Nesnáším loučení…

| Autor: Ebra | Rubrika: Zábava

Všechno má svůj začátek a konec. Nesnáší konce obecně, protože většinou znamenají loučení. Ať už jsou to loučení malinkatá, třeba když jde Arco na procházku a já ne, nebo ta úplně největší. I s nimi mám už zkušenost, jako když mi letos odešla kamarádka Miminka, kterou teď každý den chodím zdravit na zahrádku pod jablůňku.

Jsou ale i mnohá loučení další. Jako třeba to moje dnešní. Dělila jsem se s vámi o zážitky a postřehy každý týden od té doby, co jsem se naučila psát. Většinou jsem se snažila vás pobavit, rozveselit a ukázat vám, že lepší je v ementálu vidět sejra než díry a nad zpola vypitou skleničkou jásat, že tam ještě trochu je, namísto fňukání, že už vám tam toho mnoho nezbývá. Já vím, život je pes a není to vždycky snadné. My s paničkou jsme ale přišly na to, že fňukáním sobě ani nikomu jinému nepomůžeme a že rčení „s úsměvem jde všechno líp“ není jen otřepanou frází. Dost těžko je možné mračit se na někoho, kdo vám jde naproti s vřelým úsměvem. Ať je to člověk, nebo ocáskem radostně vrtící pejsek. A tak doufám, že jsem vám alespoň občas zpříjemnila třeba ranní kávu, či odpolední čajík a – rozesmála vás.


Život je pestrý a lidé, o nichž jsem vám psala různí. S některými mne i vás pojily sympatie, jiné bych nejraději kousla a vy jste reagovaly podobně. Nemyslete, pečlivě jsem se dívala, co mi každý týden píšete a z každé zprávičky jsem měla velkou radost. Musím vám prozradit, že jste mi něco daly, milé dámy. Zjistila jsem totiž, že ačkoliv se to už málem ani nezdá, jsou na světě lidé, kteří mají srdíčko na správném místě, váží si tradičních lidských hodnot a navíc – navíc se umí smát. Děkuji vám za vaši přízeň. Až panička dokončí svůj nový román slíbila, že mi dá prostor na svém webu, abych se mohla zase o zážitky dělit. Pokud budete chtít, ráda se tam s vámi setkám.


Teď vám přeji pevné nervy, neboť se blíží Vánoce a konec roku. Ozdobené stromky na nás jukají z výloh málem od července, děti a vnoučata výskají, že chtějí „dotykáč“ a „noťas“ a ještě víc a víc hraček. Poskytovatelé energií, poživatin a vlastně úplně všeho na nás také něco chtějí, také víc a víc a tady zase výskáme my. Vydržte. Děti jednou pochopí, že to nejdůležitější, co jim můžete dát, je laskavá náruč a zázemí milující rodiny. A ačkoliv ti druzí možná nepochopí nikdy nic, pokud máte srdce na správném místě, milující rodinu a/nebo pár spolehlivých přátel, jste vlastně i přesto bohatí.


Loučím se s vámi a přemýšlím, co vám ještě popřát. Možná se vám bude líbit to, co nám jednou na začátku nového roku napsal jeden pán: Na Vaše konto v bance ŽIVOT bylo vloženo 365 dnů. Utraťte je za zdraví, štěstí a lásku.


Možná někdy a někde…nashledanou.
Vaše
Eni

Další články z rubriky

Seriál Ulice: Nemoc Aničky, Otovy obavy a tajemný muž

Seriál Ulice: Nemoc Aničky, Otovy obavy a tajemný muž

Včera | Do Ulice vtrhlo jaro a s jejími obyvateli pěkně zatočí. Digi začíná pochybovat o svém vztahu,…

Seriál Ulice: Budou lítat pěsti, Simona přijde o peníze a Ota bude vdovcem

Seriál Ulice: Budou lítat pěsti, Simona přijde o peníze a Ota bude vdovcem

18. 4. | Velikonoce v Ulici skončily, ale jejím obyvatelům klid nepřinesly. David bude opět pod nátlakem…

Seriál Ulice: Tobiáš riskuje, David prozře a Anička je psychicky na dně

Seriál Ulice: Tobiáš riskuje, David prozře a Anička je psychicky na dně

10. 4. | Osudy obyvatel Ulice jsou čím dál víc dramatické a nikdo nemá chvilku klidu. Tereza bude muset…

Seriál Ulice: Adriana dostane lekci, Tobiáš riskuje život

Seriál Ulice: Adriana dostane lekci, Tobiáš riskuje život

3. 4. | Život lidí v Ulici se nezklidní ani krátce před velikonočními svátky. Terezu a Davida vyděsí…