Krabice plná vzpomínek

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Sobotní ráno, které bylo doprovázeno podzimním sychravým počasím, vypadalo docela jinak, než jsem si ho představoval. Slunné dny byly rázem pryč a ...

Krabice plná vzpomínek


Sobotní ráno, které bylo doprovázeno podzimním sychravým počasím,
vypadalo docela jinak, než jsem si ho představoval. Slunné dny byly rázem pryč a plánování
víkendu v poklidu za hranicemi všedních dnů muselo počkat na lepší počasí. Z
postele mě vyhnala slova mé ženy o promrhání času, který jde zúročit prací. Nepřekvapilo
mě to. Dlouho jsem odkládal různé domácí práce, které moje drahá polovička považuje
za stejně důležité jako vyrovnaný státní rozpočet nebo přemnožení mandelinky
bramborové. Nemohl jsem pochopit, čím si u mé ženy získaly takový význam. Přecházel
jsem to však bez mrknutí oka a uchovával si nad těmito věcmi dostatečný nadhled, věděl
jsem, že i já potřebuji často pochopit víc než jindy.


Výběr zanedbané práce jsem tentokrát učinil sám. Půda na vrcholu
našeho paláce nespatřila ruku pracanta už pěkných pár let. Nebyla poznamenaná nepořádkem,
ale sloužila po dlouhou dobu jako odkladiště věcí naší rodiny, které nemohly býti
využity, nicméně zbavit se jich vyhozením by bylo vůči těmto pokladům nedůstojným
poděkováním za služby, které po dobu své existence konaly ve prospěch našich předků.

Lehce jsem uchopil kliku od velkých železných dveří a vstoupil do prostoru, kde se
zastavil čas. Zprvu mě překvapilo, jak to u nás na půdě vypadá. Hlavou mi
probleskla myšlenka, že jsem dlouho nepotěšil toto místo svojí přítomností. Okamžitě
jsem zamířil na místo úklidu. Bylo to na druhém konci místnosti, kde shodou okolností
nebylo žádné světlo. Tento nejméně nezajímavý kout jsem usmlouval se ženou u snídaně.
Než jsem ho viděl, považoval jsem to za dílčí vítězství. Snažil jsem se utěšit,
že by to jinde nebylo lepší.

Uchopil jsem nenadepsaný sešit a nahlédl do jeho útrob. Byl popsaný řečí, která
mi skryla význam slov. Napadlo mě, že to bude sešit mého dědečka. Porozhlédl jsem
se kolem sebe a ujistil, že stojím před dědečkovým bohatstvím. S notnou dávkou pošetilosti
jsem otevřel černý pytel a ukončil půdní pobyt sešitu i jeho bratrům, které se mi
dostaly do rukou. Svůj nesouhlas s osudem, který jsem jim zvolil, mi daly vědět
prachovým oblakem, který na mě poslaly z pytle ven. V tu chvíli jsem si uvědomil, že
tu byly opravdu dlouho. S větší opatrností jsem k nim přidal několik výtisků starých
novin a kalhoty, které by jistě nebyly módním trhákem. Druhý a třetí pytel
naplnily šaty, boty a jeden klobouk. Otevřel jsem další pytel a napřáhl se po obsahu
malého kufříku. Jedno pouzdro na brýle, vystřihané články z novin, jedny brýle,
stará zašlá mince, kupa fotografií a několik zdánlivě zbytečných věcí. To všechno
jsem vyprostil, než jsem narazil na papírovou krabici s divným nápisem - pokojové květiny.

Během pročítání článků z novin jsem si uvědomil, jak rychle jsem podlehl prohlížení
starého harampádí, kterého jsem se tak obával. Psalo se v nich o divných věcech,
které jsem s mým dědečkem nemohl spojit, ačkoli jsem se o to snažil co mi síly stačily.
Až na jeden, ale to mi mnoho práce nedalo. Byl tam na obrázku s přáteli na fotbalovém
hřišti. Patrně nějaký místní plátek. Fotografie jsem si prošel zběžně. Měl
jsem pocit, že si zaslouží alespoň trochu pozornosti, kterou jsem rozdával nad ostatními
věcmi. Nakonec je čekal stejný osud, jako všechno ostatní.


S prázdnýma rukama jsem se vrhl po krabici. Ihned jsem uslyšel jak se vše
co bylo uvnitř, pohnulo a sesunulo tíhou gravitace. Nedalo mi ji neotevřít. Jakmile
jsem pohnul víkem, ohromil mě světlý pruh nezaprášené části, která se po celou
dobu ukrývala před všudybylým prachem. Postupně se před mýma očima objevovaly věci
o jejichž významu jsem nemusel dlouho přemýšlet. Krabice, která dlouho odpočívala
pod střechou, ukrývala dědečkovy milníky života. Nebyli to věci hodnotné ve srovnání
se zlatem nebo drahým kamením, byly to věci, které si získaly dědečkovu přízeň
úplně něčím jiným. Navrchu ležely dvě voskové sošky. Byl to anděl s Mikulášem.
Čas, který tu byl s nimi, vymazal z jejich tváří vše co by je připomínalo, jen křídla
anděla a mikulášská berla neutajila jejich původ. Pohlédl jsem znovu do krabice a
uviděl sádrový domeček, malý útržek barevného papíru, mosaznou píšňalku a
malou mušličku. Přepadl mě pocit, že jsem vstoupil na posvátnou zem, která patřila
majiteli těchto věcí. Neohrabaně jsem se přehraboval ve věcech, které mi připomínaly
nepořádek a ony zatím ukrývaly velké bohatství. Bylo to bohatství zvláštní. Začalo
mi být smutno. Bezcitně jsem "pytloval" vše, co mi přišlo do rukou a neuvědomoval
si, že malá skromná krabice mohla mít pro dědečka velký význam. Mohla mu připomínat
nejkrásnější okamžiky jeho života a stát se cestou, po které se k těmto okamžikům
vracel.

