Konec světa v USA

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Jak proběhly vánoce a přechod do nového tisíciletí se dovíte od naší čtenářky z USA v článku s podtitulem - Kolikrát přijde ježíšek a Konec světa (pardon, století).

Vážené čtenářky , vážení čtenáři. Pokud by vše šlo normální
cestou, objevil by se slíbený článek " Kolikrát přijde Ježíšek
" na internetových stránkách Dámy již před 14ti dny. Do cesty dobrému
úmyslu se však postavil mému neamerickému organismu zcela neznámy americký
virus, který způsobil dokonalý výpadek všech jeho funkcí, včetně
schopnosti vstát z postele a posadit se k počítači, natož pak něco
smysluplného vyprodukovat. Dnešní článek budou tedy vlastně články dva,
pojednávající o ne již zcela aktuálních tématech Vánoc a oslav konce
jednoho a počátku nového století  v Americe z pohledu novousedlíka a
jeho rodiny.


  Takže : KOLIKRÁT PŘIJDE JEŽÍŠEK a KONEC SVĚTA
( PARDON, STOLETÍ ).


  Americké Vánoce, jak je všeobecně známo, mají poněkud jiné časové
uspořádání, než na jaké jsme zvyklí v Čechách. Trvají přesně řečeno
jeden den,či spíš by se dalo říci, jedno ráno. Veškeré úsilí několika listopadových
a prosincových týdnů vyvrcholí v ranních hodinách 25.12. něčím, pro co
by se možná lépe než nadílka hodil název pyžamová párty.

Později během dne se rodina posilní krocanem a několika druhy velmi sladkého
a velmi pestrobarevného pečiva  a její členové začnou tajně či
zcela otevřeně přemýšlet za co příští den vymění nelíbící se vánoční
dárečky, popřípadě jak úspěšní budou během největšího výprodeje
roku. 26.12 se u kontejnerů začaly také  objevovat dosloužilé stromečky,
někdy včetně stojanu i části dekorací. Nic než komerce, dralo se mi s
notnou dávkou smutku na mysl. Komerční myšlení však málem o vánoční svátky
připravilo moji rodinu.

Již zcela pohodlně přizpůsobeni základní myšlence amerického obchodu, že
vše je k sehnáni kdykoliv a kdekoliv, jsme si nedělali moc velké starosti s
obstaráváním vánočního stromečku. Den před Štědrým dnem, když se můj
malý syn po sté ptal, jak je to vlastně s tím Ježíškem, jestli vůbec přijde,
když nemá kam dát dárky, jsme zjistili, že v celém našem městečku už
není ani jeden jediný stánek, u kterého by se stromečky daly zakoupit. Co
zbylo, byly tři opuštěné borovičky-kostata před největším supermarketem
hrdě označené červenou cedulí sleva a cenou 12 dolarů. Bohužel, zelené větve
ze všech tří by nevydaly ani na kytici do vázy, natož aby se s nimi
spokojil můj syn a Ježíšek. Prožili jsme poněkud bezesnou noc a moje víra
v nekonečné možnosti amerického trhu byla značně otřesena. Příští den
jsme se vydali směrem na sever, k hranicím Illinois a Wisconcinu, v naději,
že pokud se nám nepodaří stromek koupit u stánku, tak snad najdeme nějakou
farmu, kde bude možno si jej uříznout. Zpočátku to vypadalo dost beznadějně,
ale nakonec jsme se vrátili s vítězným úsměvem na rtech. Vánoce budou. A
byly. Stromeček, pokud byl opřený o stěnu, budil dojem perfektního exempláře.
Ve stojanu se povážlivě nakláněl na jednu stranu a dával zřetelně
najevo, že vyrůstal v těsném objetí s nějakým svým bratříčkem. Ale
byl a i přesto, že jsme zapomněli koupit háčky na vánoční ozdoby, že měl
americké rozměry a my špatný odhad množství baňek a řetězů potřebných
k jeho ozdobení, krásný a

