly proto umět zachytit i drobné změny naladění dětí i sebe samých. Rozvinuly tak schopnost všímat si řady pro muže nezachytitelných detailů a podrobností, neverbálních signálů a změn v chování druhých. Musely registrovat i malé změny v chování dětí, které mohly být signálem nemoci, bolesti, hladu a strádání. Navíc komunikovaly v malém prostoru svých obydlí a jeho okolí a bylo nezbytné pro přežití, aby zaznamenaly i sebemenší změny, které mohly signalizovat nebezpečí. Proto jsou ženy daleko citlivější na rozeznávání nálad, emocí ale i drobných detailů v malém prostoru. Jak někdy v zoufalství žertují muži: "Moje žena je schopna rozeznat tmavý vlas na mém saku , který mi určitě nepatří ale zacouvat autem do garáže je pro ni problém." Většina dětí se svěřuje spíše svým matkám než otcům, je to většinou matka, která zná smutky i radosti svých dětí daleko lépe, než otec. Na základě řady signálů, které ženy podvědomě zachycují, jsou pro ně také daleko čitelnější vzájemné mezilidské vztahy, jsou citlivější na atmosféru a jsou schopny odhadnout, jak se budou vztahy mezi lidmi vyvíjet.
V roli ochránkyně hnízda se u žen také vyvinulo tak zvané periferní vidění často až v rozsahu sto osmdesáti stupňů, nahoře i dole - to je důvod, proč mají muži často dojem, že ženy mají oči i vzadu.
A jak vidí muži? Muži byli lovci a to, co potřebovali bylo vidět do dálky, uvidět zvěř, být schopen odhadnout vzdálenost a sledovat pohybující se cíl i na velkou dálku. Odborníci mluví o "tunelovém" vidění u mužů, které skvěle sloužilo ke sledování a ulovení kořisti, které ale znamená, že v omezeném prostoru jsou muži méně schopni najít zejména malou věc, než ženy. Typickým dotazem mnoha manželů je: "Prosím tě kam´s mi schovala tu novou kravatu? Ve skříni ji nevidím." Na to moudrá žena reaguje tak, že ji přijde manželovi podat a zdrží se komentáře. Nevýhodou žen je naopak špatný odhad vzdálenost při parkování a couvání, kdy se nám často podaří otřít se o vůz či jinou překážku za vozem nebo před ním. Když se zlobíme na své mužské protějšky, že se na ulici ohlédnou za pěknou dívkou či ženou, zapomínáme, že i my zajímavého muže zaregistrujeme. Jenom to na nás díky našemu perifernímu vidění partner nepozná, zatímco my na něm díky jeho tunelovému vidění ano.

Na co se těšit v příštím setkání?
Proč plačící miminka slyší většinou jen matky, jak to že se otec neprobudí?
Měli bychom se vzájemně hladit a proč to muži často neumí?
Co chutná mužům a co ženám?

Autorka článku vede na Dámě.cz Poradnu komunikace a osobnostního rozvoje.

Autor: Ivana Hospodářová