Nigérie a vše, co s ní souvisí

| Autor: Andrej Horváth (Juicy) | Rubrika: Zábava

Všechno má své „mouchy“, nicméně nigerijský přístup k životu je fascinující. „Lidé po ulicích nechodí zamračení a utopení ve svých problémech.



Opalování? Co to je?

Věří v lepší zítřky, i když si právě nesou veškerý svůj majetek na hlavě. Když je něco potěší, umějí si z radosti zatancovat bez ohledu na to, kde právě jsou.“ Další rozdíl je ve spjatosti s tradicemi. „U nás máme krásná muzea, skanzeny a dokumenty o tradičním slovenském životě. Afričanům bylo po staletí vtloukáno do hlav, že jejich kultura je fetišismus a že jsou primitivní. Jejich muzea jsou ošuntělá, nejkrásnější díla, která v nich najdete, jsou ukradená ze zahraničí. Jenže mají to štěstí, že svojí tradiční kulturou stále žijí,“ upozorňuje Daniela třeba na to, že v Nigérii lidé dodnes nosí tradiční oděv, a jejich ulice se tak utápějí v nádherných barvách vyšívaných látek.

Strach z rasové nesnášenlivosti, který mnohé od cesty do Afriky odrazuje, je podle ní neopodstatněný. „Kromě pouze dvou nepříjemných narážek jsem se setkala s tisíci radostných výkřiků jako reakcí na mé blond vlasy a světlou pleť,“ konstatuje, ale zároveň dodává, že nevýhodou bílé pokožky je, že se kvůli ní nevyhnete až čtyřnásobným cenám. Místní to však nevnímají jako zlo. Být běloch pro ně v překladu znamená „mít hodně peněz“ - a ty je podle nich potřeba „spravedlivě přerozdělit“. „Když známí mávají na taxík, vždy mě raději schovají, aby kvůli mně neplatili zbytečně víc. Na druhou stranu já jsem si zase zvykala na to, že na pláž se chodí až večer, protože smysl opalování tady nikdo nechápe. Moje pihy jsou pro mé přátele něco naprosto fascinujícího,“ směje se.



Každý den trochu dobrodružství

Život v Nigérii je podobný životu v jiných zemích, jen má jistá specifika.
Už jenom cesta do práce může být pořádné dobrodružství. „Časem si zvyknete, že autobusu, kterým jedete, odpadnou dveře, když je kolona, řidič si z chodníku udělá čtvrtý pruh silnice anebo po cestě ztratíte prodavače lístků, který visel ze dveří přeplněného autobusu,“ popisuje Daniela místní cestování. Když se dostanete do práce, už vás nevytočí, že v průběhu dne třikrát vypadne proud. „Naštěstí mám počítač napojený na maličký generátor, takže neztratím otevřené dokumenty, pouze mi zhasne monitor.

Mnohem víc se rozčilují kolegové, kteří hrají hry na internetu.“ Večer se mladí chodí bavit na diskotéky a do kina nebo vysedávají po všelijakých podnicích či jednoduše doma. V šeru jim svítí velké bílé zuby, které mají velmi pevné a běžně jimi otevírají pivo. Navečer přijdete domů, vyženete žábu z koupelny, dáte si pod vědrem studené vody sprchu, před televizí zamáčknete švába a můžete jít spokojeně spát.



Hory odpadu

Za největší problém země považují místní špatné vedení. Konflikty v Nigérii nastávají především mezi kmeny, protože Britové určili hranice země bez ohledu na po staletí utvářené a zažité územní celky. Hodně se také píše o HIV. V rádiu každý vstup začíná a končí slovy: „Pamatuj, AIDS je reálná hrozba - žij zodpovědně!“ Aktuální je také otázka vzdělanosti a chudoby. „Mě osobně hned po příchodu hodně znechutil jejich přístup k životnímu prostředí. Afrika miluje igelitové tašky. Ovoce, oříšky, jídlo, voda - balí se do nich absolutně všechno, i když je to třeba jen plechovka limonády, kterou hned vypijete. Nejhorší ale je, že jakmile ji nepotřebují, hodí ji na zem. Vzhledem k tomu, že koše tu neexistují, s odpadky se vlastně ani nic jiného dělat nedá. Lidé pak odpad pálí na ulici. Nic se netřídí a všechny ty výpary se šíří po ulicích,“ upozorňuje Daniela na ekologické problémy země.

Ale věci se zřejmě mění k lepšímu: poslední sobotní ráno v měsíci - od sedmé do desáté hodiny - je vyhrazené na uklízení. Ukázat se v té době na ulici je prý trestné, a můžou vás za to i zavřít. „Ještě jsem to nezkoušela, ale opravdu: vláda tyto tři hodiny vyhradila na povinné uklízení domovů a zvelebování svého okolí.“ A kde se Daniela cítí víc jako doma? „Miluju obě země, Nigérii i Slovensko. V obou se cítím doma,“ říká Daniela. „Zatím se mi líbí africký životní styl plný radosti i z těch nejmenších drobností. Když jsem jednou jela autobusem a jakási tetka všechny rozezpívala s africkou lidovkou, tak mi to došlo. Cítila jsem se zamilovaná do života. Vždycky jsem byla spíš optimistický a veselý člověk, ale musela jsem přejet půlku planety, abych v sobě objevila tu obrovskou radost. Vychutnávám si každý okamžik plnými doušky.“

Více o Africe se dočtete zde



„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Juicy„

Foto: Daniela Kmeťková, profimedia.cz

Další články z rubriky

Seriál Ulice: Nemoc Aničky, Otovy obavy a tajemný muž

Seriál Ulice: Nemoc Aničky, Otovy obavy a tajemný muž

24. 4. | Do Ulice vtrhlo jaro a s jejími obyvateli pěkně zatočí. Digi začíná pochybovat o svém vztahu,…

Seriál Ulice: Budou lítat pěsti, Simona přijde o peníze a Ota bude vdovcem

Seriál Ulice: Budou lítat pěsti, Simona přijde o peníze a Ota bude vdovcem

18. 4. | Velikonoce v Ulici skončily, ale jejím obyvatelům klid nepřinesly. David bude opět pod nátlakem…

Seriál Ulice: Tobiáš riskuje, David prozře a Anička je psychicky na dně

Seriál Ulice: Tobiáš riskuje, David prozře a Anička je psychicky na dně

10. 4. | Osudy obyvatel Ulice jsou čím dál víc dramatické a nikdo nemá chvilku klidu. Tereza bude muset…

Seriál Ulice: Adriana dostane lekci, Tobiáš riskuje život

Seriál Ulice: Adriana dostane lekci, Tobiáš riskuje život

3. 4. | Život lidí v Ulici se nezklidní ani krátce před velikonočními svátky. Terezu a Davida vyděsí…