O tom, jak to bylo dřív

| Autor: redakce | Rubrika: Zábava

Ve starých kamínkách praská dříví, pod palandou leží chundelatý voříšek Dášenka a na polštáři se roztahuje mourovatý kocour Macek. Na plotně se vaří brambory pro slepice. Babička čte snad stoleté knížky.

O tom, jak to bylo dřív



Život člověka nezáleží na vnějších okolnostech, jako je čas, ale na tom s jakou úctou a pokorou se chová k práci předků.


Přicházím snad do nejsympatičtější místnosti našeho domu - babiččiny kuchyně. Ve starých kamínkách praská dříví, pod palandou leží chundelatý voříšek Dášenka a na polštáři se roztahuje mourovatý kocour Macek. Na plotně se vaří brambory pro slepice. Babička čte snad stoleté knížky.

Do toho království pohody, klidu a zašlých časů vcházím trochu jako zloděj, snažím se nerušit tu kouzelnou atmosféru. Babička zvedá hlavu a já říkám: " Babi, vyprávěj mi o tom, jak to bylo dřív." 

Dozvídám se spoustu zajímavých věcí o zemědělství, ale hlavně o lidech a jejich nesnadných osudech. Babička z malého hospodářství, i když z dnešního pohledu moderního člověka poměrně velkého. Měli dvě krávy, dvě prasata, kozu, deset až dvanáct husí, zhruba stejně kačen, nějaké ty slepice a pár "zajců" - pro neznalé litomyšlského nářečí - králíky. Na dvoře nechyběli psi a kočky. K chalupě náleželo ještě políčko a louka.

Babička vyrůstala chudě, vždyň jedli hlavně pokrmy ze zeleniny, brambor, krup, mléka a vajec. Maso bylo pouze v neděli a ještě ne vždy. I přes starosti o základní existenci, občas neměli, co jíst, lidé získali úctu ke krajině. Vše mělo pevný řád, podpořený vírou v Boha. Ne pámbíčkářskou, ne sektářskou, ale pevnou a zároveň hluboce lidskou. To se projevovalo ve vztahu k takzvaně sociálně slabým, nebyly domovy důchodců, každý považoval za samozřejmost postarat se ve stáří o své příbuzné. Nesnažím se naivně vzpomínat na staré dobré časy, avšak tehdy měli lidé k sobě tak nějak blíž. Byla nepsaná, ale dodržovaná pravidla chování. To nám dnes velice chybí. Zkusme si někdy uvědomit, že ekologie je o tom, co konkrétně děláme a ne o čem jen mluvíme. Tím se řídili naši předci. Takže děkuji své moudré babičce, že mě toto všechno učí.


Další články z rubriky

Nejhezčí pohled na Benátky severu

Nejhezčí pohled na Benátky severu

15. 11. | [Soutěž] Prodloužený víkend vám bude stačit na poznání všech zajímavostí Stockholmu, města…

Jeruzalém – město koček

Jeruzalém – město koček

13. 11. | [Soutěž] Že je Jeruzalém město tří náboženství, unikátních památek a bohužel i věčných bojů, ví asi…

Nový Zéland po vlastní ose

Nový Zéland po vlastní ose

8. 11. | [Soutěž] Oblíbené turistické destinace Nového Zélandu jsou celoročně přeplněné turisty. Lze se jim…

Cesta čokolády

Cesta čokolády

6. 11. | [Soutěž] Byli jsme při tom, jak se z dovezených kakaových bobů v Belgii vyrábějí lahodné pralinky.