Milovníci depresí

| Autor: Ebra | Rubrika: Zábava

To dá rozum, že když vás vytopí soused, chcípne lednička, kostice od podprdy v pračce vykoná zkázonosné dílo, přešvihnete zbytek na účtě a za botičky to nebylo a navíc se podíváte na zprávy, přečtete si noviny a pustíte si rádio a dozvíte se, jak je všechno v… no tam, radostí křepčit sotva budete a depka si třeba i zamne svoje tlapky. Dá se to pochopit. Někdy to tak prostě je. Však ono zase bude líp!

Co ale nechápu a není to jen tím, že jsem mrňavej pejsek, mám maličkou hlavičku a tím pádem i malinký řídící středisko je to, že někteří lidé si ty depky vyrábějí sami a pěkně jim jdou naproti. Čtou ponuré knihy, sledují bezútěšné filmy a s vážným výrazem na tváři tvrdí, že život prostě vážný je a že kdo to tak nebere, je zoufalec a magor a že na to jednou přijde sám. Já vím, že jsem vám o tom už psala, ale když já si hledám pořád na životě to lepší, protože zoufáním si nepomůžu.


A tak se raduju třeba u legračních filmů, nad kterými intelektuál ohrne nos. Přečtu si veselou knížku, to když koukám paničce přes rameno. Jak se jen nasměju, když fenka Amálka hrdinky Karolíny běží přes kanál, aniž si uvědomí, že kanál je mrcha záludná a pak se diví, že maká jak o život a je pořád na stejném místě! Víte vy, jak mě to potěší? Vždyť tohle se mi stalo taky a jak se pak všichni kolem mě nasmáli! Tak moc, že jsem se chechtala s nimi.


No jo, ale žádný veselý film ani veselá knížka nikdy nedostanou žádnou cenu. To, co se líbí lidem (a pejskům), se totiž nikdy nelíbí filmovým a literárním kritikům. Když má dílo být kvalitní, až na výjimky je nutné, aby všichni do jednoho byli zoufalci, jimž život protéká pod rukama a čím je hůř, tím větší je šance na nějaké to ocenění. Herečka s blyštivým náhrdelníkem z diamantů pak na červeném koberci přijímá gratulace a vůbec byste v ní nehledali tu zoufalou statkářku, která přišla o dítě, o muže, o pole i dobytek a v závěru filmu, ne již nepodobna chodící mumii, skočila pod vlak. Kritika jásá!


Zkrátka nejsem žádná intelektuálka, ačkoliv jsem s paničkou zhltla pěkných pár historických knih, encyklopedií a nemyslím si, že Čapek je značka mlýnku na maso. Ale rozhodně si nehodlám dělat život ještě těžší, než někdy je. Raději se totiž budu koukat směrem, kde svítí sluníčko a zelená se tráva, než tleskat nad mlhou, že není na krok vidět.


Nebo myslíte, že nemám pravdu?


Přeji vám krásné, snad už jarní dny, plné sluníčka, dobré nálady a dobrých zpráv.

Vaše Eni


Další články z rubriky

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Dnes | Už jen něco málo přes dva měsíce nás dělí ode dne svatého Valentýna a očekávané premiéry druhého…

47 žen se svléklo pro charitu. Vydělaly statisíce

47 žen se svléklo pro charitu. Vydělaly statisíce

Dnes | Vystavit svoje tělo čočce fotoaparátu, zvlášť když nejste modelka a není vám sedmnáct, stojí dost…

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…