Nemůžeme Vás vzít, protože máte v materiálech to a to! Zdálo se mně, že mi přestává tlouci srdce, měla jsem pocit, že omdlím.
Může v personálních otázkách
rozhodovat pes?
Život má mnoho zářivých barev a jiskřivých stránek, které přináší
radost a štěstí v osobním i pracovním životě. Před třemi desítkami let
se však pro mnohé z nás nebe nepříjemně skoro až zlověstně zachmuřilo.
Nesouhlasíš, tak musíš opustit zaměstnání. Bez ohledu jak pracuješ, jaké
máš pracovní výsledky. A oblaka nad námi byla stále chmurnější a chmurnější.
Nikdo nesmí "označeného" člověka přijmout.
Pro mnohé a mnohé skončilo období pracovní činnosti, na kterou se dlouho a
s radostí připravoval. Najednou měl člověk prázdné ruce a v podvědomí
otázku : Proč, proč ?
Ještě, že mají lidé rodinu - zázemí, která dává smysl dalšího života.
Po beznadějném hledání vlastního uplatnění se náhle, nečekaně ozve v
telefonu neznámý hlas a nabízí mně pracovní místo, které dokonce odpovídá mé kvalifikaci. Zve
mně pokud mám zájem k přijímacímu pohovoru. Nevěřícně souhlasím.
Nadešel onen, pro mne tak významný den. Pilně jsem se připravovala po
odborné stránce, ale snažila jsem věnovat se i svému zevnějšku. V kanceláři,
kde se přijímací pohovor konal mně přivítali tři muži a jeden velmi
roztomilý pes. Jen jsem se posadila, přišel ke mně a uvelebil se na klín, i
když mu nohy trochu padaly na zem. A chtěl hladit a mazlit se. Patřím však
k těm lidem, kteří od dětství milují psy. Moje rodina vždy měla psa nebo
psy a rodiče mně často vyprávěli, jak jsem jim schovávala masíčko ze svého
talířku a oni mně za to nejenom milovali, ale i věrně hlídali, abych se někam
nezatoulala, neztratila. A když jsem měla vlastní rodinu, k jednomu významnému
dnu mně darovali pejska - spíše budoucího velkého psa.
Psa, který se mně uvelebil na klíně, jsem začala hladit a trochu se s ním
mazlit. Byla jsem šňastná z jeho přítomnosti. Cítila jsem, že mně v tom přeci jenom podivném prostředí
fandí a stojí na moji straně. Když se trochu uklidnil on i já, začal
pohovor. Probíhal odborně, solidně a dopadl pro mne na výbornou.
Do příjemné tvůrčí atmosféry zadul studený vítr: Nemůžeme Vás vzít,
protože máte v materiálech to a to! Zdálo se mně, že mi přestává tlouci
srdce, měla jsem pocit, že omdlím. Pes Borek mně velice laskavě a soucitně
olízl mou upravenou tvář. Jako by říkal, vždyň máš ještě mně! Neboj
se a neklepej se ! A tu vedoucí personálního útvaru se usmál a řekl : "Vezmeme Vás, protože máte stejnou krevní skupinu jakou máme my. Máte
ráda nejlepšího přítele člověka a oni milují Vás. Stejně je tomu u nás
tří ! "
Vedoucí personálního útvaru, pan Václav, před deseti lety zemřel na
srdeční infarkt..Dnes je už někde, určitě na nejkrásnějším obláčku.
Pane Václave, ještě jednou vřelé díky. Díky také vzorně vychovanému
Borečkovi, který svému pánu tak dobře, citlivě rozuměl a pomáhal mu ve
složitých personálních otázkách.
Autor: Milly