Krása je prý v očích pozorovatele, nikoli v pozorovaném objektu. Tímto tvrzením se vyjadřuje fakt, že lidem se nelíbí stejné objekty či stejné osoby, ale že mají různý vkus a různá estetická kritéria.
Ty však neřídí oči, které jsou jen nástrojem vidění objektů, ale estetické vnímání řídí mozková kůra. Leží jen pár centimetrů za očima a je aktivní kdykoli se objeví subjektivně krásný vjem.
Neurolog Semir Zeki z University College v Londýně zjistil, že je jedno, co se komu líbí, ale když už se něco líbí, všichni lidé reagují v jisté části mozku stejně. Konkrétně při pohledu na krásný obraz, krásného člověka či při poslechu krásné hudby – přitom krásu hodnotí pozorovatel, nikoli objektivní kritéria – se zapíná v mozku očně-čelní kůra (orbito-frontální kortex), která vnímání krásy zpracovává.
„Téměř cokoli může být považováno za umění, ale my si myslíme, že jen díla, jejichž interakce s pozorovatelem vyvolá aktivitu ve střední části orbito-frontální kůry by měla spadat do klasifikace krásného umění,“ tvrdí profesor Zeki.
Klasifikace toho, co je umění, podle reakce mozku je ale problematická, neboť je subjektivní. Milovník rocku totiž vykazuje aktivitu při poslechu hudby U2, ale přitom nemusí vykazovat aktivitu při poslechu Beethovena. A to může platit naopak. Rocker se tak s milovníkem klasické hudby nemusí shodnout na tom, co je umění, pokud bude kritériem subjektivní vnímání krásy díla. Oba však vykazují při poslechu své oblíbené hudby stejnou aktivitu ve zmiňované části mozku.
ČTĚTE TAKÉ: MAMINKA.CZ - Web pro těhotné a maminky!
POJĎTE NAKUPOVAT DO BUTIKU NA DÁMA.CZ!