Pes na udici

| Autor: Ebra | Rubrika: Zábava

Tak vám musím říct, že už si umím představit, jak se cítí ryba na udici, když letí upoutána na vlasci, vzduchem z vody ven.

To víte, že by se mi líbilo běhat na procházce kolem paničky a páníčka bez toho, aby mě v pohybu omezoval nějaký pitomý naviják. Stejně bych nikam daleko neutekla, protože je musím mít pořád na očích, aby mi nevzali roha. Kde jinde bych se měla tak dobře, jako u nich? Ale běhám jen na vodítku, protože to tak má být a navíc jeden nikdy neví. Abych měla dost pohybu, panička běhá se mnou.


Včera jsme byli na procházce s paničkou i páníčkem. Ušli jsme pěkný kus cesty a když jsme se vraceli domů, šli jsme kolem restaurace, kde na zahrádce seděli lidé a jejich pes. Byl velký asi jako kokršpaněl. Jdu si tak klidně kolem, když ten pes najednou dostal nápad, že ještě nevečeřel a že čerstvá čivava by nemusela být špatná varianta. Skočil po mě takovou rychlostí, že jsem ani nestačila mrknout. Panička taky nestačila mrknout, stačila jen zaseknout vodítko a vzdát se. S tím, jak jí vylítly ruce nahoru, jsem letěla i já. Visela jsem na vodítku a svištěla vzduchem jak ta ryba. Pes dorážel a řval, že se naučí taky lítat a pak mě dostane. Jeho páníčci v klidu seděli a pyšně hleděli, jak je ten jejich čoklík samostatný, když ví, co chce. Zřejmě v duchu počítali, na kolik je aviatický kurz jejich psa vyjde a dumali, zda si to budou moci dovolit, když mají běžnou denní spotřebu pět piv na každého.


Když jsem přistála, chtěla jsem se dát na útěk. Panička padla na kolena a chytila mě za nožičku, protože jí bylo jasné, že na zemi mě čoklík dohoní a povečeří, ačkoliv nemá po ruce ani ubrousek, aby si pak mohl utřít vousy. Málem mi tu nožičku vykloubila, řvala jsem o pomoc, ať mě nechá.


Páníček vypadal, že majitele čoklíka zbije, ale měli o mě s paničkou takový strach, že nakonec byli rádi, že jsem zůstala čivava celá a že si domů nenesou jen chlupy a oboječek. Doma mě pořád kontrolovali a ňuchňali. Dobře jsem věděla, že mi zachránili život, ačkoliv nemohu říct, že lítat povětřím by se mi líbilo tak, že bych to potřebovala zopakovat. A tak jsem se lísala taky, smála jsem se na paničku a uklidňovala jí, že mi opravdu nic není, ačkoliv přistání zrovna hladké nebylo.


Babička říkala, ať mě panička nosí raději jen v tašce. Panička se rozčílila, co by to bylo za pořádek, kdyby si lotři dělali, co chtějí a ti, co se chovají tak jak se má, jim ustupovali. Kamarádka, které to zavolala, jí doporučila špičatou botu a dobré zamíření hafanovi na zadek. S tím panička nesouhlasí. Nebude kopat do žádného psa. Bude na mě prý opatrná ne na 300 procent, ale na tisíc a pokud už bude nucena někoho nakopnout, nebude to pes, ale jeho majitel.

Další články z rubriky

Nejhezčí pohled na Benátky severu

Nejhezčí pohled na Benátky severu

15. 11. | [Soutěž] Prodloužený víkend vám bude stačit na poznání všech zajímavostí Stockholmu, města…

Jeruzalém – město koček

Jeruzalém – město koček

13. 11. | [Soutěž] Že je Jeruzalém město tří náboženství, unikátních památek a bohužel i věčných bojů, ví asi…

Nový Zéland po vlastní ose

Nový Zéland po vlastní ose

8. 11. | [Soutěž] Oblíbené turistické destinace Nového Zélandu jsou celoročně přeplněné turisty. Lze se jim…

Cesta čokolády

Cesta čokolády

6. 11. | [Soutěž] Byli jsme při tom, jak se z dovezených kakaových bobů v Belgii vyrábějí lahodné pralinky.