Norské souostroví Lofoty - ráj na zemi nejen pro otužilé

| Autor: Kateřina Prachařová | Rubrika: Zábava

Strmé horské štíty pokryté sněhem, které vyrůstají přímo z moře, a hned pod nimi azurová zátoka s nejjemnějším zlatým pískem. Kde tenhle nezapomenutelný obraz uvidíte na vlastní oči? Navštivte norské souostroví Lofoty.



Ráj rybářů, turistů i milovníků kultury se rozkládá na čtyřech hlavních a desítkách menších ostrovů v Atlantském oceánu v jižní části severního Norska. Od norské pevniny jsou Lofoty odděleny Vestfjordem a většina turistů sem míří trajektem z přístavu v Bodo.

Na Lofotech je krásné, že nikdy nevíte, v jaké náladě vás uvítají. Jednou jsou majestátní štíty zahaleny těžkým mlhovým oparem a vlezlé neustávající mrholení se slanou příchutí časem promočí i to nejodolnější oblečení. Během hodiny je ale vše jinak – mraky se zázračně ztratí, azurově modré nebe dokonale ladí s horským masivem a zelenými loukami a na pobřeží se doslova usmívají červené domečky s všudypřítomnými dřevěnými sušáky na ulovené tresky.



Treska je symbolem Lofot. V létě ji na sušácích neuvidíte, protože období jejího lovu je hlavně v březnu. Ale přítomna je všude právě díky červené barvě domků – purpurové barvivo je získáváno z tresčích jater. Dílny na výrobu této barvy můžete vidět třeba v malebných rybářských vesničkách - UNESCEM chráněném Nusfjordu nebo v osadě s názvem Å, nejjižnějším obydleném místě ostrova Moskenesoya.

V Å ostatně najdete celý skanzen historických objektů – kromě barvírny také tradiční domek rybáře, tzv. rorbu (některé z nich dnes slouží jako ubytovny pro turisty), kovárnu nebo pekárnu. Ta funguje – samozřejmě již s moderními přístroji – dodnes a čerstvé teplé skořicové „bolle“, připomínající chuťově český trdelník či lívanec, jsou opravdu výtečné.



Opravdovou dominantou Lofot jsou hory – Lofotenveggen se táhnou od severovýchodu na jihozápad celým souostrovím. Přestože nejvyšší vrcholky měří kolem tisíce metrů, vzhledem a impozantností si v ničem nezadají s velehorami, jako jsou třeba Alpy. Strmé štíty ční přímo z mořské hladiny a tím se zdají být mnohem vyšší, než ve skutečnosti jsou. Ostré skalní stěny, úzké hřebeny a sníh na některých vrcholcích „velehorský“ dojem ještě umocňují.

A co teprve, když se na nádhernou krajinu Lofot díváte právě z těchto horských výšin. Průzračně tyrkysová i temně modrá jezera sevřená vysokými srázy kontrastují se šedými masivy i ostře zelenou trávou, která pokrývá úbočí hor. Túry zde nejsou zrovna nejjednodušší. Začínají u moře, a tak musíte nejprve na poměrně krátkém úseku nastoupat ono kilometrové převýšení. Pak vás ovšem čekají nezapomenutelné výhledy během putování po hřebenech. Ani to ovšem není procházka růžovou zahradou. Norské turistické stezky mají často podobu deset centimetrů široké římsy, která je vyšlapána do strmého svahu. Trpíte-li závratí, asi na takové cestičce úplně šťastni nebudete. Někdy se navíc musíte spokojit už jen s vyšlapanými schůdky v trávě. Nezbývá než se snažit nemyslet na to, že stačí jeden chybný krok a pak už je na vše pozdě.



Odměna za tento adrenalin je ale vskutku královská. Kromě nádherných výhledů do krajiny se můžete těšit třeba na setkání se všudypřítomnými ovečkami. A po sestupu do nižších výšek lze zvýšený tep zklidnit sběrem borůvek nebo hub – obojí zde v létě najdete v hojném množství, i proto, že sbírání lesních plodů je spíše středoevropský zvyk a v jiných zemích to není běžné.

A pokud se po náročném výstupu chcete zchladit, není nic snadnějšího než si vybrat některou z malebných pláží, které vypadají jako vystřižené z katalogu. Bělostný písek je jemný a všudypřítomné rozeklané štíty ohraničují malé klidné zátoky. Má to jedinou vadu – moře je opravdu, opravdu studené. Místním to tak ovšem nepřipadá, cachtají se ve vodě o teplotě kolem deseti, v lepším případě patnácti stupňů podobně jako zhýčkaní Středoevropané v Jaderském moři. Alespoň jednou byste ale vodu vyzkoušet měli – kdo se může pochlubit, že se koupal v moři daleko za polárním kruhem?



A ještě jeden nádherný zážitek Lofoty nabízejí – půlnoční západ Slunce. Uprostřed léta vrcholí půl roku trvající polární den. Slunce je na obloze přítomno téměř 24 hodin denně, ale na nepřetržité světlo si zvyknete velmi rychle. Nejkrásnějším okamžikem je pak „západ“ ohnivé koule nad mořem. Ke konci července se sluneční kotouč okolo půlnoci jen na okamžik kratičce dotkne okrajem horizontu oceánu, a hned se zase vyhoupne zpátky a opět stoupá. A pozor – na Lofotech vzhledem k jejich poloze slunce nezapadá na západ, ale na sever.

Chcete se dozvědět více o Norsku? Čtěte zde


ČTĚTE TAKÉ:
Orbion: Portál pro cestovatele





Další články z rubriky

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Nový trailer Padesáti odstínů: Víc sexu, romatiky i temnoty!

Včera | Už jen něco málo přes dva měsíce nás dělí ode dne svatého Valentýna a očekávané premiéry druhého…

47 žen se svléklo pro charitu. Vydělaly statisíce

47 žen se svléklo pro charitu. Vydělaly statisíce

Včera | Vystavit svoje tělo čočce fotoaparátu, zvlášť když nejste modelka a není vám sedmnáct, stojí dost…

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

Adventní kalendář do Vánoc: Co dělat den po dni

1. 12. | 1 | Advent je tu! A Vánoce jsou tu od toho, abychom si je užily, takže no stres! Všechno nemusí být…

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

Jaký je milenec? Prozradí to tvar jeho zadku

1. 12. | 1 | Chlap se vám buď líbí, nebo ne. A když nám zkříží cestu ten pravý, nevidíme napravo ani nalevo.…