Byla u nás Jaruška a povídala, že se z té svojí kočky zblázní. Že už neví, co by jí dobrýho koupila a podstrčila a ta potvora, že jí stejně krade jídlo z linky. A ani nepočká, až tam Jaruška nebude, to ne, ona ho prostě krade pod rukama.
„No chápeš to? Čím to může být? Micka dělá, jako bych ji trápila hlady!“ hořekovala u nás paničce. Jenže moje panička věděla čím to je. Nevěříte? Co myslíte, vydrželi byste napořád jen tak, vůbec nic byste nemuseli, všechno byste dostali až pod nos...Jak dlouho by vás to bavilo? Týden, dva, měsíc? Na svou tlapku přísahám, že po roce byste běhali jako křeček v kolečku a volali by na vás Chocholouška. Každá živá bytost prostě potřebuje nějaký program. Musí se zkrátka zaměstnat.
Páníček sice říká, že nejspokojenější by byl, kdyby byl restituent, ale já vím své. Proč teda odjel z dovolené o dva dny dřív, když se porouchalo auto a nemohli jsme ani na jediný výlet, hm, proč asi? Šest dní ležel u vody, nic nedělal a sedmý den málem z kamínků postavil pyramidu. Jó, restituent...Doma pak sekal zahradu a vypadal přitom, jako by to bylo to nejlepší, co ho mohlo potkat. No a tak je to i s tou Mickou. Každá čičina si musí chytit myšku nebo alespoň pořádnýho chrousta, musí pěkně lovit a dokázat si, jak dobře jí to jde i kdyby měl bejt plyšovej. Ale Jaruščina Micina leží doma jako vycpaná a Jaruška jí nosí hovězí paštičky, jehněčí taštičky, drůbeží pytlíčky, játrové válečky, granulky kulaté i hranaté a není daleka toho jí to pěkně předkousat. Micka na to kouká a – nudí se! Ona se prostě nudí. A tak si pěkně krade jídlo od Jarušky a vůbec jí nevadí, že to jsou třeba borůvkový knedlíky, které nesnáší a o nichž, když se jí zdá, tak hrůzou spadne z odpočívadla dolů.
Panička Jarušce poradila, ať Micinu zaměstná. Já o tom něco vím, mě taky zaměstnala a já nemám na nějaké nudění vůbec čas. Všechny hračky, které si do pelíšku pracně nanosím mi panička každý den ukradne a schová a pak s nohama na stole popíjí čaj a dívá se, jak já se dřu a všechny ty věcičky zase dopravuju zpátky. I kdyby to nedělala, já mám práce i zábavy stejně dost. Musím hlídat při venčení na zahrádce, jestli nám nějaký nenechavý kosák nežere višně a když k tomu připočtu večerní sčítání slimáků a zahánění žáby do kanálku, řeknu vám, že toho mám někdy až nad hlavu.
A tak kdybyste to nevěděli – ať máte bílou myšku, papouška, kočičku, pejska či jiné zvířátko, dopřejte jim práci i zábavu. Nebudou se nudit a užijete si s nimi spoustu legrace.
Eni