Při putování po italském Salentu jsme zamířili do vnitrozemí, do oblasti pahorkatiny Murge. V krajině, která se na první pohled podobá Toskánsku, nás upoutaly bílé kamenné domečky s kuželovitými střechami – tzv. trulli. Obdivuhodná koncentrace těchto pohádkových stavení na nás čekala v městečku Alberobello, které je od roku 1996 zařazeno na Seznam světových kulturních památek UNESCO.
Typickým prvkem apulijské krajiny jsou suché zdi - tzv. murri a secco. Tvoří je kamení z místních políček, neboť zdejší půda, byť úrodná, byla vždy velmi kamenitá. Tento způsob zakládání kamenných zdí dal základ architektuře zdejšího kraje. Byl vzorem i pro stavbu kamenných kuželovitých přístřešků, tzv. pagliare, jakýchsi předchůdců trullů v Alberobellu. Tyto kamenné stavby využívali pastevci a zemědělci k přenocování či k odkládání nářadí. Stavělo se bez malty, tzv. na sucho, vápencovité kameny se vrstvily jeden na druhý, stále dokola, až se postupně shlukly v kopulovitý tvar. Dodnes je můžeme spatřit roztroušené po celém Salentu v polích a v krajině.
Jak ale vzniklo takové specifické městečko jako je Alberobello?
hrabě Acquaviva
Dodnes se trulli staví a opravují
dvě čtvrti Rione Aia Piccola a Rione Monti Aia Piccola400 „trullo“
Rione Monti 15 hektarů1040 trullůkostel sv. Antonína
A jak typické trullo vypadá?
Střechy trullů
Barva střechNa špičce střechymalá věžička„pinnacolo“různé symboly
Nad vchodem do trulla bývá často nika s pobožnou soškou či obrázkem.
Hned za vchodem se nachází první pokoj, největší místnost celého domku, kde rodina tráví většinu dne. Hlavní místnost má vždy dřevěné podkroví, které bylo díky stoupajícímu teplu od krbu nejsušším a nejteplejším místem trulla a sloužilo jako půda, kde se sušily a uchovávaly zásoby jídla. Často zde spávaly také děti. Naproti vchodu bývá kuchyně s otevřeným ohništěm. Větší trulla mají i více místností, ty jsou však nižší a bez podkroví a sloužily převážně jako ložnice. Před domem, podél vchodu, jsou kamenná sedátka, kde staré ženy trávily v letních měsících čas předením a vyšíváním.
Dodnes se tady lidé věnují tradičním řemeslům. Ženy zde vždy pletly různé tkaniny, dečky a přehozy, tkaly koberce, vyráběly košíky. Proslulá je i typická apulijská keramika – typickým artefaktem je apulijský kohout, který zdobí většinu keramického nádobí. Ve tvaru kohouta se ale vyrábějí např. i keramické píšťalky.
V okolí se rozprostírají vinice a mnoho olivových a mandlových hájů, takže zde zpracovávají typické produkty jako např. mandlový olej, mandlové mléko, mandlový likér, vynikající olivový olej apod. Pěstují se zde i největší a nejsladší třešně na světě – „cigliege ferrovia“, které se vyvážejí do celé Evropy a které se používají také jako náplň tolik oblíbených čokoládových bonbónů Mon Chéri.
Specialisty na cestování po Salentu naleznete na http://www.apulia-in.cz>www.apulia-in.cz nebo na http://www.salento.cz>www.salento.cz.