Znovu jsem sáhl do krabice. Tentokrát jsem vytrhl ze spánku několik pohlednic, dvě
fotografie, balicí papír z dárku, dvě mašličky a přání vyznávající lásku a úctu.
Už zbývalo vysvobodit jen sošku malého slona a mohl jsem pohlédnout do poštovní obálky.
Dopisní papír, který se skrýval uvnitř, byl poset růžičkami propletenými mezi
spoustou slunečních paprsků. Malé datum v horním koutku jsem nedokázal rozluštit. Příliš
jsem se o to nepokoušel. V tu chvíli to nebylo důležité. Okamžitě jsem pohledem
sklouzl na první řádky dopisu a začal číst……


Motýl


Viděl jsem motýla. Na první pohled všedního okřídleného tvorečka,
který přesto v okamžiku upoutal moji pozornost. Stále jsem pozoroval jeho rozevláté
tělíčko a nemohl odtrhnout oči. Byl neuvěřitelně krásný. Koordinace jeho pohybů
s větrem byla nenapodobitelná. Musel být s proudy vzduchu snad spojený. Náhle se k
tanci vzduchem přidal druhý motýl. Létali kolem sebe stále blíž a blíž, až
vzbuzovali dojem brzké srážky. Pochopil jsem, že je to motýl s motýlí slečnou. Láska,
která z nich vyzařovala se nedala přehlédnout. V letu, v neustálém pohybu byli stále
u sebe. Blízkost jejich tělíček při nejobratnějších pohybech nemohla být náhodná.
Museli se milovat celou motýlí bytostí. Dokázali se vcítit jeden do druhého, dokázali
se milovat bez přistání na zemi. Jejich touha byla nezlomná. Pomyslné, ale přesto
pevné pouto lásky je spojovalo neuvěřitelně mocnou silou. Hledím do očí lásky,
která se odehrává v oblacích. Hledím do tváře opravdové lásky.


…..poté následovalo několik nečitelných slov, z kterých jsem
pochopil, že dopis, který držím nebyl, nikdy odeslán. Pousmál jsem se.

Na dně krabice nezbylo už skoro nic. Jen nažloutlá růže zbavená života. Uchopil
jsem ji do ruky a dobře si ji prohlédl. Ležela tu bez dotyku člověka desítky let,
aby jednou někomu připomněla lásku. Napadlo mě, kdo ji přede mnou držel ve svých
dlaní a proč v nich nezůstala. Bez odpovědi jsem ji uložil zpět a pomalu začal
vracet dědečkovy "klenoty" do krabice, ve které jsem je objevil. Zavřel jsem
víko a s úlevou vydechl. Ještě jsem naposledy zabrouzdal ve vzpomínkách na dědečka,
abych poté vstal a uložil jeho tajemství na velkou dřevěnou skříň, která obývá
naši půdu od nejvzdálenějších let. Nepřekvapilo by mě, kdyby tu byla dřív než
samotný dům.

Uklidil jsem zbylé harampádí do posledního pytle a odnesl jej k ostatním, které čekali
u dveří půdy. Nebyly tu samy. Stála tu moje žena a při prvním pohledu mě zaplavila
vodopádem slov o dlouhé době, kterou jsem strávil pod střechou a hubených výsledcích
mého snažení. Její slova byla provázena úsměvem, jen se mě snažila pozlobit. Výčitka
o pokročilé hodině a skoro studeném obědu, který mi znovu ohřívat nebude, zněla
docela vážně. Já byl však pohlcen láskyplnými pocity z dědečkova života. Ani
chvilku jsem neotálel a bez vysvětlování políbil tvář své ženy a rychle spěchal
k prostřenému stolu.

Než jsem vypínačem znovu ponořil půdu do tmy, poslal jsem dědovi úsměv a poděkování.
Dlouho odkládaný úklid byl nakonec moc hezký. Jen až se znovu ponořím do brouzdání
minulostí, budu se muset obrnit proti prohlížení nebo zamknout na několik západů.


Autor: "blonďák"


Další články z rubriky

Jak se vám líbí? Nejšílenější svatební fotografie

Jak se vám líbí? Nejšílenější svatební fotografie

Dnes | Chystáte svatbu sobě nebo své dceři a chcete, aby tento výjimečný den nezůstal pouze ve vašich…

Proč Popelka získala prince? Věci, které se od ní musíte naučit

Proč Popelka získala prince? Věci, které se od ní musíte naučit

Včera | V pohádkách se ukrývá spousta moudrostí. Tak si to vezměte… šedá myška, kterou všichni šikanují,…

Co se bude dít v Ulici? Nešťastná láska, facky i úraz!

Co se bude dít v Ulici? Nešťastná láska, facky i úraz!

16. 1. | V Ulici je tento týden opět pěkně živo. Oblíbené postavy se budou potýkat s běžnými starostmi, ale…

Sexy chlapíci z Ordinace v růžové zahradě: Kdo je váš favorit?

Sexy chlapíci z Ordinace v růžové zahradě: Kdo je váš favorit?

13. 1. | 2 | Seriál Ordinace v růžové zahradě se po Vánocích vrátil zpátky na televizní obrazovky a my opět…