Milovníci depresí

| Autor: Ebra | Rubrika: Zábava

To dá rozum, že když vás vytopí soused, chcípne lednička, kostice od podprdy v pračce vykoná zkázonosné dílo, přešvihnete zbytek na účtě a za botičky to nebylo a navíc se podíváte na zprávy, přečtete si noviny a pustíte si rádio a dozvíte se, jak je všechno v… no tam, radostí křepčit sotva budete a depka si třeba i zamne svoje tlapky. Dá se to pochopit. Někdy to tak prostě je. Však ono zase bude líp!

Co ale nechápu a není to jen tím, že jsem mrňavej pejsek, mám maličkou hlavičku a tím pádem i malinký řídící středisko je to, že někteří lidé si ty depky vyrábějí sami a pěkně jim jdou naproti. Čtou ponuré knihy, sledují bezútěšné filmy a s vážným výrazem na tváři tvrdí, že život prostě vážný je a že kdo to tak nebere, je zoufalec a magor a že na to jednou přijde sám. Já vím, že jsem vám o tom už psala, ale když já si hledám pořád na životě to lepší, protože zoufáním si nepomůžu.


A tak se raduju třeba u legračních filmů, nad kterými intelektuál ohrne nos. Přečtu si veselou knížku, to když koukám paničce přes rameno. Jak se jen nasměju, když fenka Amálka hrdinky Karolíny běží přes kanál, aniž si uvědomí, že kanál je mrcha záludná a pak se diví, že maká jak o život a je pořád na stejném místě! Víte vy, jak mě to potěší? Vždyť tohle se mi stalo taky a jak se pak všichni kolem mě nasmáli! Tak moc, že jsem se chechtala s nimi.


No jo, ale žádný veselý film ani veselá knížka nikdy nedostanou žádnou cenu. To, co se líbí lidem (a pejskům), se totiž nikdy nelíbí filmovým a literárním kritikům. Když má dílo být kvalitní, až na výjimky je nutné, aby všichni do jednoho byli zoufalci, jimž život protéká pod rukama a čím je hůř, tím větší je šance na nějaké to ocenění. Herečka s blyštivým náhrdelníkem z diamantů pak na červeném koberci přijímá gratulace a vůbec byste v ní nehledali tu zoufalou statkářku, která přišla o dítě, o muže, o pole i dobytek a v závěru filmu, ne již nepodobna chodící mumii, skočila pod vlak. Kritika jásá!


Zkrátka nejsem žádná intelektuálka, ačkoliv jsem s paničkou zhltla pěkných pár historických knih, encyklopedií a nemyslím si, že Čapek je značka mlýnku na maso. Ale rozhodně si nehodlám dělat život ještě těžší, než někdy je. Raději se totiž budu koukat směrem, kde svítí sluníčko a zelená se tráva, než tleskat nad mlhou, že není na krok vidět.


Nebo myslíte, že nemám pravdu?


Přeji vám krásné, snad už jarní dny, plné sluníčka, dobré nálady a dobrých zpráv.

Vaše Eni


Další články z rubriky

Jak se rozloučit se starým rokem a začít s čistým štítem

Jak se rozloučit se starým rokem a začít s čistým štítem

26. 12. 2017 | Starý rok nám pomalu končí a my už se začínáme těšit na to, co nám nachystal ten další, s osmičkou…

8 tipů na nejmystičtější vánoční procházku

8 tipů na nejmystičtější vánoční procházku

25. 12. 2017 | Na Boží hod, první svátek vánoční, se většinou chystáme na pořádný rodinný oběd. Je to také doba,…

Nejslavnější vánoční písničky: Pusťte si Sinatru i Neckáře

Nejslavnější vánoční písničky: Pusťte si Sinatru i Neckáře

24. 12. 2017 | Ať už u štědrovečerní večeře posloucháte klasické koledy, české vánoční písně nebo zahraniční…

8 typů pohádkových princezen, které stále milujeme

8 typů pohádkových princezen, které stále milujeme

22. 12. 2017 | Během vánočních svátků se to v televizi jen hemží pohádkami. Určitě si najdete chvilku, kdy se…