majestátný ( a ještě pár dní bude ). Ježíšek mého dětství jezdil na
saních, které si řídil sám a nehodilo se pozorovat jeho příchod. Ježíšek
v představách  mého syna je malý a ne dost silný na nošení dárků
("Nakonec je to jenom miminko, ne?", argumentoval se mnou ). Dárky
proto přivezli létající sobi a Ježíšek asi plnil jen dozorčí roli. Na
každý pád byli naši sousedé dost vyvedení z míry vzrušeným chlapečkem
pobíhajícím po zahradě s baterkou a vzhledem k délce paží svítícím spíše
do jejich oken než na oblohu. Nakonec se ( s pomocí blízkého letiště ) Ježíška
i s jeho povozem podařilo lokalizovat a večer šňastně dospěl ke
konci. Ráno poté bylo kromě dorozbalovaní dárků zasvěceno hlavně otázce,
kolikrát ten Ježíšek asi ještě přijde. Poté, co se můj syn ve svém životě
poprvé, ale zato hned třikrát po

sobě setkal s Mikulášem ( zásluhou několika mikulášských besídek pořádaných
místními spolky Čechů a Moravanů ), nemohl pochopit, že Ježíšek svůj výstup
opravdu zopakuje až zase za rok. Nicméně vánoční vzrušení postupně
utichlo i v naší rodině a do sváteční atmosféry se začaly vkrádat obávané
myšlenky z blížícího se konce roku, mohutně podporované místním tiskem,
rozhlasem a televizí jako i místními společnostmi distribuujícími plyn či
elektrický

proud. Ve schránce jsem začala nacházet letáky typu " zachovávejte
paniku ", tedy vše připraveno, ale přesto si občane raději zakup ... a
následoval výčet nezbytností včetně jejich množství s ohledem na stáří
a počet členů rodiny. Se svým příslovečným suchým humorem poznamenal můj
manžel jen tak na okraj telefonátu s rodiči, že naštěstí bydlíme v těsné
blízkosti lesa a tak se v nejhorším případě alespoň ohřejeme. Zasel tím
malé, ale vydatně klíčící

semínko strachu do jejich duší a vyvolal lavinu dotazu z Čech, jak to asi
bude tam, když i tady se mluví o tom nejhorším. Moje sestra oznámila, že
opouští Phoenix, který je pro svoji obrovskou elektrickou elektrárnu ohrožen

útokem teroristů a prakticky ve stavu nejvyšší pohotovosti a jede strávit
konec roku do pouště vzdálené několik hodin jízdy autem. Když se mne během
nákupu potravin několik lidí zeptalo, myslím-li si, že za studena lépe
chutnají konservované polévky nebo hovězí s fazolemi, pochopila jsem, že
strach má ještě větší kupní sílu než samotné Vánoce. Den D nadešel a
televizní stanice od časných ranních hodin přenášely záběry z prvních
minut nového století, tak, jak postupně nastávalo po celém světě. Voda
tekla, světla svítila, večeři jsme si nemuseli ohřívat na táboráku. Po
internetu jsme poslali poslední pozdravy z 20. století a poslechli si ty
nejnovější z Čech 21. století. Svět se nezhroutil, život jde dál ( i když
několik sýčků si tiše huhlá pod fousy, že se možná ještě ukáže, že
ani těch 100 bilionů dolarů, které Amerika investovala v souvislosti s Y2K ,
nás neochrání před katastrofami všeho druhu ).

   Dodatečně, ale o to neméně srdečně vám všem přeji mnohem
lepší, hezčí, zdravější a úspěšnější nový rok, nové století a
nové tisíciletí, než byly ty minulé. Hodně radosti, málo starostí, smích
na rtech a klid v duši aň vás provází nejméně do našeho příštího
setkání.


Autor: Iveta 

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…