Někdo má rád holky jiný vdolky, někdo je šikovný na to a jiný na ono. Panička si řekla, že upeče dort. Ona, která je ráda, že zvládne hrnečkovej koláč a pokud výsledek nepřipomíná další prkýnko na krájení, celá rodina slaví.
Byli jsme na chatě. Teta, taky Eva, říkáme jí Evča, přivezla vlastnoručně upečený dort. Konala se totiž oslava. Co vám budu povídat, dort byl výborný. Až tak výborný, že si moje panička řekla o recept. Páníček pozvedl obočí, jako co to má znamenat. On si jinak myslí, že panička slovo recept považuje za sprosté slovo. Evča s radostí paničce recept napsala.
A tak ta moje panička jen čekala, kdy bude mít trochu víc času (u ní víc času na pečení znamená asi tak den dovolené), že to vyzkouší. Trochu víc času měla včera. Ráno nakoupila ingredience a od té doby, co se vrátila, ten dort tvořila. Večer byl hotový. To nejvíc, co nám všem poskytl, byla spousta legrace. Tedy když říkám nám všem, nemyslím tím paničku. Ta vypadala, že se právě vrátila z bramborové brigády a že je zralá na odjezd do lázní.
Seděla a lamentovala nad tím, že když spočítá, kolik ji výroba stála peněz, měla by za to dorty dva. Když prý bude počítat roky, o které nad pečením zestárla, může to zabalit a jít rovnou do důchodu. No a navíc – pomazánka toho dortu se dělá z pomazánkového másla a když šla panička na nákup, nevzala si brejle. Pak se celou cestu domů děsila, jestli nekoupila česnekový. Mohu říct, že česnekový nebylo. V každém případě ale bylo slané. I přes neuvěřitelné množství cukru byla pomazánka pořád slaná. Na našlehání bílků do podoby sněhu panička není zařízená. Šlehala různými způsoby, chvílemi se zdálo, že se rozhodla ze vzteku ty bílky rozmlátit doztracena. Když bylo dílo hotovo, stopky hlásily, že za tu dobu by dvakrát došla do cukrárny a zpátky. Cukrárna je daleko. Přidala další potřebné náležitosti a krčila nos nad tím, jaká prapodivná hmota vznikla. Prapodivná, neprapodivná, bylo to asi ono, protože po hodinovém pečení v troubě z toho byl hotový disk. Připravený k hodu. Když se jala tu divnou věc mazat a páníček se chechtal, že to má uplácat hezky dohladka, málem to panička jako ten disk také použila. Možná by udělala líp. Nepřibrala by konzumací patnáct kilo, nebolel by ji žaludek a neměla by výčitky svědomí, které pociťuje vůči svému cholesterolu.
Babička ochutnala. Pravila, že pomazánkové máslo to nezapře. Já jsem taky ochutnala. Zaštěkala jsem, že jo, že tedy dobrý, ale kdyby to pomazánkové máslo bylo s příchutí šunky, tak že by mi to šmakovalo o hodně víc. Páníček ochutnal u televize, takže ho podezírám, že ani nevnímal, co jí. Bohužel si ten památný výtvor panička nevyfotila. Údajně už nikdy takovou věc péct nebude. Protože Evča, ta je na rozdíl od ní krasokuchařka. A navíc by to od ní chutnalo jako božský pokrm i v případě, že by ta másla byla šunková, křenová, pažitková i česneková.
Moje panička není krasokuchařka. Ale zase umí výborný bramborový salát. Tvořit sladké věci jí zkrátka není dáno do vínku. Ale je pravda, že pokud se chceme od srdce zasmát, je to ta nejlepší cesta.
Vaše
Eni