Kouzlo malých obchůdků

| Autor: Ebra | Rubrika: Zábava

Chodívám s paničkou úplně všude. Aby ne, když jsem její siamské dvojče. A některé obchůdky mám opravdu hodně ráda. Jsou to takové ty malé, kde se vám kromě vybraného zboží dostane i milého slova.

Občas se nedá nic dělat a jedeme na velký nákup do supermarketu. To bývám zavřená v tašce se zamřížovaným okýnkem a připomínám trestance. Panička mi vždycky domlouvá, ať zůstanu doma, ale já klidně budu trestanec, hlavně že jsem s ní. A taky vím, že přijedeme domů s plnými taškami, ve kterých se vždycky skrývá něco dobrého pro mě.


Ale opravdu ráda mám nákupy v malých obchůdcích. Představte si, že v jednom řeznictví jsem dostala dokonce příkazem, abych vstoupila dovnitř. Tedy na ruce u paničky. Od té doby tam chodím docela často a dostávám tam vždycky nějakou tu dobrůtku. Už mě znají a i kdyby nepozdravili tu protivnou babu, co vleze do dveří a ječí, že zelená má být tráva a ne maso, mně vždycky řeknou: „Pěkně tě vítáme, Enninko, copak si dneska dáš dobrého?“ Babě řekli, ať si dojde na oční, jestli není barvoslepá. Já bych tedy řekla že je. To maso fakt nebylo zelený. Zelená byla paní prodavačka, když baba holí rozbila vitrínku se salámem. To jeden kouká, jak se v takové masně pobaví.


Pak taky chodím do drogerie. Tuhle tam byla nová ostraha, pán se postavil do první uličky mezi regály a bojovně se rozkročil, odhodlán bránit proti mně zubní pasty. Paní prodavačka se usmála a řekla: „To je dobrý, Vašku, tahle čivavka se tu nosí na ruce, nepořádek nedělá a má povoleno od vedoucí k nám chodit.“ Ačkoliv nemám ráda, když na mě cizí lidé sahají a jak jinak jim to mám říct, než zavrčením, na tuhle paní prodavačku vrčet nikdy nebudu i kdyby si mě pochovala. Té jsem radostně olízla ruku.


Sice bydlíme v Praze, ale stejně říkáme, že žijeme na předměstí Hradce Králové. Jsme taková okrajová čtvrť na východním okraji velkoměsta, která si stále ještě pamatuje, že bývala vesnicí. Chodíváme s paničkou takové kolečko. První zastávka je u paní zelinářky. Ta už ví, že před buřtíkem dám přednost kousku květáku a jak mě vidí mezi dveřmi, už někde nějaký ten kousíček uloupne a dá mi ho. Pozeptá se, jak se máme, probereme počasí a i kdyby bylo nač zrovna nadávat, paní zelinářová to nedělá. Zásadně se usmívá jako sluníčko. Má ho asi ráda. Zřejmě to má odkoukané od ovoce a zeleniny, které prodává.


Pak se stavíme ve zmíněném řeznictví. Abych neurazila, dám si tam kousek šunky. Ale jen vybrané. No co, zmlsali si mě tam takhle sami. Pochválím jim vystavené dobroty. Kdybyste nevěděli, jak vypadá čivava, která chválí, tak to takhle dám pěkně ouška dozadu a úplně stejně jako člověk se usměju. Fakt. Umím to.


A jdeme do obchodu, kde mají všechno. Je to vlastně takový velký koloniál. Tam mi sice nikdo nic nedává, ale personál mě už zná a usmívá se na mě. A tak znovu: uši dozadu a oplácet stejnou mincí!


Zamíříme domů. Cestou se ještě stavíme v chovatelských potřebách, kde mi panička kupuje ty nejlepší granulky. Takové maličké a voňavé. Pozdravím tetu prodavačku i ovčáka Emu. „Jakpak se má babička, Enninko?“ ptá se teta prodavačka. To posmutním, protože babička nám poslední dobou stůně. „To bude dobrý, neboj, to dělá to počasí,“ utěšuje mě i paničku teta prodavačka, „to mává i s mladejma, natož s tvojí babičkou.“


Tyhle malé obchůdky mají své kouzlo a řeknu vám, že než všechny ty zbytečné věci, které vám jako dárky dávají některé velikánské obchody, mám raději úsměv a pár slov. Pak nám s paničkou připadá, že je to na tom světě v pořádku.

Vaše

Eni

Další články z rubriky

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

Retro Vánoce: Jak jsme nakupovali v 70. a 80. letech?

30. 11. | Retro letí! Doba běží rychle dopředu a my si rádi připomínáme, co jsme tak milovali dřív a co nám…

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

Funguje vám intuice? Naučte se slyšet svůj vnitřní hlas

30. 11. | Každý den děláme tisíce malých rozhodnutí, která ve výsledku formují celé naše osudy. Někteří…