Směju se vám ještě teď. Asi to není ode mě pěkné, ale kdybyste to, milé dámy, viděly, nepochybuji, že byste se smály taky.
Jeden obchod, kam často chodíme, odměňuje své zákazníky takovými velkými skleněnými cvrnkacími kuličkami. Mnohé z vás je také určitě znají. Jsou zabalené po jedné ve staniolu a na každé je pak jiný obrázek. Děti doma vřeští, že jich mají málo a že otřebují další a další. Určitě lemcají mléko, ač jinak ho nepozřou, jenom proto, aby se šlo na nákup a do dětské kapsy přibyla další kulička.
Tuhle jsem čekala s páníčkem před obchodem, až panička nakoupí. Vyšel ven takovej voňavej štramák. Na můj vkus sice trochu obstarožní, pade mu už určitě bylo, ale nesl se jako manekýn. V ruce držel zabalenou kuličku. Jelikož tihle manekýni nechodí příliš často nakupovat, netuší zřejmě nic o podobných akcích. Zastavil se, položil lahev vína a brambůrky na ochoz a rozbalil kuličku. Kouknul na ni, spokojeně se usmál a – strčil ji do pusy. Sedla jsem si na zadeček a se zájmem sledovala, co bude dál. Ovšem vousky mi už škubaly.
Pán skousnul. Au! To bolelo mě, jen jsem přivřela oči, ale asi měl kvalitní chrup. Kulička ovšem nepovolila. Ona je dost velká, takže bylo krásně vidět, jak mu putuje ústní dutinou. Zkusil to na jedné straně, na druhé, pořád nic. Spíš jen připomínal sysla. Opatrně se rozhlédl kolem, jestli ho nesleduje nějaká krasava a vyndal kuličku z pusy. Na to, aby zjistil, jaký motiv je na obrázku, měl moc krátké ruce…čili frája přece nenosí brýle. Frája je nepotřebuje. Strčil kuličku znovu do pusy, z kapsy vytáhl obal a snažil se přečíst, co o tomhle nerozkousnutelném bonbonu píší. Jo jo, frajeřinka je slepá. Viděl houby. Vyndal kuličku znovu z pusy, štítivě ji uchopil do dvou prstů, na čele se mu utvořila rozčílená vráska a nachový odstín stoupal od brady k čelu. Otočil se na patě a vrátil se do obchodu. Pokračování jsem neviděla, ale to nám zase vyprávěla panička.
Jejda, chudák paní pokladní. Ta dostala jmen! Když už prý brůza potřebuje okrádat zákazníky a kompenzovat nekřesťanské ceny hloupejma dárkama, měla by se zamyslet a nedávat do oběhu prošlé potraviny, které jsou tak staré, že by je nerozkousl ani kůň! A on že prý chce reklamovat tvrdý bonbon. A ať zavolá vedení...
Když paničce došlo o co jde, šla u kasy do kolen. Vyšla ven málem po čtyřech. No, asi bychom se neměli smát, není to moc hezké, ale uznejte….copak to jde?
Vaše
Eni